Bylo těžké najít v sobě za stavu 0:3 na zápasy psychické síly a zkusit sérii otočit?
Samozřejmě jsme věděli, jak jsme na tom. Nechtěli jsme si to ale připouštět. Myslím si, že všichni nechali na ledě maximum. Chyběla nám větší zkušenost a lehkost. A také kus štěstíčka.

Také vám ale chyběla spousta zraněných hráčů.
To pochopitelně také. Marodku jsme měli obrovskou, ale na to se nemůžeme vymlouvat. I tak jsme tady měli kvalitní hráče. Bohužel se nám ale už nepodařilo se sérii něco udělat.

Pro utkání byl klíčovým první gól, který jste dostali při vlastní přesilovce. Byla to i trochu smůla, když se k Jiránkovi vrátila jeho nepovedená střela?
Bohužel i takové branky padají. Ujel v oslabení, pak se trochu záhadně dostal k puku, plácl do toho a byl to gól.

Není vzhledem k vývoji celé sezony konečný stav 0:4 až příliš krutý?
Na jednu stranu je to kruté. Na druhou jsme se ani jednou se Slavií nedostali nějak na dostřel. Nedokázali jsme se k nim vůbec přiblížit, aby začali být trochu nervózní. Ani jednou jsme nevyrovnali stav zápasu. Proto hráli slávisté úplně v klidu a pro nás to bylo strašně psychicky náročné. Hlava dělá strašně moc.

Vaši kolegové Gába i Kváča byli na marodce. Cítil jste velký tlak, že vlastně každý zápas musíte dochytat?
Tlak je obrovský, ale nijak jsem si ho nepřipouštěl. Prostě jsem byl v brance a na nic jiného jsem nemyslel.