Vstup do sezony jste měli tak trochu rozpačitý. Co jste hlavně změnili, že máte nyní na kontě sérii čtyř tříbodových vítězství?
Především jsme zlepšili obrannou činnost. Doma jsme až na první zápas s Jihlavou vyhrávali, ale nevozili jsme body z venku. Zaměřili jsme se více na obranu, abychom nedostávali góly. To nám vyšlo v utkání v Benátkách. V Havířově jsme sice čtyři dostali, ale naštěstí jsme sami dali sedm. To bylo hodně hektické utkání. Věděli jsme, že domácí tam hodně napadávají, ale že budou hrát až takhle jenom dopředu, to nás celkem překvapilo. Mohli jsme dát ještě daleko víc gólů než sedm.

Zatrnulo vám trochu, když Havířov vyrovnal na začátku třetí třetiny vaše tříbrankové vedení na 4:4?
Vedli jsme 4:1 a možná jsme si podvědomě říkali, že ten zápas nějak dohrajeme. Soupeř však po našich chybách vyrovnal na 4:4. Naštěstí jsme se dokázali rychle zvednout a dali jsme pátý gól po pouhých patnácti vteřinách. Potom jsme přidali i šestou a sedmou branku. Klíčovým byl ale ten pátý gól.

V souvislosti s Havířovem se často hovoří o hodně bouřlivé divácké kulise. Byla to tam skutečně trochu divočina?
Je tam starší zimák a fandění se hodně rozléhá. Kulisa bouřlivá byla, hlavně však musím pochválit naše fanoušky. Ti za námi přijeli v hojném počtu a drželi nás celý zápas. Opravdu hodně nám pomohli.

Co jste změnil vy osobně? Prvních sedm kol jste nedal ani gól, teď ve třech zápasech hned čtyři.
Těžko říct, jestli jsem něco změnil. Od začátku sezony jsem chodil do branky a šance jsem měl. Nespadlo mi to tam a napadalo to tam až teď. V Havířově jsem dal dva góly. Jednou jsem dostal přihrávku od Rokyho Pajiče a dával jsem do prázdné branky. Podruhé to bylo po souhře v přesilové hře, kdy nám konečně vyšel náš signál. To bylo také skoro do prázdné. Musím poděkovat klukům, že mi to takhle připravili.

V létě jsme vás v rozhovoru pro Deník označili za pracovitou včeličku, která ale asi nikdy nebude gólovým hráčem, což vás značně rozmrzelo. Vzpomněl jste si na to, když jste se v prvních sedmi kolech nemohl trefit?
O těchto věcech zase až tak nepřemýšlím. Jak už jsem řekl, snažil jsem se chodit co nejvíc o branky, ale nepadalo mi to tam. Naštvaný jsem tenkrát byl. To je pravda. Žádného hráče nepotěší, když o něm reportér napíše, že není gólový.

Máte pořádný šrám na nose. To je vzpomínka na zápas v Havířově?
Ano. V souboji u mantinelu mi dal domácí obránce krosček přímo do obličeje. Sjelo mi plexisklo a rozřízlo mi nos. Spravilo to šest štychů. Nic pěkného.

Bolelo to hodně?
Bolelo to dost a až později se to trochu ustálilo. Když jsem se podíval do zrcadla a viděl, jakou tam mám rýhu, tak jsem jen doufal, že mi to doktor dobře zašije, aby mi nos neupadl. Hojí se to však dobře, takže to snad nebude nic tak hrozného.

Nyní doma přivítáte vedoucí celek tabulky a největšího favorita celé soutěže Chomutov. Považujete to v základní části za jeden ze svátečních zápasů?
Určitě to bude trošku svátečnější zápas. Víme, že Chomutov má velice silné mužstvo. Od gólmanů přes obránce i útočníky. První liga je ale velice vyrovnaná, každý může vyhrát s každým a nikdo se ještě nějak výrazněji neodpojil. V každém případě je Chomutov tým, který má ty největší ambice a chce se vrátit do extraligy. Před sezonou hodně posílil. Jsou tam extraligoví hráči, přišli tam Kanaďané. Bude to kvalitní zápas.

Přišel v tu pravou dobu, když jste na vítězné vlně?
Věříme, že ano. Daří se nám a chceme vyhrát i s Chomutovem.

V dresu soupeře nastupují i vaši bývalí českobudějovičtí spoluhráči Štěpán Hřebejk a Lukáš Květoň. Zavoláte jim třeba před zápasem, abyste je trochu popíchl?
Zase až takoví kamarádi nejsme, abychom si volali. Popichovat rozhodně nikoho nebudu. Soustředím se na sebe. Nejsem ten typ, který by před zápasem někam volal.