Byla premiéra v národním týmu vaším dosavadním životním hokejovým zážitkem?
Určitě. Všechno pro mě bylo nové, ale bylo to super. Trenéři, kluci v kabině, nálada byla výborná. Nové pro mě byly i přelety, bylo o nás skutečně perfektně postaráno. Parádní zážitek, užil jsem si to hrozně moc.

Cítil jste nervozitu, když jste poprvé šel na led v utkání s domácími Švýcary?
Taková ta normální nervozita tam asi ze začátku byla, ale při prvním střídání to ze mě spadlo a snažil jsem si užít každou minutu na ledě.

Byl to na mezinárodní úrovni jiný hokej než v extralize?
Určitě bylo znát, že v Curychu bylo hřiště největších možných rozměrů. Hlavně však bylo všechno rychlejší a tvrdší. V jeden moment mi puk přeskočil hokejku a hned jsem na sobě měl soupeřova hráče. Každý tým měl vyrovnané čtyři lajny, takže bylo úplně jedno, proti komu se šlo na led.

Zvykl jste hned na rychlejší tempo hry?
Během první třetiny jsem si zvykl. I trenér mi řekl, abych rychleji posouval puky. Snažil jsem se o to a od druhé třetiny zápasu proti Švýcarům už to bylo v pohodě.

Střídaly se pravidelně čtyři formace, takže na ledě jste dostal ve dvou utkáních dostatek prostoru?
Trenér nám dopředu říkal, že budeme hrát na čtyři lajny. V národním týmu to asi jinak nejde, protože to je takové tempo, že na tři pětky by to nebylo udržitelné. Navíc všichni hráli dobře, takže nebyl důvod sestavu stahovat.

V hodnocení plus/minus jste zůstal na nule, byl jste u vstřeleného i inkasovaného gólu. Jaký dojem jste měl ze svého vystoupení?
Proti Švédsku jsem udělal chybu v rozehrávce a dostali jsme z toho gól. Ale i taková věc mě může posunout. Je to zkušenost a patří to k hokeji, že se něco nepovede. Beru to, jak to je. Byl to můj první reprezentační turnaj a za tu šanci jsem strašně rád. Dostal jsem na ledě hodně prostoru a užil jsem si každou minutu.

Přestože jste nehrál, musel být velkým zážitkem i první zápas turnaje ve vyprodané O2 aréně v Praze s Finskem, před nímž byl uveden do Síně slávy českého hokeje prezident Motoru Roman Turek.
Byla to paráda. Bylo vyprodáno, něco neuvěřitelného. Atmosféra byla neskutečná a kluci ten zápas perfektně zvládli.

Byly i tréninky v národním týmu jiné než v klubu?
Rychlejší to o něco bylo, ale trenéři měli k dispozici pět pětek a piloval se hlavně systém, protože ve svých klubech hraje každý něco trochu jiného. Sehrát se během tří dnů není úplně jednoduché. Hodně jsme pilovali taktické věci, rozehrávku, buly, přesilovky a oslabení. Z kondičního hlediska tréninky zase tak náročné nebyly a až tak se to neodlišovalo od našeho hokeje v Motoru, protože hrajeme také aktivně, což po nás chtěli i trenéři v nároďáku. Lišilo se to jen v maličkostech a snažil jsem se to plnit, jak to jen šlo.

Funguje v reprezentaci také nějaké zápisné?
Funguje. Ještě jsem ho neuhradil a mám tam dluh. Budu muset peníze poslat. A dluh mám z nároďáku i tady v Budějovicích.

Kdo je v národním týmu pokladníkem mužstva?
Mají to na starosti kustodi.

Nechal jste si na památku třeba puk ze svého prvního zápasu v reprezentaci?
Puk se většinou bere při prvním gólu. Na památku mám dres, který nám zůstal.

V sobotu a v neděli jste hrál těžké zápasy ve Švýcarsku, hned ve středu vás čeká s Motorem v extralize Olomouc. Únavu nepociťujete?
Takhle to prostě je. Jsem ještě mladý, takže regenerace u mě probíhá rychleji než u starších kluků. V pondělí jsem nešel na led, ale byl jsem se trochu vypotit v posilovně, protože cestování bylo docela náročné. V úterý už jsem normálně naskočil do tréninku. Nic mě nelimituje ani nebolí. Jsem zdravý a těším se na zápas s Olomoucí.

Olomouc je nepříjemný soupeř, ale doma by to chtělo tři body. Souhlasíte?
Pokud se chceme posunout tam, kam si myslíme, že patříme, tak bychom vyhrát měli. Věřím, že se nám to podaří.