Čtyři sezony mu tleskali fanoušci na jihu Čech. S českobudějovickými hokejisty se dokázal vrátit do nejvyšší soutěže a poté je třikrát dovedl do extraligového semifinále. Po dvou letech v roli asistenta u národního týmu zakotvil trenér Josef Jandač v Pardubicích a v pátek se představí se svým týmem poprvé v mistrovském duelu v českobudějovické Budvar Aréně.
Před sezonou jste v rozhovoru pro Deník zdůraznil, jak je důležitý start do sezony. Po pěti kolech máte devět bodů. Bylo to podle vašich představ?
Nedá se říct, že by to byl úplně dobrý začátek. Spíše tak průměrný. Měli jsme poměrně těžké vylosování, když jsme z prvních čtyř zápasů hráli třikrát venku. Odehráli jsme dobrý zápas v Třinci, v Liberci nás podržel gólman. Jenom v Litvínově to nebylo ono. Potřebovali jsme dobré výsledky potvrdit doma se Zlínem, ale to se bohužel nepodařilo. Žádná velká spokojenost tak není.
Porazili jste Spartu, vyhráli v Třinci a Liberci, ale podlehli papírově slabším soupeřům Litvínovu a Zlínu. Čím si to vysvětlujete?
Vysvětlení samozřejmě mám, ale nebudu ho den před zápasem troubit do jihočeských novin. Nemůžete po mě chtít, abych pojmenovával příčiny a odhaloval slabiny našeho týmu.
V Pardubicích jsou vyhlášení fanoušci a atmosféra zápasů bývá výborná. jaký byl váš dojem z prvních dvou zápasů v ČEZ Aréně?
Ke kulise se zatím nemohu moc vyjadřovat, protože oba domácí zápasy byly hodně vyrovnané a byl jsem do nich hodně vtažen. Soustředil jsem se jenom na zápas a kulisu jsem prakticky nevnímal.
Po odchodu Dominika Haška do Ruska se stal překvapivou brankářskou jedničkou vašeho týmu Martin Růžička, který dostává přednost před Adamem Svobodou. Až vy jste objevil tohoto brankáře?
To určitě ne. Je v klubu už delší dobu, ale za Haškem nedostával tolik prostoru. S Adamem Svobodou byli na začátku přípravy oba na stejné startovní čáře. Růžička z jejich vzájemného souboje vyšel lépe a svou kvalitu potvrzuje i v zápasech.
V první obranné dvojici nastupuje pětinásobný mistr světa František Kaberle. Plní roli velké posily, jak se o něm před sezonou mluvilo?
Je vidět, že je to zkušený obránce, který si na ledě počíná s rozvahou a klidem. Hraje velice dobře pozičně a jeho předností je kvalitní rozehrávka. Na můj vkus možná někdy až moc podrží puk. Věřím, že ho i v jeho šestatřiceti letech ještě trochu předělám.
V Českých Budějovicích jste strávil čtyři sezony. Sledujete dění na jihu přece jen více než v ostatních týmech a zaznamenal jste vydařený vstup týmu do soutěže?
Budějovice nijak víc nesleduji. Nemohu koukat jen na jeden tým jenom proto, že jsem tam působil. Samozřejmě jsem ale zaregistroval, že jim začátek vyšel. Jedeme tam a víme, že nás čeká těžký zápas. Dobrý start vždycky pomůže týmu hlavně po psychické stránce. To platí obecně. Nejen pro Budějovice, ale pro každý tým.
Ještě za vašeho působení v Mountfieldu platilo, že ve vzájemných zápasech s Pardubicemi vyhrával vždy domácí tým. Vzpomínáte si?
Je pravda, že v Pardubicích jsme tehdy moc dobrou bilanci neměli. Naopak doma jsme dost vyhrávali. Tenkrát jsme hráli dost nahoře a většina soupeřů k nám jezdila bránit. Pardubice u nás chtěly hrát hokej a to nám vyhovovalo.
Oproti pardubické ČEZ Areně je v Budějovicích podstatně užší kluziště. Může to pro vás být problém?
To zatím nedokážu posoudit. V Liberci je extrémně úzké kluziště a přesto jsme tam vyhráli. V Třinci je rovněž užší a také jsme uspěli. Je asi předčasné to hodnotit. Uvidíme.
Při letním přípravném duelu vám fanoušci v Českých Budějovicích přichystali opravdu vřelé přijetí. Potěšilo vás to?
Bylo to velice příjemné. Potěšilo mě to a chtěl bych fanouškům touto cestou ještě jednou poděkovat. Strávil jsem v Budějovicích čtyři roky, na které velice rád vzpomínám. Asi to teď bylo ze strany fanoušků i nějaké ocenění mé práce. Určitě to bylo lepší, než kdyby na mě pískali. Z celého angažmá jsem měl dobrý pocit. Ale život jde dál a teď pracuji zase pro jiný tým. Momentálně kopu za Pardubice a udělám všechno proto, abychom uspěli.
