Má za sebou neskutečně bohatou hráčskou kariéru. Je dvojnásobným mistrem světa, z olympiády v Turíně má doma bronzovou medaili. V dresu Philadelphie si zahrál finále Stanley Cupu, v NHL zvládl neuvěřitelnou porci 1108 zápasů, v nichž nasbíral 756 bodů. V počtu odehraných zápasů v nejprestižnější soutěži světa je čtvrtý mezi všemi českými hráči. A k tomu také již zmíněný postup do extraligy v Českých Budějovicích.

Na hráčkou kariéru navázal v roli trenéra. Dva roky působil v roli asistenta Josefa Jandače u národního týmu a před letošní sezonou převzal českobudějovický Motor s plánem pomoci k jeho návratu do extraligy.

Uvedení do Síně slávy si bezpochyby zaslouží a toto ocenění mu udělalo velkou radost. „Byl to moc hezký večer a nesmírně si toho vážím. Bylo to pro mě velmi potěšující,“ přikývl.

Přestože strávil dlouhé roky v zámoří, v plejádě nejlepších sportovců našeho kraje si našel také své favority. „Především ty mladší jsem tolik neznal,“ připustil. „Ale vítěz Martin Šonka, ten dosáhl fenomenálního úspěchu. To, co dokazuje po světě, a jak šíří slávu české republiky, to je něco úžasného,“ ocenil. „Paráda byla, že mezi týmy byl druhý náš dorost, Pavel Novák byl dekorován mezi Objevy roku, to bylo také moc pěkné,“ připomíná svého mladého svěřence. „A samozřejmě Zdeněk Kutlák v elitní desítce. Některé sportovce jsem znal, ale když jsem tak seděl v hledišti, tak jsem přišel na to, že si potřebuji obzor daleko více rozšířit,“ usměje se.

Kalendářní rok 2018 z Prospalova hlediska nebyl špatný, i když se z něj dalo vytěžit i víc. Jeho první polovinu ještě strávil u národního týmu. „Kdyby byla medaile z olympiády, když už jsme konečně postoupili přes čtvrtfinále, tak by to bylo super. Na mistrovství světa jsme potom zase vypadli ve čtvrtfinále. To samozřejmě trošku ubírá na spokojenosti, co se týká naplnění nějakých cílů,“ připustí. „Ale že jsem dostal možnost stát se trenérem Motoru, tak na to vždycky budu vzpomínat, že to bylo právě v roce 2018,“ dodá. „Ale je to proces. Věřím, že v roce 2019 to bude ještě lepší.“

To je přesně vize, se kterou by do nového roku rád vstoupil. „Když jsem na vyhlášení nejlepších sportovců tak seděl, tak se mi hlavou honily různé myšlenky. Určitě by bylo moc pěkné, kdyby se nám povedl nějaký velký úspěch a na konci dalšího roku jsme přebírali cenu pro nejlepší kolektiv právě my,“ zasní se při myšlence na možné splnění velkého cíle, kterým by pro celý českobudějovický hokej byl bezpochyby kýžený postup do extraligy.