Aktuálně ho ale trápí zranění v dolní polovině těla a jeho start ve středečním extraligovém duelu v Plzni (17:30) není jistý. Do konce týdne čekají Jihočechy ještě dva venkovní zápasy: v pátek v Třinci (17) a v neděli na Kladně (16).

Hrál jste odmala hokej, nebo jste se věnoval i jiným sportům?
Hokej jsem hrál už odmala, ale věnoval jsem se i jiným sportům, například fotbalu. Hokej a fotbal jsem měl v dětském věku nejraději.

Kdo z vašich věhlasných krajanů byl vaším hokejovým vzorem?
Mým vzorem byl vždycky Švéd Peter Forsberg. Obdivoval jsem ho za to, jaký byl hokejista. Na ledě se dobře pohyboval a uměl hrát tvrdě. Zkoušel jsem napodobovat jeho hru, hodně mě inspiroval.

Zahrál jste si za nějaký mládežnický reprezentační výběr Kanady?
Ne. Do nějakých sedmnácti let jsem byl menšího vzrůstu, proto jsem nastupoval v obraně. Až později jsem se přesunul do útoku. Takže v období dospívání jsem neměl šanci si zahrát za reprezentační tým Kanady. V hokeji jsem začal být úspěšný až později.

Brankář Dominik Hrachovina zachraňuje po šanci karlovarského Víta Jiskry.
OBRAZEM, VIDEO: Rozhodla druhá třetina, Motor konečně dostal Vary na kolena

Čtyři roky jste působil v univerzitní lize. Máte vysokoškolské vzdělání?
Ano. Mám a studium mě moc bavilo.

Kterým klubem NHL jste draftovaný?
Nebyl jsem draftovaný.

V průběhu čtyř sezon v AHL jste ve třech různých týmech odehrál jen sedmatřicet zápasů. Byl jste někdy blízko startu v nejslavnější hokejové soutěži světa NHL?
Vlastně ne. Potřeboval jsem hokejově vyzrát. Dokončoval jsem vysokou školu, bylo mi nějakých čtyřiadvacet let, a to už bylo na start v NHL docela pozdě. Mé hokejové schopnosti jsem objevoval postupně a potřeboval jsem čas.

V osmadvaceti letech jste zamířil do Evropy. Vzdal jste definitivně sen o NHL?
Myslím, že ano. Já i moje rodina máme rádi Evropu, evropský životní styl. Je to jednodušší, protože můžeme zůstat na jednom místě nejméně jeden rok. Takže stěhovat se zpět do zámoří by bylo i vzhledem k rodině komplikované. Jsme v Evropě spokojeni.

První dva roky na evropském kontinentu jste odehrál v Salcburku? Jaké byly po hokejové stránce i z pohledu soukromého života?
Byla to moje první evropská zkušenost. Evropu mám rád a mám na ni jen hezké vzpomínky. Také jsem tady požádal o ruku svoji ženu.

Brankář Dominik Hrachovina zachraňuje po šanci karlovarského Víta Jiskry.
Prokletí je zlomeno, Motor po dlouhých téměř dvou letech dokázal porazit Vary

Následující sezonu jste strávil ve druhé švédské lize. Nebral jste to ze sportovního hlediska jako krok zpět?
Těžko říct, protože druhá švédská liga je odlišná od většina druhých nejvyšších soutěží v Evropě. Hraje tam mnoho mladých, ale i starších hráčů. Byla to pro mě velmi cenná zkušenost a dost to formovalo můj styl hry, když jsem poté hrál na Slovensku a tady. Posunulo mě to v mých hokejových dovednostech. Takže možná malý krok zpět to byl, ale nelituji toho, protože jsem se toho hodně naučil.

Poslední tři ročníky jste odehrál ve Slovanu Bratislava, kde jste jednou slavili titul. Je to váš největší úspěch v kariéře?
Myslím, že ano. Nikdy předtím jsem žádný šampionát nevyhrál. Za svou kariéru jsem se několikrát dostal do finále a prohra pak byla zklamáním. Proto byl pro mě úspěch konečně získat nějaký titul.

Proč jste po třech letech v Bratislavě skončil?
Měnila se tam spoustu věcí, které se mi opravdu nezdály v souladu s tím, jak by klub měl fungovat. A České Budějovice mi nabídly nejen dobrou smlouvu, ale také možnost být součástí týmu, který má velké ambice. Chtěl jsem být jeho součástí, což také urychlilo moje rozhodnutí. To byly dva důvody, proč jsem ve Slovanu skončil.

Řešil jste i jiné varianty než Motor?
Pár možností bylo, ale chtěl jsem podepsat kontrakt co nejdříve. S rodinou za zády je mnohem lepší vědět, kde na konci sezony budu, a připravit se na to. Proto jsem nechtěl čekat moc dlouho. A Motor o mě měl velký zájem, proto jsem neváhal. Mohl jsem v klidu dokončit sezonu ve Slovanu Bratislava a těšit se na další roky na jihu Čech.

Ve slovenské extralize jste si držel průměr více než bodu na zápas, v české nejvyšší soutěži je vaše produktivita nižší. Je složitější se v Česku prosadit?
Myslím, že ano. Když si projdu poslední zápasy, snažil jsem se být produktivnější. Stále věřím, že mám naději dostat se do bodu, kdy bude můj výkon konzistentní. Zatím to však není ono. Doufám, že se mi podaří dostat se na výkonnostní úroveň, jakou jsem měl v Bratislavě.

Jan Ordoš
Dělali jsme si srandu, že můj táta hraje fotbal za Olomouc, směje se Jan Ordoš

Kde je česká extraliga svou kvalitou v porovnání se soutěžemi, ve kterých jste působil?
Hra v české extralize je více defenzivní a strukturovaná. Je tedy menší šance skórovat a dostat se přes obranu. Nastupuje v ní mnoho kvalitních hráčů i ve třetích a čtvrtých lajnách.

Co říkáte na atmosféru extraligových zápasů a jste spokojen se zázemím stadionů?
Atmosféra je skvělá a fanoušci nás podporují, ať hrajeme doma, nebo na venkovních zápasech. Líbí se mi, když jsou haly vyprodané a publikum vás žene vpřed. Se zázemím stadionů jsem spokojený, je fajn vidět jiné arény a porovnávat.

Mrzelo vás, když vás svými výkony Jáchym Kondelík vytlačil z pozice prvního centra Motoru?
Ne, to je prostě hokej. Myslím, že se nám oběma daří dobře, nehledě na to, v jaké lajně jsme. Samozřejmě je super být v první formaci. Jáchym je ale skvělý hráč a respektuji rozhodnutí trenéra ohledně sestavy. To nemohu ovlivnit. Snažím se tedy hrát nejlépe, jak dovedu.

Učíte se česky a už také něco umíte?
Ne, čeština je opravdu těžký jazyk. Můj syn toho umí česky víc než já. Je opravdu těžké vše pochytit, když navíc nemám čas na studium. Ale znám snad všechny nadávky (smích).

Dominik Hrachovina na kolenou a kotouč v jeho brance. Tento snímek nejlépe dokumentuje průběh zápas Motor – Liberec (1:8).
OBRAZEM: Poučit se a rychle zapomenout, říká po debaklu trenér Ladislav Čihák

Nemáte problém s komunikací na ledě i v kabině? Umí vaši spoluhráči anglicky a vnímáte alespoň nějaké hokejové pojmy v češtině?
Někdy to není snadné, ale hodně kluků mluví anglicky. A i když někteří z nich ne, tak se snažím odvodit si význam, zjistit souvislosti a najít společnou řeč.

Je pro vás složité domluvit se v Budějovicích v běžném životě?
Není, protože hodně lidí v Budějovicích mluví anglicky. Já a moje žena známe pozdravy a základní fráze, takže si s tím nějak vystačíme. Ale v drtivé většině případů mají všichni pro anglicky mluvící lidi pochopení a snaží se pomoci.

Líbí se na jihu Čech vaší manželce a dětem?
Ano, máme to tu rádi. Obzvláště kvůli přírodě.

Je velký rozdíl žít v Budějovicích oproti Bratislavě, která je skoro pětkrát větší?
Rozdíl to je. Budějovice jsou menší, ale máme tady všechno, co město dokáže nabídnout a potřebujeme k životu. Zároveň si můžeme s rodinou užívat přírodu a procházky v okolí. Budějovice jsou krásné a dobře udržované město, takže jsme si to tu zamilovali. Bratislava byla spíše takové velkoměsto.

Poznávají vás fanoušci ve městě a zastaví se občas s vámi?
Někteří ano. Mám pocit, že mě tu dobře přijali, tak věřím, že budu moci nadále tvrdě pracovat, potěšit je svými výkony a pobavit je.

Václav Nedorost
Václav Nedorost: Za obrovskou bojovnost si dvacítka výhru nad Kanadou zasloužila

Chutná vám české pivo?
(velmi rychlá odpověď) Ano, nejvíc mi chutná Plzeň.

Zažil jste někdy dříve než tady knedlíky a kolik jste jich nejvíc najednou snědl?
Ano. Jednou jsem jich snědl opravdu hodně, ale kolik jich bylo, to nevím, nepočítal jsem to. Ale moc mi chutnaly (úsměv).

V listopadu v období Movemberu jste si šlechtil nepřehlédnutelný knír. Nečelil jste narážkám, že vypadáte tak trochu jako pornoherec z devadesátých let minulého století?
No jasně a navíc jsem měl ještě delší vlasy. Vlastně se to takto pravidelně opakuje každý rok v listopadu (úsměv).

Jaká zvláštnost vás nejvíce zaujala na životě v Česku?
Musím zmínit vánoční tradici Mikuláše, čerta a anděla, což bylo pro mě a moje děti něco nového a zábavného. Mám také rád, že Češi jsou hodně společenští a přátelští, což je velký rozdíl oproti Kanadě.