Jejich vyprávění poslouchalo v budově rektorátu Jihočeské univerzity 170 trenérů, fyzioterapeutů, dorazili i rodiče. V zaplněném hledišti nechyběly populární tváře jihočeského sportu. Hokejový trenér František Čech, fotbalisté Roman Lengyel, Karel Vácha, Luboš Pecka a spousta dalších.

„Zazněla celá řada zajímavých informací, každý si z nich vybere, co může u sebe v klubu aplikovat," uvažoval Karel Vácha, který si ve své kariéře připsal dokonce start v kvalifikačním utkání o postup na MS.

Marian Jelínek velice ochotně odpovídal na dotazy Deníku:

Narodil jste se v Českém Krumlově, přesto vás některé zdroje označují za Pražana. Cítíte se být Jihočechem?                                           Jsem Jihočech. Jednoznačně. Všude to říkám. Ve světě i doma. Často mi dávají do titulku, že jsem Pražák, opravuju je, že to není pravda, jsem Jihočech. Jsem na to pyšný.

Vracíte se na jih často?
Jsem z Českého Krumlova, kde mám maminku, vracím se za ní moc rád. Můj brácha pracuje a bydlí v Českých Budějovicích. Na stará kolena zvažuji, že se opět do jižních Čech vrátím.

Hokej jste hrál v Písku?
Začínal jsem v Českém Krumlově, pak jsem přešel do vrcholového hokeje do Jitexu Písek, na studiích jsem hrál v ČLTK Praha.

Písek byl líhní talentů, jen namátkou: Caldr, Kovářové…
Bylo jich opravdu dost. Je škoda, že se teď píseckému hokeji tolik nedaří.

To bohužel platí také o hokeji v Českých Budějovicích. Nechybí vám Motor na extraligové mapě?
To víte, že mi tam chybí. Ale nedá se teď říct, že se Motoru až tak nedaří. Myslím, že obzvlášť letos hraje opravdu úžasně, dokonce tu jsou stále ambice na postup do extraligy, uvidíme, co přinese konec sezony.

ČTĚTE TAKÉ: Bednařík by uvítal posily, České Budějovice budou hostit turnaj Euro Hockey Tour

Motor podle vás hraje úžasně, Jihočeši touží mocně po postupovém úspěchu, jaká je podle vás pro individualitu definice úspěšnosti?
Úspěch má tolik podob, kolik je lidských srdcí. Každý ho vidí v něčem jiném. Často úspěch přetavujeme do kvantifikovatelných podob. Znám plno lidí, kteří jsou kvantifikovatelně úžasní, úspěšní, ale vnitřně jsou velmi nešťastní. Pravý úspěch uspokojí naše ega, ale zároveň naši duši. To je pro mě velmi podstatné.

Ve sportu je důležitá motivace. Mění se v průběhu let?
Jednoznačně vnímáme dobu blahobytu, která je v současnosti. To znamená možnosti výběru, volby. Tím se mění podmínky, ve kterých člověk vyrůstá. Mění se tím motivační ekvalizér člověka do činnosti. Všichni v současnosti chtějí být motivováni, na druhé straně podle mě zapomínáme na seberealizaci.

Ta souvisí s motivací?
Motivace je velmi prospěšná, pokud je člověk seberealizován v dané činnosti, je ale velmi škodlivá, pokud v dané činnosti seberealizován není.

Motivace je samozřejmě hnacím motorem, je moře dětí, které by chtěly být dalším Jaromírem Jágrem, nemůže se ale stát, že hned na startovní čáře rodiče poněkud přepálí tempo? Nemůže být příliš vysoká motivace až sebezničující?
Otázkou je, jestli jde o motivaci k cíli, nebo k činnosti. Motivace k cíli je sebezničující. S tím souhlasím. Tato doba vytváří cílové feťáky. Cílový fetismus nese své negace. Pokud je motivací činnost sama o sobě, pokud mě baví hrát hokej, a ne být hokejistou, člověk s vnitřním nastavením tohoto typu, dojde dál.

To je věcí motivace?
Zamyslete se nad tím, že postavíte na brusle najednou dvě čtyřleté děti. Jedno udělá daleko větší pokrok než to druhé. My řekneme, že má talent.

A nemá?
Co když to vůbec není talent? Co když je to tím, že to dítě je správně vnitřně nastaveno. Touha, vášeň, nadšení. Chce se zlepšovat. To druhé dítě je motivačně nastaveno. Chce být Jágrem, dělá to kvůli tatínkovi, dělá to kvůli tomu, že tam chodí kamarádi a tak dále. Logika věci? Nastavení do procesu. Nastavení člověka do jakéhokoli procesu rozhoduje o tom, zda bude, či nebude úspěšný. Věřím v potenciál lidí. Tato doba ale také vytváří nesčetné množství brzdicích bariér.

Těm je třeba se bránit?
Odstraňovat. Pokud je neodstraním, tak je mi potenciál absolutně k ničemu.

Jaromír Jágr.Nezeptat se vás na Jaromíra Jágra, jehož jste byl trenérem, snad ani nejde. Proč je nejlepší? Je to třeba tím, že dokáže najít i na svých nejlepších výkonech nedostatky?
Těch věcí je celá řada. Měl jsem štěstí, že jsem poznal řadu vrcholových a opravdu světových sportovců. Měli i společná synonyma. Třeba byli úžasně seberealizovaní.

Jágr se seberealizoval?
Jarda extrémně miluje hokej. Chce od něj co nejvíc. Co nejvíc gólů, bodů, peněz a všeho možného. Ale je tam podsada. Základ těžiště je extrémní láska ke hře lední hokej. Sekundární motivací je být v něm nejlepší. To ty lidi spojuje.

Mluvil jste o synonymech. Jaká jsou ta další?
Tyto lidi spojuje asymptotický efekt.

To je?
Ten člověk, ať dokáže, co dokáže, vždycky si uvědomuje: Ale můžu být ještě lepší. Mnoho lidí něco dokáže a stanou se takzvanými zástupci Boha na zemi. Jejich úsilí do procesu klesá.

A mají ve výkonnosti výkyvy?
Přesně tak. Proto se ve sportu říká otřepaná věta, že je daleko těžší obhájit než získat. Obhajovat mohou ti, kteří ten asymptotický efekt mají.

Vraťme se k Jágrovi, bývá většinou sám se sebou nespokojený, to je pro něj hnací motor do dalších bojů?
Ve Philadelphii vyhrál pět dva, dal tři góly, ale hovořil o tom: Já jich mohl dát pět. Já jsem dvě šance neproměnil. Nemluvil o tom, jak je geniální, jak dal tři góly.

Co odpovídáte, když se vás někdo zeptá, jestli Jaromír Jágr nepropásl správný okamžik k ukončení kariéry?
To necháme na něm.

Co říkáte využití moderních technologií ve sportu? Zdá se mi, že kluby používají jako zaklínadlo větu: Děti si hrají u počítačů, proto nesportují. Není to klišé? Nemůže být naopak rozumná míra pobytu u počítače pro současnou generaci nezbytným přínosem?
Co to je rozumná míra?

Na to se právě ptám…
…plno autorů hovoří o digitální demenci, o tom, že doba vytváří eurospratky. Tato problematika mě opravdu zajímá.

A vytváří, podle vás?
Právě se rozjely úžasné studie. Ve Švédsku fackovací zákon vlastně v sedmdesátých letech rozhodl o té totálně liberální výchově.

A ponechání přílišné volnosti dětem se jim vymstilo?
Švédové už si právě uvědomují, že děti zotročují své rodiče. Celý svět se vrací k určitým limitům, pravidlům, důslednosti. To si myslím, že je podstatné. Co se týká digitalizace, ta nám samozřejmě umožňuje ohromný potenciál rozvoje racionálních informací především. Ale nezapomínejme, že člověk má nějakou duši, má emoce a ty e-maily a esemeskami velmi těžko předáte. Upřímné popovídání mezi lidmi, ne jenom na facebooku, to je věc, která do budoucna bude velmi chybět. Ponese i takzvané nemoci blahobytu.

Trenér Marian Jelínek.Marian Jelínek:

Narodil se 18. 11. 1963 v Českém Krumlově. Je hokejovým trenérem a mentálním koučem. S hokejem začínal jako útočník v Písku. Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, obor tělesná výchova zeměpis. Kromě aktivní trenérské kariéry se rovněž zajímá o psychologii sportu, na toto téma sepsal řadu knih a získal doktorát z filozofie. V kariéře Mariana Jelínka je zajímavá rovněž jeho spolupráce s Jaromírem Jágrem. Jelínek byl dlouhou dobu jeho osobním koučem, současně také šéfem letní školy Jágr team.

Kamila JetmarováKamila Jetmarová

Aktivně spolupracuje s vrcholovými sportovci. Jako mentorka se věnuje duševnímu rozvoji, zejména meditačním a relaxačním technikám. Její série denních tréninků naučí, jak mohou sportovci každý den relaxovat, zvyšovat svou koncentraci a být tak efektivnější.