Přiběhl téměř klusem. A všude ho najednou bylo plno. Odložil si kabát, objednal si decinku dobrého červeného a bavil se. Dávno zapomenutými historkami bavil i kamarády. Miroslav - Milan Hönig. "Klidně snědl pět nebo šest večeří, nikdy to na něm nebylo vidět," smáli se jeho přátelé, se kterými hrával třeba nohejbal…

Nad poznámkou, že vzhledem k jeho úžasné fyzické formě musí být špatně zapsáno datum narození, se jen pousmál: "Dopoledne jsem dělal jeden rozhovor, teď další, díval jsem se do papírů, opravdu je mi devadesát," smál se sympatický sportovec. Hokejista, fotbalista, nohejbalista, stolní tenista…

Narodil se v roce 1932. Na ledě působil v roli útočníka. Za deset sezon v českobudějovickém dresu nastřílel téměř 170 gólů. V nejvyšší soutěži jich v 6 sezonách bylo 53. Pro mnoho z jeho přátel je dodnes překvapením, že v občanském průkazu má k příjmení Hönig napsáno Miroslav. Jednou pro vždy vzkazuje: "Jsem Miroslav. Mám ale dvě jména. Miroslav - Milan."

Povedený podzim Dolního Dvořiště
Miroslav Jirkal porušil životosprávu. Do Kaplice posílá na videu jasný vzkaz

Z dlouhé a pestré sportovní kariéry nevybere jeden rok, který by postavil nad ostatní. Dokonce ani nejmenuje hokej jako svůj nejhlavnější sport. "Já od začátku dělal všechno," vypráví. "Fotbal, hokej, pink ponk, tenis, kuželky." Prostě sportovec tělem i duší. Doslova. V této souvislosti Hönig vidí při začátcích současné generace spoustu slepých uliček. "Když třeba začnou děti hrát v pěti letech hokej, jenom bruslí, jenom hrajou hokej, tak je to chyba. To neuznávám. Za nás tenkrát neexistovala žádná specializace. Všichni jsme byli šikovní, pohybliví, prostě byla pohoda. Vždyť ti dnešní kluci neumí udělat ani kotrmelec! Určitě hrajou dobře, fyzicky jsou na tom výborně, ale…" Miroslav Hönig vždy prosazoval všeobecnou přípravu. "My byli na kruzích, na bradlech," připomíná gymnastickou zdatnost. "Kdybyste viděl, co všechno jsme v sokole dělali, to dneska hráči nedokážou."

Julie Kovářová s dcerou Karolinou
Vyhrála Evropskou ligu, šest titulů. Mrkněte na video, jak jí to sluší s dcerou

Svět sportu sleduje pozorně. Dá se říct, že velmi pozorně a neustále. Ale že by zůstal pasivně doma u televize? Ani náhodou. To neznáte Milana Höniga! "Chodím třikrát týdně plavat, abych byl v pohodě. Snažím se."

Z těch spoluhráčů, které by zařadili mezi nejoblíbenější, už většina z nich sportuje někde na obláčcích. "Z fotbalistů to byl Vláďa Ryneš. Prostě jsme si padli do oka. Bez dívání, bez nějakého povídání jsme oba věděli, co kdo udělá." Fotbal hrál i Hönigův bratr. "Ligu za Viktorii Plzeň," dodává Miroslav. "Za Baťu Zlín," připojuje i jméno dalšího klubu. Vladimír Hönig, kterému by v lednu roku 2022 bylo 103 let. byl výjimečný střelec, člen Klubu ligových kanonýrů. S fotbalem začal v českobudějovickém Stadionu na levé spojce. Ještě před válkou přestoupil do Viktorie Plzeň a 1.5.1941 odešel do SK Baťa Zlín. Povoláním byl stavebním asistentem. "A taky hrál za národní mužstvo," říká pyšně jeho o dvanáct let mladší bratr Miroslav. Vladimír odehrál 9. 5. roku 1946 utkání s Jugoslávií. Dohadovali se bratři, co je lepší? Hokej nebo fotbal? "Ani ne," usmívá se po létech čerstvý devadesátník. "Bratr se věnoval jenom fotbalu, mně to bylo jedno. Na co jsem sáhl, to jsem hrál," popisuje svoji životní filozofii. "A celkem úspěšně," nezapomněl doplnit to, co o něm dodnes vyprávějí jeho kamarádi.