V Popradu jste toho v KHL nakonec moc neodehrál. Mrzelo vás to hodně?
Ze začátku jsem hrál celkem dost, ale pak přišly porážky a dostával jsem se níž a níž. Zápasy jsem pak spíše sledoval jako sedmý bek ze střídačky nebo z tribuny. Postupem času mě trenér Rulík dal do juniorského týmu, protože už zbývalo málo času do mistrovství světa dvacítek, tak abych byl rozehraný.

Rozehraný jste asi nebyl špatně, protože vaše výkony na šampionátu dvacítek byly slibné.
Řekl bych, že se mi mistrovství podařilo a měl jsem z toho dobrý pocit. Po návratu byla dost tahanice, jestli budu hrát znovu za juniory, nebo za áčko. Nakonec jsem hrál za juniory, kteří potřebovali nasbírat nějaké body. Asi měsíc jsem ještě odehrál v juniorce a na posledních asi pět utkání jsem se vrátil do áčka. Poté, kdy první mužstvo skončilo, jsem šel ještě na dva měsíce pomáhat juniorům v play out.

Když se ohlédnete zpět, nelitujete, že jste loni zamířil právě do Popradu?
Nelituji. Byla to cenná zkušenost. Poznal jsem jiný hokej i styl života. Bylo to zase něco jiného než v Kanadě nebo u nás. Stoprocentně to ale mohlo být lepší. V žádném případě to nebyla ideální sezona. Opět jsem lítal z jednoho týmu do druhého, což jsem zažil tady a už jsem to nechtěl. V Kanadě se mi podařilo hrát jen za jedno mužstvo, ale teď se to znovu opakovalo. Proto jsem se vrátil do Budějovic, abych se tady prosadil do sestavy.

Kolik jste celkem odehrál zápasů v KHL?
Třináct. Žádný gól jsem nedal, i když příležitostí jsem měl dost. Hlavně v těch posledních utkáních, kdy jsem odehrál třeba i pětadvacet minut za zápas a chodil jsem i na přesilovky. Pohyboval jsem se hodně před soupeřovou brankou, příležitostí tam bylo dost, ale gól jsem bohužel nedal.

KHL je po zámořské NHL druhou nejsilnější soutěží na světě. Jak vás oslovila?
Bylo to něco neuvěřitelného. Kdyby mi někdo řekl, že v nějakých devatenácti letech budu hrát KHL, tak bych si zaťukal na čelo s tím, že to není možné. Hráči jsou úplně někde jinde. Radulov a jemu podobné hvězdy je úžasné sledovat, jak bruslí nebo vedou puk. Oproti české extralize je to jinde. Navíc jsou všude velká kluziště. Jedinou výjimkou byl právě Poprad, kde jsme měli rozměry NHL a většina soupeřů s tím měla problémy. Proto u nás hodně bránili. Náročné bylo cestování, i když jsme měli klubové letadlo a létali jsme rovnou z Popradu.

Jaká byla úroveň juniorské KHL?
Hraje tam šestatřicet týmů, které jsou rozdělené do konferencí. Stejně jako v dospělé KHL jsou tam velká kluziště a v každém mužstvu je minimálně jedna lajna skutečně šikovných hokejistů, kteří většinou patřili do mládežnických reprezentací. Oproti juniorské soutěži v Kanadě to trochu slabší bylo, ale svou kvalitu juniorská KHL také měla.

Lev z Popradu po sezoně zamířil do Prahy. Nedostal jste nabídku také z tohoto prakticky nového klubu?
O přechodu do Prahy se začalo mluvit už po Vánocích kvůli finančním problémům. Všichni v klubu ale doufali, že KHL zůstane v Popradu. Na většinu zápasů tam bylo vyprodáno a celé město hokejem žilo. Čtrnáct dní po sezoně se ale objevila oficiální informace, že se klub stěhuje do Prahy. Měl jsem mít v Popradu smlouvu ještě na jednu sezonu, ale tím, že klub vyhlásil bankrot, tak smlouva zanikla. Jednal jsem s trenérem nového pražského týmu panem Jandačem. Řekl mi, že bych to měl těžké a asi bych celou sezonu proseděl. Proto mi raději doporučil, abych to zkusil někde jinde.

Zvažoval jste poté ještě jinou variantu než Mountfield?
Zvažoval, ale Budějovice projevily největší zájem. Jsem tady doma a mám ke klubu vztah. Mám tady rodinu i přítelkyni. Také proto jsem měl rozhodování dost jednoduché. Domů se vrací vždycky nejlépe.

Na jak dlouho jste podepsali kontrakt?

Na rok s opcí na rok další.

Za trenéra Výborného jste si prakticky nezahrál. Berete to tak, že se vyměnilo trenérské vedení a dostanete novou šanci?
Určitě. Změna na trenérské postu, to byl i jeden z faktorů, proč jsem se vrátil. Proti panu Výbornému nic nemám, stalo se, co se stalo, a už nemá cenu to řešit. Teď jsou tady pánové Draisaitl a Bělohlav a musím dělat všechno proto, abych je přesvědčil, že mohu hrát.

Příprava zatím běží podle vašich představ?
Sezona mi končila až třicátého dubna, takže jsem přípravu začal trochu později než kluci. Měl jsem čtrnáct dní volno a až poté jsem naskočil do přípravy. Ze začátku to bylo dost krušné, ale teď už trénuji přes měsíc a zatáhl jsem se.