Nyní již se svými spoluhráči ladí formu na blížící se čtvrtfinále proti Třinci, přesto si našel chvilku na rozhovor o gólmanském řemesle a hokeji jako takovém. První zápas se bude na ledě Ocelářů hrát v neděli (15).

Pokud byste měl tu možnost, vybral byste si znovu kariéru hokejového gólmana? Nebo by vás lákalo spíše něco jiného?
Na to je těžké odpovědět. Člověk je starší a vidí všechno jinak, než viděl předtím. Ale myslím, že moje cesta by byla úplně stejná. Viděl jsem tatínka v hokejové brance a chtěl jsem být to, co byl on.

Nějaká nesportovní varianta by se vám nelíbila? Jste celkem extrovert, uměl bych si vás představit třeba jako televizního moderátora.
Komentování by se mi asi líbilo, ale nevím, jestli bych byl politicky korektní. Myslím, že bych se vzhledem ke svým postojům a názorům do televize nedostal. Z těchto důvodů bych asi pro tuto roli nebyl ten správný člověk (úsměv).

A uvádět třeba maturitní plesy, v tom byste se našel?
Asi také ne, protože nevím, jestli bych dokázal vstřebat některé názory mladých lidí v dnešní době. Na druhou stranu by to bylo něco, co by mě určitě bavilo.

Trenér hokejistů Banes Motoru Ladislav Čihák.
Na co sáhnu, tak v tom nechci prohrát, ujistí kouč Banes Motoru Ladislav Čihák

Ještě jedna spekulativní otázka. V patnácti jste odešel na dlouhých osm let do Finska. Udělal byste tento krok znovu?
Stoprocentně. Kdybych tenkrát neodešel, tak bych teď nehrál extraligu za Motor. Ta země, lidi tam a prostředí mi dali šanci stát se profesionálním sportovcem. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Jsem za to rád a Finsku budu vždycky nesmírně vděčný. To se nikdy nezmění.

Netajil jste se tím, že byste ve Finsku klidně zakotvil natrvalo. Platí to i nadále?
To se mění. Oblíbil jsem si to tady v Budějovicích, mám rád město a našel jsem si tady sobě blízkého člověka. Vždycky záleží na okolnostech. Kdyby se mě teď někdo zeptal, tak by řekl, že ne, a chtěl bych žít v Budějovicích.

Do Finska jste vždycky jezdil rád. Jak se naopak líbí Finům, když k vám přijedou na návštěvu sem do Česka?
Kluci z Finska sem za mnou jezdí a líbí se jim tady. Je tady levné pivo. To se jim líbí asi ze všeho nejvíc (smích).

Kultura života v obou zemích je hodně odlišná?
Je. Liší se to hodně. Ve Finsku na silnicích nikdo nespěchá a nikdo na nikoho netroubí. Lidi se tam k sobě chovají s nějakým respektem diametrálně odlišně. Celkově je tam kultura života jiná. Bohužel, bohudík, těžko říct… Vždycky to má dvě strany.

Váš vztah k severské zemi symbolizuje i registrační známka na vašem autě?
To byla spíše taková legrace. Dvojka na konci symbolizuje, že jsme vyhráli dva tituly.

Když se vrátíme k hokeji, kam se posunulo chytání za dobu, kdy působíte v dospělé kategorii?
Strašně se to změnilo a mění se pořád. Hokej se neustále zrychluje a nároky jsou vyšší a vyšší. Všichni gólmani teď vypadáme hodně podobně, tak jako roboticky, když to tak řeknu. Ať už velcí, nebo malí. Brankáři se neustále zlepšují, čímž nemyslím sebe. Hra jde co nejvíce zleva doprava strašně rychle, aby cesta k puku byla co nejdelší. Dřív se jezdilo více rovnou do branky a nedávalo se tolik gólů, tak se to muselo trochu změnit. To je věc, na kterou se gólmani musí soustředit asi nejvíc.

Především dříve byl v brance trend co největších gólmanů. Bral jste někdy vaši menší výšku trochu jako hendikep?
To ani ne. Spíše jsem to bral tak, že když jsem malý, tak musím chytat jinak než ti velcí. Nemohu být tolik zalezlý v brance, protože útočníci jsou dnes šikovní a dokážou to dobře trefovat. Vždycky jsem to bral tak, jak to je. Někdo je velký, má zase třeba dlouhé ruce a trefuje ho to někam jinam. Každý gólman chytá nějak.

Milan Doudera
Milana Douderu čeká série se "svým" Třincem: Těším se, porazit se dá každý

Když se podíváte na starší televizní záběry, jak vypadali gólmani v brance hubení, dovedete si představit, že byste dnes chytali ve stejné výstroji?
Jako děti jsme to tak měli. Pak se výstroj začala strašně rychle vyvíjet. Mě to chytlo někde kolem desátého jedenáctého roku, takže to pro mě zase až takový rozdíl není. Dnešní malí gólmani mají obrovskou výhodu, že jsou v současné výstroji od malička. Už vědí, co a jak. Na druhou stranu si myslím, že styl chytání a právě moderní výstroj jim ubližují na zdraví. Pořád se to nějak vyvíjí a zlepšuje. U nás ten rozdíl až tak vidět není, ale v NHL se udělaly obrovské změny v pravidlech. Gólmani tam mají malé betony, kalhoty i vesty. To tady u nás ještě zavedeno nebylo. Tady někteří kluci vypadají, jako kdyby na sobě měli brnění.

Mohl byste upřesnit, jak moderní výstroj ubližuje mladým gólmanům na zdraví?
Jsou to ještě děti a nemají takové rozsahy kyčlí, aby mohli dělat věci jako dospělí. Zažil jsem ve Finsku několik velkých talentů, kteří museli v osmnácti letech skončit s hokejem, protože kyčle už to nedávaly. Je super, že jsou kluci od malička v tak kvalitní výstroji, ale může to být problém směrem k jejich zdraví. Dělají stejné věci jako my ve třiceti a to potom dostávají klouby hrozný záhul. Myslím, že to na ně musí mít nějaký dopad, když tohle dělají od svých pěti šesti let. Nemůže to být ku prospěchu jejich zdraví. Což ale tenhle sport celkově není.

Hovořil jste o tom, jak se hokej rychle vyvíjí. Jsou také střely čím dál tím tvrdší?
Rozhodně. Hokejky jsou stále pružnější a začínají být jako luk. Gólmanská výstroj se samozřejmě také zlepšuje, ale začíná to bolet čím dál tím víc. I když máme výstroj výbornou, tak jsou místa, která chráněná nejsou. Jako třeba když dostal nedávno Kuba Kovář do krku a byl chvilku úplně mimo. Někdy to v brance opravdu není sranda.

Tahle jásající trojice se postarala o všechny tři sobotní góly Banes Motoru v Karlových Varech. Zleva slaví Brant Harris, Jáchym Kondelík a Milan Gulaš.
Video: Početní fanoušci Motoru oslavili se svým týmem v Karlových Varech postup

Dá se říct, že jste v brance dostatečně chráněni proti tvrdým zásahům pukem?
Jak se to vezme. Na tréninku určitě ne, protože někteří kluci cit pro situaci zrovna nemají, a pak to může bolet. Třeba Honza Strmeň je obrovský a dostává těch střel ještě víc než já. Je to problém hlavně při tréninku. Při zápase je vám to jedno, ať to bolí, jak to bolí. To jste rádi, když vás to trefí. Při tréninku pro to ale kluci úplně cit nemají a občas zapomínají.

Existuje nepsaná dohoda, že vám spoluhráči při tréninku nebudou pálit tvrdé střely z voleje směrem na hlavu?
Je to nepsaná dohoda, ale hlavně občas neviditelná. Pro některé, ne pro všechny.

Ozvete se, když někdo takhle činí?
Ne. Je zbytečné něco říkat. To je, jako kdybyste mlátil hlavou o dveře. Také to nemá smysl.

Hokejová pravidla se posouvají vesměs tím směrem, aby padalo co nejvíce gólů. Jak to vnímáte vy jako brankáři, tedy úzká skupina, proti níž tyto úpravy vlastně směřují?
Řekl bych, že gólů padá pořád dost. Ale hokej se hraje pro lidi, takže nic proti tomu. Jak už jsem říkal, tady v Evropě a u nás v extralize jsme do pravidel zase až tak moc nesáhli. Nikdo nám výstroj nezmenšil a nikdo proti nám gólmanům nebojuje, když to tak řeknu. Snad kromě lichoběžníků za brankou, což paradoxně někomu pomohlo, že tam nemusí jezdit (úsměv). Jiným to však určitý způsob hry sebralo. Celkově se po nás ale nejde tak jako v NHL.

Gólman hokejistů Banes Motoru České Budějovice Dominik HrachovinaGólman hokejistů Banes Motoru České Budějovice Dominik HrachovinaZdroj: Deník/ Petr Tibitanzl

Uvažovalo se o zvětšení branek. Co byste říkal této změně?
To je těžké. Mně by to asi pravděpodobně definitivně ukončilo kariéru. Ne, že bych nebyl na sklonku už teď… I když to tak nevypadá, tak hokejová branka je docela velká. Spíše se opravdu divím, že po nás nikdo nejde ohledně výstroje. Když vidím kluky v NHL, jak se jim zmenšily kalhoty a vesty, tak to je obrovský rozdíl. V NHL díky tomu padá mnohem více gólů. Samozřejmě s tím, že jsou tam nejlepší hráči světa. To se vůbec nedá srovnávat.

Není takové zmenšení výstroje také na úkor bezpečnosti brankářů?
Myslím si, že ze začátku to určitě na úkor bezpečnosti bylo, než se podařilo vychytat mouchy. Bolelo a bolí to víc, o tom jsem přesvědčen. Kalhoty vypadají jako kraťasy a s menší vestou působíte, jako kdybyste na sobě měli jenom svetr.

Vy jste hodně jezdil pro puky do rohů kluziště a rozehrával je. Ovlivnilo výrazně vaši hru nedávné pravidlo s vymezeným lichoběžníkem za brankou, mimo který nesmíte za brankovou čárou hrát kotoučem?
Je to jedno s druhým. Nové pružné mantinely jsou dobré pro kluky, ale ne pro nás, protože puky se od nich odrážejí tak, jak se odrážejí. Navíc na našem zimáku máme dva rohy, ze kterých se kotouče odrážejí vyloženě blbě. Čekáte na puk za brankou a on se najednou objeví před ní, pokud to někdo šikovně nahodí… Ze čtyř rohů můžete využít reálně jenom dva a ještě se bojíte, kam to půjde od plexiskla. Staré mantinely jsem já osobně měl stokrát raději, protože odrazy byly poctivější a věděl jsem, kam to spadne.

Českobudějovická radost, Motor slaví druhou výhru v předkole nad Karlovými Vary.
FOTOGALERIE: Motor přežil pořádný kolaps a v Karlových Varech bude mít mečbol

Zapojil jste se někdy jako gólman při zápase do hromadné bitky?
Kdysi v Liberci jsem se držel s Hollandem, který je teď v Kometě a v té době hrál za Pardubice. On mi pak dal takovou Kung Fu Pandu a podrazil mi nohy. Jinak nic. I když jsem těžký, tak s mými fyzickými parametry si nemohu moc vyskakovat. Maximálně tak u nás na Lukáše Pecha (smích). Ale kdyby na to došlo, tak bych do toho šel, aby byla prča. Hraje se to pro lidi.

Jste aktivní na sociálních sítích?
Snažím se to omezovat co nejvíce. Beru to tak, že na své soukromé sociální sítě si mohu dát, co chci. A když se to někomu nelíbí, tak ať tam nechodí a nesleduje mě. Častokrát se tam ale s někým pobavím. Lidi mi tam píší a většinou jim odpovídám, když to má hlavu a patu. Ale moc mě nezajímá, co si kdo myslí o tom, co na své sociální sítě dávám.