Není to úplně tradiční rodina. Jejím šéfem je Štefan Lengyel. Pišta. Jinak mu nikdo neřekne. "Budeme si tykat," začal první větou a pak už byl k nezastavení. Tak jen abyste se hned "na první dobrou" zorientovali. Štefan Lengyel má dvě děti. Dceru a syna. Hanu a Romana. Mouchu a Lengyho. Tak jim říkali na sportovištích kamarádi… Oba výborní sportovci. Dcera patřila k nejšikovnějším jihočeským volejbalistkám, syn to ve fotbalovém dresu dotáhl dokonce až na olympijské hry. A protože čas nejde zastavit, tak už teď Štefan sleduje sportování vnoučat. Vnuk hraje hokej, vnučka volejbal. Jejich tatínkem je manžel Štefanovy dcery Stanislav Jasečko. Ještě stačíte rodinné vazby sledovat? Ano, ten jksečko, který má doma medaili z mistrovství světa hokejistů, kde reprezentoval Slovensko a startoval dokonce i na olympijských hrách v Naganu.

Miroslav - Milan Hönig oslavil 90. narozeniny
Děti neumí kotrmelec, říká Milan Hönig. Jeho bratr hrál fotbal v reprezentaci

"Byli jsme na mistrovství Evropy v Hradci Králové," popisuje cestu za vnučkou Nelou, která hraje extraligu volejbalistek v Ostravě, a startovala na evropském šampionátu do 17 let. "Dva nula vedou, všechno prohrajou, to já nedokážu pochopit," nešetří Lengyel nejstarší kritickým tónem. Prohra by mu snad ani tolik nevadila, ale ten přístup… "Nela brečí a ty druhé holky se smějou. Já jím říkal: Co děláte? Jsme prohrály. No a co."

Kariéru svých potomků Štefan Lengyel prožíval a prožívá velmi intenzivně. Romanovy fotbalové zápasy, které viděl, by se nedaly spočítat. "Bylo jich dost," směje se. "Když hrál v Budějovicích, tak jsem asi viděl všechny." Tak jen pro zajímavost, Roman Lengyel, kterému je 44 let, bývalý český fotbalový obránce, případně defenzivní záložník, hrával v Dynamu Č. Budějovice, ve Spartě, v Teplicích, ale také na angažmá v Rusku. "Na Spartě jsme byli asi třikrát, v Teplicích ho trénoval pan Straka, pak byl v týmu Kubáň Krasnodar," dokumentuje fotbalistův tatínek, že angažmá svého syna má perfektně srovnané v hlavě. "V Rusku jsme byli jednou," popisuje dlouhou cestu za fotbalem. "Roman nás tam pozval, byl kapitán!" Roman si připsal do svých osobních statistik také 29 zápasů za Rostov.

Ze všech zápasů se Štefanovi okamžitě vybaví historický přímý souboj Dynama Č. Budějovice a tehdejšího klubu z Tábora, který hrál v Sezimově Ústí, o postup do první ligy. Roman Lengyel hrál za Dynamo a podílel se na senzační výhře 6:1. "Slovák Machovec dal tehdy tři góly, to právě tady byli za Romanem hosti z Ruska, které pozval."

Julie Kovářová s dcerou Karolinou
Vyhrála Evropskou ligu, šest titulů. Mrkněte na video, jak jí to sluší s dcerou

Roman u sportu zůstal, ale už ne jako hráč. A proto Štefan Lengyel zaměřil svoji pozornost na vnoučata. Dcera Hana hrávala na jihu Čech velmi dobře volejbal. A v jejích stopách pokračuje dcera Nela. Jejím tatínkem je Stanislav Jasečko, bývalý výborný slovenský hokejový obránce, který působil v českobudějovickém Motoru a svoji zemi reprezentoval třeba na OH v Naganu. "Vnučka hraje extraligu žen v Ostravě, daří se jí, ale nemají tam na to lidi. A vnuk hraje hokej, byl dva roky v Mladé Boleslavi, hrál za juniory, moc příležitostí mu nedávali, hrál snad jednou, táta ho dal na Slovensko."

Za volantem odřídil Štefan Lengyel tisíce kilometrů. Teď drží palce dětem. Na jednoho fanouška v důchodovém věku to je pořádná porce. Vnoučatům ale do jejich sportování nemluví. Alespoň se o to snaží. "Vůbec ne. Do hokeje mluví táta, do volejbalu zase máma," směje se Štefan Lengyel. "Hanka rozumí volejbalu, Stano hokeji," dodal.

Roman Lengyel se snad moc zlobit nebude, když jeho tatínek nechá veřejnost lehce nahlédnout i do chorobopisu. "Kluk už nehraje. Kopal za Planou, ale už ne," jmenoval klub z Plané u Č. Budějovic. "Jak hrál ale futsal, tak potom musel na operaci kyčle, měnili mu ji v Praze, už hrát nebude."

Švagři Roman a Stanislav reprezentovali své země na OH. Roman Lengyel na fotbalovém turnaji v Sydney, Stanislav Jasečko na hokejovém turnaji v Naganu. "Chtěla bych někdy hrát na olympiádě. Jako taťka," říká volejbalistka Ostravy Nela Jasečková. Tak za pár let uvidíme…