Tenhle návrat z hokejového odpočinku se skutečně povedl!

Čtyřicátník Roman Fousek vtrhl do krajského play off jako velká voda. Hned v prvním duelu s Vimperkem se blýskl dvěma trefami. A pak co zápas, to další gól! Naposledy doma ve finále proti Strakonicím, kdy brankou do šatny zvyšoval na 3:0 pro David servis České Budějovice.
Řekl si o to, aby zůstal v první útočné formaci. Před páteční odvetou v Knürr aréně má jeho tým dobře nakročeno k titulu, ale budějovický veterán varuje: „Pozor, ještě není konec!"

Když jste končil s krajskou kariérou, určitě jste neplánoval, že se vrátíte a znovu si zahrajete finále…

To jsem určitě neplánoval. Situace se vyvrbila tak, že kluci měli velkou marodku, a protože moje srdce je s nimi, i když jsem celou sezonu nehrál, jsem  tady. Pořád tu jsou kluci, kteří tu byli loni, když jsem končil. Zavolal mi Jarda David (majitel a prezident klubu, pozn.), což je pro mne neskutečná osobnost, a tak když řekl, abych šel,  nešlo říct ne. Skočil jsem do toho rovnýma nohama, bez tréninku. Povedl se první zápas, ale musíme být soudní – nastupuji s Rudou Suchánkem a s Romanem Šulčíkem, což jsou vynikající hráči. Na beku jsou Lukáš Vomela s Lukášem Chaloupkou, a to je jiná hra, než když jsem naskočil někde do třetí, do čtvrté lajny. Spoluhráči mě pořádně podrželi.

Pořád v play off platí, že pokaždé, když nastoupíte, vstřelíte gól. Takže hokej jste evidentně hrát nezapomněl…

Hokej se zapomenout asi nedá. Ale hůř se dýchá. Věk je pochopitelně znát, regenerace je čím dál těžší, ale vždycky se stihnu dát do dalšího zápasu dohromady, srovnat se. Samozřejmě po druhé třetině už koukám na hodiny, kdy bude konec,  ale dá se to zvládnout.

Všiml jsem si, že se vám při hře často objeví na tváři úsměv. Užíváte si play off?

Je to krásné. V krajském přeboru hraji už asi  osmé play off. Není to nic k chlubení, samozřejmě lepší by bylo hrát extraligu… Ale když vidím tu partu lidí, jak se raduje, jak to funguje, je radost do takového týmu přijít! A když se daří a vyhrává se, je to obzvlášť parádní zážitek.

Úplně mimo hokej jste ale celou sezonu nebyl. Hrál jste prý s amatéry Rybníkářskou ligu, příznivci vás mohli vidět také v okresním přeboru v dresu béčka David servisu.

Ano, hrál jsem Rybníkářskou ligu, úplně bez hokeje jsem nebyl. Ale bylo to bez tréninku, vysloveně jsem hrál hokej s kluky z rybníku, to platí doslova a do písmene.

Loni jste přiznal, že už jste necítil takovou důvěru trenéra, a to byl pro vás také signál, abyste v áčku skončil. A po roce hrajete v první formaci!

Trenér mě tam zařadil, zatím se vyhrává, daří se. Myslím, že to je jasné – vítězná sestava se nemění a věci, které fungují, by měly zůstat tak, jak jsou.

Ve finále krajské ligy vedete nad Strakonicemi 1:0 na zápasy. Dá se říct, že už se natahujete po titulu, který vám dvě sezony unikal?

Dokud není konec, nikdy není nic hotové. Ve Strakonicích nás čeká hodně nepříjemné utkání. Budou tam mraky „šílených" lidí, kteří poženou domácí tým dopředu!  Musíme hrát svoji hru, kterou jsme si řekli. Když se toho budeme držet, vyjde to. Tým je tady  silný, oproti loňské a předloňské sezoně posílený o Šulčíka, Bombice a další zkušené hráče. Když budeme hrát svoji hru, neměli bychom odejít poraženi. Ale je to hokej a viděli jste sami –  doma jsme vedli 3:0, řeknete vyhrané utkání, ale najednou to bylo 3:2 a drama. Mohlo to ještě dopadnout všelijak. Takže není nic hotového!

Pochválil jste spoluhráče z útoku Romana Šulčíka. V prvním  finále vám poslal před branku krásnou gólovou přihrávku, že?

Se Šuldou jsme si v rohu vyměnili puk, přejel jsem si na protilehlou tyč a on mi to přihrál zpátky, protože je to inteligentní hokejista, výborný hráč, bruslař. Je radost s ním hrát.