To ale samozřejmě nejde, a tak vyráží na led až po škole. Narodila se v roce 2012. Sledovala historicky první vystoupení českého ženského reprezentačního týmu na olympijských hrách v Pekingu. „Na hokej jsem se dala, protože mě to bavilo,“ odůvodnila své rozhodnutí. „Ráda bruslím, hraju hokej.“ A co byste řekli, že desetiletou Elišku baví ze všeho nejvíc? „Mě na tom baví to střílení.“

Pojď hrát hokej v Písku
Pojď hrát hokej! Třeba do Písku. Děti přivítal Tomáš Nouza

Sympatická slečna se zlepšuje. Postupně, ale zlepšuje. S každým tréninkem. S každou kličkou, s každou vydařenou střelou. „Moji bráchové hráli, ségry hrály, viděla jsem to, tak jsem začala taky, prostě hraju,“ vrací se k prvním krůčkům na písecké ledové ploše a dokumentuje tak, že hokej je hra, která je u Elišky v rodině. A co dívce s bruslemi a hokejkou říkají spolužáci? „Že jsem jediná holka ve třídě,“ rozesmála se Eliška Duchoňová, která hokej nejen ráda hraje, ale také si o něm moc ráda povídá.

Cíle nemá malé: „Já bych to chtěla dotáhnout až na olympijskou medali.“ Kdo ví, třeba se to právě jí za pár let povede. Mimochodem v Písku na stadionu začínal před lety kluk z Dobeve. Vladimír Caldr. A ten má doma olympijské stříbro ze Sarajeva. Tak proč by se sen nemohl splnit také malé Elišce?