U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 5.

Ráno bylo jako malované, víla Květinka zrovna vařila víle Rákosničce heřmánkový čaj s trochou sušeného lipového květu a skřítek Tydlík se vydal za vodníkem Vrbičkou, aby se mohli společně poradit.

Tydlifonek našel vodníka Vrbičku sedět na oblíbené vrbě a hned z dálky na něj volal: „Vrbičko, Vrbičko, musíš rychle, ale rychle jít se mnou.“
„Brekekeke, Tydlifoune, já, brekeke, nemůžu, nevidíš, že si spravuju botičku, brekeke…“
„Tak toho nech, prosím tě, u nás v chaloupce sedí víla Rákosnička a je moc smutná, víš?“
„Brekeke, jé, Rákosnička,“ usmál se Vrbička a už se soukal dolů. Ještě hupsnul do rybníčku, utrhl ten nejkrásnější leknín a šli.

Cestou skřítek Tydlík vypověděl Vrbičkovi, jak včera, když šli, teda jeli s havířem Juzkem na šichtu, potkali u Volenského rybníka pravého čerta, který ale vyplašil ptáčka Brhlíka, no a Rákosničce teď nemá kdo pískat k vílím tanečkům. K chaloupce přišli zrovna ve chvíli, kdy Květinka s Rákosničkou zalévaly zahrádku, tedy Květinka zalévala a Rákosnička jí k tomu tancovala takový smutný taneček.

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 4.

Vrbičkovi se Rákosnička moc líbila, a tak řekl: „Brekeke, Rákosničko, tak odejdi od toho zlého volenského Wasermana a brekeke, zůstaň u mě v rybníčku Kačoku, no, brekeke.“

Sotva to dopověděl, tak samou stydlivostí zezelenal ještě víc, než byl.
„Vrbičko, děkuji ti, jsi moc hodný, ale já nemůžu, víš, já se bojím, že by mě Waserman potrestal a víš, co je nejhorší? Nejhorší je to, že ptáček Brhlík opustil svou ženu, která sedí v jejich domečku na starém dubu na vajíčkách. No, a jestli se nevrátí, tak všichni zahynou.“

Zatímco Tydlík s Květinkou a Rákosničkou smutně svěsili hlavy, tak Vrbička se najednou záhadně usmál a jen řekl: „Vy dvě,“ podíval se na obě víly, „uvařte něco dobrého k večeři a my s Tydlíkem přivedeme Brhlíka domů.“

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 3.

A šli. Až když byli dál, u čtyř dubů, zeptal se Tydlík Vrbičky: „Ty Vrbičko, a jak to teda uděláme?“„No, nejdřív spolu půjdeme do šenovského parku a tam poprosíme paní veverku, aby nám nechala pár oříšků, no a na ty oříšky Brhlíka zdrhlíka, brekeke, chytneme.“„To jako že je pomažeme smůlou, aby se přilepil.“„Brekekeke,“ rozesmál se Vrbička a už nic dalšího neřekl.

Když přišli do šenovského parku, zamířil Vrbička k hnízdu veverky Černilky. No a protože veverce vodník Vrbička taky pomohl, když si na podzim poranila nožičku a on jí dal puškvorcové mazání, tak i ona mu teď dala něco ze své zásoby lískových oříšků, které si Vrbička strkal do kapes svého zeleného sáčka.
„Víš, on ptáček Brhlík je velký mlsoun, a když mu, brekeke, oříšky budeme sypat, až hezky k rybníku, tak se jistě domů vrátí.“

Začalo se stmívat a Tydlík s Vrbičkou šli po hlase. Jakmile uslyšeli Brhlíka dost blízko, hodili na zem jeden oříšek. Jenže co čert nechtěl, uslyšeli, že jdou z kostela lidé, a tak se honem honem schovali.
„Ticho byďtě, ďouchi,“ řekla jedna z procházejících žen k dvěma mladším dívkám, které se vesele chichotaly.
„Naľe tak byďtě ticho, nima slyšeť ptoki, jak hrumsko gryfně zpivajum.“

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 2.

A všechny se zastavily a poslouchaly smutné Brhlíkovo zpívání.„Jé, liskač, divejtě še, baj tam bedum šaty jak pro Popelke,“ zasmála se jedna z dívek a oříšek si odnesla. „Brekeke, lidi jedni nenechaví,“ posteskl si Vrbička a hodil na cestičku další oříšek. Toho si už pan Brhlík všiml, opatrně, tak jak to umí jen on, sešplhal hlavičkou dolů, chytil oříšek do zobáčku a pak ho zasunul do vyklované díry ve stromě, aby se mu neodkutálel, a pěkně jej snědl.„Tak a vidíš, lakomec je to, oříšek snědl sám a na ty doma nemyslí,“ pověděl naštvaně Tydlifonek.

Jenže Vrbička už hodil na zem další oříšek, a když si pro něj Brhlík sešplhal, tak na něj uhodil:
„Brekeke, není ti hanba, nestydíš se opustit ženu a děti?“

Ptáček Brhlík se zastyděl, popadl oříšek a odletěl za svou rodinou k Volenskému rybníku. Tydlík s Vrbičkou se vrátili domů a po večeři se spolu s Květinkou a Rákosničkou vydali k Volenskému rybníku. U Brhlíků bylo veselo. Pan a paní Brhlíková krásně zpívali a víla Rákosnička se dala do tance. Vrbička na ni zamilovaně koukal a Květinka s Tydlíkem se chytli za ruce a pospíchali domů, do své chaloupky.