Kliknutím zvětšíteKladno je vyloženě hokejové město. Bylo od malička jasné, že se budete věnovat právě tomuto sportu?
Táta mě ve třech letech vzal na zimák na veřejné bruslení, kde jsem si ťapkal na ledě. Docela mě to chytlo, šel jsem na školičku bruslení a trenéři viděli, že mi to celkem jde. Zeptali se otce, jestli bych nechtěl přijít normálně na trénink. Tak začala moje hokejová kariéra.
Málem ale také brzy skončila, protože už v šesti letech jste musel na operaci kyčle. Měl jste nějakou vrozenou vadu?
Ano. Měl jsem vrozenou růstovou vadu, při níž se přestane vyživovat hlavice kyčelního kloubu. V té době jsem to úplně moc nevnímal. Byl jsem malý kluk, miloval jsem sport a pohyb. Na chvíli mě to zabrzdilo. Jakmile jsem se zase mohl hýbat, tak jsem dělal jakýkoliv sport.
Jak dlouho trvala vynucená pauza bez pohybu?
Od hokeje jsem měl pauzu čtyři roky. Od sportu obecně zhruba půl roku. Pak jsem začal pomalu chodit a běhat.
S úspěchem jste se vrhl na stolní tenis. Bavil vás?
Ten jsem začal hrát po nějakých dvou letech od operace. Bavilo mě to, ale to mě baví každý sport. Ve stolním tenisu jsem se našel a docela mi to šlo, že mě až trenér přemlouval, abych se nevracel zpátky k hokeji a zůstal u něj.
Kam až se vám to podařilo za zelenými stoly dotáhnout?
V kategorii nejmladších žáků jsem objížděl republikové turnaje a celkem se mi dařilo. Dostával jsem se většinou do čtvrtfinále nebo semifinále. Mezi mladšími žáky už byli větší kluci a tam jsem víc prohrával. Ale nebylo to tak hrozné.
Ještě byste zvládl něco odehrát? Třeba bekhendový topspin vám stále není cizí?
Asi bych se do toho dostal. Minulý rok jsem si byl zahrát a v ruce to pořád je. Když jdu na tenis, tak tam mám pořád pingpongové údery. Asi bych to nějak zvládl.
Kdyby se konal týmový turnaj Motoru ve stolním tenisu, tak byste byl nejlepší?
Ještě jsme nic takového nezkoušeli. Dlouho jsem nehrál, tak bych nechtěl mít přehnaná očekávání (úsměv).
Hokejovou kariéru jste restartoval v deseti letech. To jste nabral oproti svým vrstevníkům docela ztrátu.
Minul mě přechod na velké hřiště, takže jsem si na to musel trochu zvykat. Pamatuji si, že mě trenéři dali na beka a při bránění dva na jednoho jsem nacouval do našeho brankáře, protože jsem o rozměrech neměl vůbec pojem. Bylo pro mě těžké se do toho dostat, ale po nějakém půlroce jsem byl zpátky.
Vyzkoušel jste si dokonce i post gólmana. Nebál jste se v brance?
Vyrůstal jsem s o rok staršími kluky, ale po návratu jsem to v poli úplně nezvládal, tak tenkrát trenér Pepa Zajíc vymyslel, že mají jenom jednoho gólmana a jestli nechci chytat. Šel jsem do toho a chytal jsem jednu sezonu. Ale nebavilo mě to a chtěl jsem zpátky do útoku. Začínal jsem pak paradoxně v obraně, ale vždycky jsem chtěl být útočník.
Osudový trenér Josef Zajíc
Zmínil jste Josefa Zajíce. Je to váš jakýsi osudový trenér, který vám nejvíce pomohl?
Když jsem začínal v první třídě, tak si mě právě Pepa Zajíc vytáhl mezi o rok starší kluky. Byl to můj mentor na začátku kariéry. Jako kluci jsme ho milovali. Byl na nás hodný, stmeloval rodiče i nás. Tenkrát ještě sám hrál, chodili jsme se na něj dívat a byl to pro nás super vzorem. Když jsem se po pauze vracel, tak pořád ještě trénoval a vzal si mě k sobě do týmu. Rok jsem odchytal a pak jsem mu řekl, že bych chtěl hrát zase v poli. Zařídil mi, abych mohl začít s o rok mladšími kluky. Byl toho iniciátorem.
Kdy se vám doma na Kladně podařilo posunout do prvního mužstva?
Když jsem byl první rok v juniorce, tak jsem odehrál čtyři utkání, která se mi povedla a udělal jsem osm bodů. V první lize tehdy fungovalo pravidlo, že může být na soupisce jeden mladý hráč navíc. Tak toho využili a vzali mě na zápas. Po něm si mě zavolal tehdejší trenér Pavel Patera, abych si nechal věci v kabině áčka, že už tam zůstanu. Od té doby jsem byl v áčku.
Kladno se věčně pohybovalo na hraně první ligy a extraligy, baráž byla na pořadu téměř každý rok. Jak na toto období vzpomínáte?
Zažil jsem ještě dvě čtyřčlenné baráže, kdy se hrálo čtyřikrát každý s každým. To bylo psychicky hodně náročné. První jsme nezvládli a podařilo se nám postoupit až z té druhé. Baráží bylo dost a doufám, že si je teď nějaký čas odpustím.
O vašem přestupu z Kladna do Motoru se vědělo poměrně dlouho dopředu a oba kluby se spolu loni praly o únik z baráže. Byla to pro vás zvláštní a až trochu schizofrenní situace, protože v rozhodujícím duelu sezony jste se snažil co nejlepším výkonem potopit klub, do kterého jste měl odejít. Nelitujete zpětně toho, že byl váš přestup zveřejněn takhle s předstihem?
O přestupech se často spekuluje dopředu a většinou se to úplně neututlá. Na Kladně byla nějaká akce s fanoušky, kde se to provalilo. Vedení klubu jim to sdělilo. Možná to byla trošku chyba, že to šlo takhle ven. Asi bychom měli větší klid fanoušci, klub i já. Ale do všeho jsem dal sto procent. Nejsem typ hráče, který by se na něco vykašlal. Samozřejmě jsem to trochu v hlavě měl a bylo to nepříjemné. Fanoušci po mně docela šli, ale na ledě jsem si od toho dal odstup.
Zvládl jste to jako profesionál na sto procent, ale neříkal jste si třeba někde doma, že můžete poslat do baráže Budějovice, do kterých půjdete hrát? Že si vlastně můžete pokazit budoucí angažmá.
Chtěl jsem je tam poslat (smích). Věděl jsem, že Budějovice mají kvalitní tým. Ale i my jsme měli dostatečně silné mužstvo na to, abychom se v baráži zachránili. Zlín byl hodně unavený z prvoligového play off. Měl to velice těžké. Myslím, že by to proti němu zvládl kdokoliv z extraligy. Předpokládal jsem, že bychom se zachránili my i Budějovice, ať už by do baráže spadl kdokoliv z nás. Chtěl jsem ale mít delší volno (úsměv).
Na baráž jste čekali dlouhých dvaačtyřicet dní. Nebylo to nakonec v boji o záchranu to nejsložitější?
Zažili jsme to dva roky po sobě. Loni jsme si pauzu zpestřili soustředěním na Slovensku, které letos nebylo, protože tam se baráž nehrála. Celý měsíc jsme byli doma na Kladně a příjemné to nebylo. Pořád jenom trénujete, čekáte a dlouho ani nevíte, s kým budete hrát.
Co předcházelo vašemu přestupu do Motoru? Nechal jste se slyšet, že kdyby Kladno reagovalo pohotověji, tak byste tam zůstal. To platí?
Na Kladně jsem byl tři roky a už jsem chtěl nějakou změnu. Dvě sezony po sobě jsme hráli baráž a chtěl jsem se posunout do týmu, který by měl lepší perspektivu a byla by tam větší očekávání. Na Kladně směrem ke mně nebyli moc aktivní a bylo mi jasné, že je to podobné i s dalšími hráči. Samozřejmě jsem to chtěl nejdřív řešit s Kladnem, ale žádnou nabídku jsem nedostal. Když se ozval Motor, tak jsem neváhal a šel.
Na Kladně jste toho hodně odehrál s jednou z legend českého hokeje Tomášem Plekancem. Jak se vám spolupracovalo s touto velkou hokejovou osobností?
Pleky byl super a výrazně mi pomohl v mé kariéře. Hodně mi ji nastartoval. Ze začátku nebylo lehké s ním hrát, ale vzájemně jsme si na sebe zvykli. Na ledě jsme byli dobří parťáci a dokázali jsme si o hokeji i dobře popovídat. Uměli jsme si pomoci a myslím, že Pleky byl rád i za můj pohled na hokej. Většinou souhlasil, když jsem s něčím přišel. Vyhověli jsme si. Jsem rád, že mi pomohl a byl součástí mé kariéry.
Tvrdá letní příprava
Po vašem příchodu do Motoru jste zažil hodně náročnou letní přípravu pod vedením trenérského týmu Ladislava Čiháka.
Bylo to ostré, to je pravda. Ale je to potřeba, abychom z toho pak mohli v sezoně čerpat. Teď je to však třeba přenést na led. Tam nám nikdo nepomůže a musíme to odehrát sami.
Jaký je podle vás v Budějovicích tým v porovnání s Kladnem?
Na Kladně nebyl nějak úplně slabý mančaft. Kvalitu měl a dokázali jsme porážet i silnější soupeře. Tady v Budějovicích jsou ale větší očekávání. Mužstvo posílili výborní hráči a k tomu zůstalo silné jádro. Mužstvo sílu má, ale jak už jsem říkal, musíme to ukazovat na ledě.
V dresu Kladna jste zažil v Budvar aréně skutečně spoustu vyhrocených bitev. Líbila se vám atmosféra zápasů?
V Budějovicích bylo vždycky těžké hrát. Jakmile jsme dostali gól, tak byl pořádný randál (úsměv). Párkrát jsem tady dostal výprask a zažil jsem se Slavií i porážku 1:12. Motor byl vždycky nepříjemný soupeř. Jsem rád, že teď budou stát fanoušci za našimi zády. Doufám, že jim budeme dělat radost.
Za vaše nejoblíbenější město označujete logicky rodné Kladno, ale jak se žije Kladeňákovi pod Černou věží?
To se nedá moc srovnávat (úsměv). Budějovice jsou nádherné. Kladno je menší město a jeho hlavní výhodou je malá vzdálenost do Prahy. Není třeba tak hezké jako Budějovice, ale když tam člověk bydlí od malička, tak to tam má rád. Znám ve městě lidi, každou ulici a koutek. Vyrůstal jsem tam a mám tam kamarády. Strávil jsem na Kladně dosud největší část svého života. Ale jak už jsem řekl, Budějovice jsou nádherné město a jsem tady spokojený. Je tady vyžití, mám hezký byt a proti Kladnu je to úplně někde jinde. To je fakt.
Kromě Kladna jste ve dvaceti letech krátce působil také v Hradci Králové. Jaká je vaše vzpomínka na toto angažmá?
Pro mě to bylo super. Připsal jsem si tam svůj premiérový extraligový start a poprvé jsem se tam seznámil s nějakou jinou organizací, než bylo Kladno. Byla to výborná zkušenost a na Hradec rád vzpomínám. Našel jsem si tam kamarády a na klub nemohu říct nic špatného. Úplně jsem nevyužil šanci, kterou jsem tam dostal, to už je však minulost. Bylo to tam super a rád na to vzpomínám.
Za Hradec jste si zahrál finále hokejové Ligy mistrů. Platí, že je to váš dosavadní největší hokejový úspěch?
Zatím jsem hrál jenom baráže, takže finále Ligy mistrů proti švédské Frölundě je určitě můj největší úspěch. Hráli jsme doma, přišlo hodně lidí a užili jsme si to. Dali jsme první gól a byla škoda, že jsme vedení neudrželi. Byli jsme v euforii, ale pak nám tam napadaly tři rychlé branky a bylo po zápase. Frölunda je však kvalitní tým a myslím, že jsme se ukázali v dobrém světle a udělali dobrou vizitku celému českému hokeji.
Dostal jste v zápasech elitní evropské soutěže hodně prostoru na ledě?
Hrál jsem tam dost. Paradoxně více než v zápasech extraligy. Až na tři utkání jsem všechna ostatní odehrál. Pro mě to byla výborná zkušenost. Zahráli jsme si s kvalitními zahraničními týmy a byl to super zážitek.
Před deseti lety zamířila extraligová licence z Českých Budějovic právě do Hradce Králové. Zaznamenal jste velkou řevnivost mezi oběma kluby?
Samozřejmě jsem to zaznamenal. Probíhá to ale asi hlavně mezi fanoušky. Zatím jsem zápas mezi Budějovicemi a Hradcem nezažil, takže uvidíme, jaké to bude.
Když vypisujete do kabiny prémie za vítězství, tak se to týká jenom Kladna, nebo i Hradce?
V kabině jsem Hradec nepřipomínal a doufám, že si na to nikdo nevzpomene (smích). U Kladna je to jasné, tam prémie bez debat vypíšu a doufám, že letos čtyřikrát zaplatím do kasy.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
