Vraťme se ještě k vašemu odchodu po minulé sezoně. Šel jste pryč, protože jste si chtěl zkusit extraligu, nebo jste se spíše trenéru Stavjaňovi nevešel do sestavy?
Každý trenér si vybírá svůj tým. Na konci sezony mi bylo řečeno, že na můj post přijde Venca Nedorost a dorazit by měl ještě nějaký hráč. Ale i já už jsem byl po sezoně rozhodnutý, že bych chtěl zkusit něco jiného. Tak jsem si našel angažmá.

V Chomutově to ale nedopadlo vůbec podle vašich představ. Přitom v létě jste figuroval v sestavě extraligového týmu. Nesl jste těžce odchod na farmu do Kadaně?
Představy jsem měl samozřejmě úplně jiné, než to ve skutečnosti dopadlo. V Chomutově jsem trénoval prakticky celou dobu, co jsem tam byl. Na zápasy a některé tréninky jsem jezdil do Kadaně. To bylo nějakých třicet kilometrů. Na dojíždění jsem nebyl zvyklý a navíc oba týmy mají úplně jiný režim.

Jak zhruba vypadal váš denní harmonogram?
Jel jsem třeba ráno na trénink do Kadaně. V poledne jsem se vrátil, ale když měl Chomutov zápas, tak jsem se neměl ani s kým bavit. Seděl jsem doma, koukal do zdi a přemýšlel. Večer jsem pak šel cvičit. Časem to bylo ubíjející. Navíc když Kadaň byla beznadějně poslední. Postupem času už jsem věděl, že to takhle nechci a potřebuji změnu.

Možnost posunout se přece jen do extraligového Chomutova neexistovala?
Mohla přijít za dva týdny, za měsíc, nebo taky vůbec. Abych strávil celou sezonu v Kadani, to jsem nechtěl. Tak jsem řešil jiné možnosti a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Čím podle vás hlavně bylo, že jste se neprosadil do extraligového týmu?
Bylo to úplně něco jiného, než jsem zatím zažil. Především z hlediska taktické vyspělosti. Pan Růžička je na taktiku velký pedant. Tady v Budějovicích jsme hodně vyhrávali a taktika se zase až tolik neřešila. V Chomutově je hra založená na obraně a protiútocích. Ze začátku jsem v těchto taktických věcech trochu tápal. Postupně se to sice zlepšovalo, ale na začátku sezony vsadil pan Růžička na jinou sestavu. Mužstvu se začalo dařit a nebyl důvod ke změnám. Mně řekl, že mám čekat na šanci. A jezdil jsem do Kadaně. Za dva měsíce se ale nic neudálo. Bylo těžké to zvládat.

Trenér Růžička s vámi průběžně komunikoval?
Trenér Růžička s hráči až tolik nekomunikuje. Spíše jeho asistenti. Ti jsou s hráči ve větším kontaktu. Byl jsem také párkrát na individuálním videu. Jak už jsem říkal, bylo to něco jiného, než jsem zatím zažil. Takovou zkušenost bych doporučoval každému. Je dobré zkusit si to pod trenérem Růžičkou a doufám, že mě to někam posune. Nikdo se tam ke mně nijak zle nechoval. To rozhodně ne. Ale z hokejového hlediska jsem se nikdy necítil hůř, takže to teď může jít pouze nahoru.

Bylo to složité v Kadani, která je beznadějně posledním týmem WSM ligy?
Už jenom prostředí je v Kadani specifické. Pořád je to sice WSM liga, ale před sezonou jsem byl nastavený na něco úplně jiného. Že budu hrát o soutěž výš. Bylo těžké jezdit hrát právě do Kadaně. Nechci říkat, že to tam bylo úplně špatné. To ne. Pro kluky, kteří byli z Chomutova a nedostali se do prvního týmu, to bylo dobré. Oni tam bydlí a není to problém.

Jak se žilo Jihočechovi na drsném severu Čech?
Je to zvláštní. Všude rozkopáno, uhelné doly. Jedno pozitivum jsem tam ale našel. Oproti Budějovicím tam vůbec nejsou dopravní zácpy. V celém městě jsou snad jen dva semafory. Když jsem vyjel, tak jsem vždycky přejel za dvě minuty celé město (úsměv).

Byl impulzem k vašemu návratu do Motoru odchod trenéra Stavjani?
Abych pravdu řekl, tak na to jsem vůbec nečekal. Už před dvěma týdny jsem se rozhodl, že chci změnit působiště. Agent mi říkal, abych ještě chvíli vydržel. Ale neviděl jsem, že by to ještě k něčemu bylo. Měl jsem tři možnosti, jedna z nich byla i extraliga, ale když se ozvaly Budějovice, tak jsem se k tomu upnul. Jsem rád, že návrat vyšel.

Jste rád, že jste doma?
Samozřejmě. Občas jsem sice domů jezdil, ale tohle je jiné. Doma je doma. Těším se na to, i když jsou tam i malinko obavy. Pozitiva však výrazně převládají.

Hrál jistou roli i fakt, že jako asistent trenéra Jelínka je u týmu váš otec?
To ne. Hlavně mi bylo řečeno, že si přál pan Jelínek, abych se vrátil. Že chce mít v týmu jihočeské kluky. S tátou jsem samozřejmě také komunikoval. Bude to jiné. Zažil jsem to už před třemi roky při jednom utkání v juniorce. Věřím však, že po pár zápasech ani nebudu vnímat, že na střídačce stojí právě táta. Přeji mu, aby se mu v trenérské kariéře dařilo co nejlépe. A hlavně, abychom se na konci sezony radovali.