Váš otec měl blízko k motoristickému sportu. Vás vůně benzinu nezlákala?
Táta byl fotograf a fotil třeba i v Brně na Masarykově okruhu motocyklovou Grand Prix. Občas se také sám svezl na minibiku i superbiku. Hrozně moc mě to vždycky lákalo. Jako malý jsem na minibiku jezdil a je to fantastický pocit, když pilujete kolenem zatáčku. Nevím, jestli jsem ve sportu něco hezčího zažil. Ale pak jsem začal hrát hokej i tenis a motorky jsem úplně přestal stíhat.

Máte k motoristickému sportu stále vztah? Když máte v létě volno, vypravíte se třeba někam na závody?
Už jsem hrozně dlouho nikde nebyl. Naposledy asi právě na Grand Prix v Brně. V sobě to však pořád mám. Udělal jsem si řidičák na motorku a upřímně se těším, až si půjčím něco silnějšího a pojedeme se s tátou projet. Tady v okolí Budějovic jsou pro takové vyjížďky skvělé podmínky a jezdí tady plno motorkářů.

Dlouho jste spolu s hokejem hrál také tenis. Do kolika let jste oba sporty kombinoval?
Do čtrnácti let.

Kam až jste to s tenisem dotáhl?
Ještě ve třinácti letech jsem byl ve svém ročníku osmnáctý v republice. První dvacítka měla ze svazu hrazené tréninky a vybavení, což bylo velice výhodné.

Vyprodaná Budvar aréna gratulovala Františku Výbornému k sedmdesátinám.
Když volal Eda Turek, lekl jsem se, že shání trenéra, směje se František Výborný

Co nakonec rozhodlo pro hokej, když se vám v tenisu tak dařilo?
Hokej je týmový sport a přece jen jsem se mu od mala věnoval víc. Byla v něm pro mě větší vášeň.

Narodil jste se v Praze, ale s hokejem jste začínal ve Velkých Popovicích. Tam jste bydleli?
Ano. Sice jsem se narodil v Praze, ale bydleli jsme kousek od Říčan.

Jako váš mateřský klub bývá uváděna Sparta, ale ve vašem hokejovém životopisu je ještě předtím jiný pražský klub Slavia. Panuje rivalita mezi oběma celky i v mládežnických kategoriích?
Panuje. Já jsem nejdříve trénoval současně v Popovicích i na Slavii. Ráno jsem stíhal trénink v Popovicích a pak jsem jel na Slavii. Bývalo to hrozně brzy ráno a naši mě ospalého oblékali v autě. Na Slavii to bylo fajn. Měli jsme výborného trenéra pana Dopitu.

Za stadionu v Edenu dýchá hokejová historie, ale nejlepší roky už má za sebou a také tam bývá citelné chladno. To vám nevadilo?
Zima tam byla, to je pravda. Ale hokejové kouzlo Eden měl. Pak jsem se posunul do Sparty, kde to bylo tempem tréninků zase úplně jinde než na Slavii.

V kolika letech jste na Spartě naskočil do extraligy?
V osmnácti. K tomu jsem jezdil hrát první ligu do Litoměřic a ve Spartě jsem naskakoval do extraligy

Pak ale vaše hokejová kariéra nabrala doslova zběsilé tempo. Kompletní sezona za Spartu, pak extraligový ročník v Plzni, na jehož konci jste si zahrál na mistrovství světa v Praze.
Na Spartě jsem hrál třetí čtvrtou lajnu, tak jsem to šel zkusit do Plzně, i když to pro mě bylo hodně složité rozhodnutí, protože na Spartě jsem byl od deseti let. Sparta je prostě Sparta a zájem o mě pořád měla. Z Plzně jsem ale také cítil zájem a věřil jsem, že by to pro mě mohla být dobrá štace. To se také potvrdilo. Dostával jsem hodně prostoru na ledě a nastupoval jsem v prvních dvou formacích. Byl jsem rád, že jsem ten krok do neznáma udělal.

Vydařená sezona v Plzni vás vystřelila až na mistrovství světa v Praze?
Ano. Dostal jsem se do nároďáku a udržel jsem se v něm až do mistrovství světa.

Báječný hokejový moment. Jáchym Kondelík našel na brankovišti Jana Ordoše a ten překonává plzeňského gólmana Samuela Hlavaje. Banes Motor vyhrál nad Škodovkou 4:1.
OBRAZEM, VIDEO: Motor byl jasně lepší a nad Plzní zvítězil naprosto zaslouženě

Světový šampionát doma v Praze pro vás byl prvním opravdu velkým vrcholem kariéry?
Přesně tak, to bylo něco fantastického zahrát si ve dvaceti letech na mistrovství světa v rodném městě.

Navíc jste si zahrál v jedné řadě i s legendárním Jaromírem Jágrem.
Odehráli jsme spolu jeden zápas a dali jsme spolu i jeden gól. To jsem byl úplně bez sebe (úsměv).

Tehdy jste ve slavném čtvrtfinále vyřadili Finsko. Nebyla škoda, že nakonec domácí šampionát s rekordní diváckou kulisou nebyl zakončen medailovým ziskem?
Čtvrtfinále s Finskem jsme urvali, ale pak jsme v semifinále narazili na snad nejsilnější výběr Kanady, jaký za poslední roky na mistrovství světa přijel. I když jsme byli rozjetí, tak nám Kanaďané absolutně vzali vítr z plachet. To byl fakt kvalitní tým, na který jsme nestačili. Trošku zaskočení a přejetí ze semifinále jsme pak šli druhý den do utkání o bronz s Američany a skončili jsme čtvrtí. Stejně jako v Bratislavě o čtyři roky později.

Po šampionátu vás draftoval Pittsburgh v době, kdy už jste s tím příliš nepočítal?
Přesně tak, bylo to nečekané. Odešel jsem do zámoří a více než dvě sezony jsem působil na farmě Pittsburghu.

Akrobatický zákrok plzeňského Samuela Hlavaje při střele kapitána Motoru Milana Gulaše.
Motor zabral, porazil Plzeň a po dlouhých osmi utkáních v řadě bere tři body

Bylo těžké vydržet a věřit, že přijde šance v NHL?
Nápor na psychiku to docela byl. Člověk musí být až trochu hloupě a přehnaně optimistický. Je to velká zkouška a byly tam chvíle, kdy jsem opravdu myslel na leccos. Jestli to opravdu chcete a stojí vám to za to všechno. Byly to dlouhé dva roky s náročnějšími chvílemi. Týmový duch byl na farmě dobrý, na partu jsem si nemohl stěžovat, takže třeba výjezdy na zápasy jsme si užili.

Odměna za vůli a víru nevzdat to ale pak byla sladká. V NHL jste nastupoval v jedné formaci s takovými věhlasnými borci, jakými byli Sidney Crosby nebo Jevgenij Malkin.
To byly nádherné časy, samozřejmě. Pamatuji si, jak jsem naskočil hned na první zápas do newyorské Madison Square Garden. Měl jsem hrát normálně v AHL a dával jsem si před zápasem šlofíka. Trenér mě najednou vzbudil, ještě s jedním hráčem jsme skočili do auta, která nás přepravovala, a jeli jsme celí nadšení na první utkání v NHL. Už od rozcvičky na nás dýchla ta obrovská show. Byl to krásný a neskutečný zážitek.

V NHL jste odehrál pět celých sezon, ale nechyběl vám tam nějaký větší týmový úspěch?
Chyběl. V Pittsburghu jsme přitom měli velice silný tým. Před mým příchodem se tam v letech 2015 a 2016 vyhrál Stanley Cup. Pak jsme uhráli jedno kolo a v dalším roce jsme vypadli hned v prvním kole s Washingtonem. V play off jsme daleko nikdy nedošli, to je pravda.

Berete NHL už jako uzavřenou kapitolu?
Jasně. Jsem spokojený tam, kde jsem. Stoprocentně se soustředím na Budějovice, kde jsem spokojený.

Až budete jednou bilancovat, budete spokojen s 268 odehranými zápasy v NHL, ve kterých jste nasbíral 81 bodů?
Těžko říct. Hlavně se ale snažím žít co nejvíc přítomností. Na nějaké bilancování je času dost. Ale jsem spokojený s tím, co jsem zažil a co jsem se tam naučil. Snažím se to co nejvíc využít tady, abych byl správný člověk, který dělá správné věci a správná rozhodnutí. Jak na ledě, tak mimo led, aby se to projevilo co nejlepším směrem k týmu i ke mně.

Hokejová Tipsport extraliga: Banes Motor ČB - Sparta Praha 1:4
OBRAZEM: Vyprodaná Budvar aréna sledovala jednoznačnou výhru Sparty nad Motorem

Před startem uplynulé sezony jste se ze zámoří vrátil do Sparty. Byl to velký skok hrát místo NHL naši extraligu?
Je to samozřejmě jiný svět, ale mělo to také plno pozitiv. Byl jsem zase doma a vídal jsem se s rodinou, což bylo strašně fajn. Na Spartě jsem byl od deseti let, takže jsem tam znal plno lidí, čímž jsem měl návrat hodně zjednodušený. Bylo tam dost hráčů, se kterými jsem tam působil už před osmi lety. Nějak moc se kádr neobměnil. To bylo příjemné. Extraliga je kvalitní soutěž, takže člověk musí trénovat a hrát naplno, aby se prosadil. Měl jsem trochu opožděný start letní přípravy a musel jsem se dotrénovat, abych stačil tempu extraligy, která má skutečně svou kvalitu.

Sezona na Spartě pro vás skončila předčasně už v prosinci. Co se přihodilo?
Na Spenglerově poháru jsem si zlomil prst, takže jsem byl na tři měsíce mimo hru a pak už jsem se soustředil na přípravu na další sezonu.

V roce 2022 jste předčasně opustil českou reprezentaci na mistrovství světa ve Finsku po konfliktu se spoluhráčem Filipem Hronkem. Připomíná vám tento incident hodně lidí? Táhne se to s vámi?
Abych řekl pravdu, trošku ano. Narážím na to, že to někteří kluci v sobě mají. Určitě se s tím nějak potýkám. Ale kdo mě zná a mluvil se mnou o tom, tak ví, jaké důvody tam byly.

Máte to v sobě vnitřně uzavřené?
Mám. Bylo to nepříjemné a mrzí mě, jak to dopadlo. Že jsem zareagoval tak, jak jsem zareagoval. Pro sebe to ale mám už uzavřené.

Přestože jste mužstvo opustil hodně předčasně, bronzovou medaili jste dostal?
Ano. Dostal jsem ji i za dva zápasy, které jsem na mistrovství odehrál. Po dvou čtvrtých místech jsem se alespoň trošku podílel na medaili.

Reprezentační kouč Radim Rulík sledoval trénink hokejistů Banes Motoru.
Kouč národního týmu Radim Rulík: O Hrachovinovi víme, ale rozhodli jsme se jinak

Po sezoně jste skončil na Spartě a řešil jste více variant. Jste zatím spokojený, že jste si vybral právě Motor?
Určitě. Jsem moc rád, že jsem v Budějovicích, které jsem měl od začátku jako prioritu. Ve hře bylo i Brno a další týmy, ale jsem fakt rád, že jsem tady. Máme super partu kluků a mužstvo má podle mého velký potenciál.

Sehrál ve vašem příchodu velkou roli trenér Čihák, se kterým jste se předtím potkali na Spartě i v Plzni?
V každém případě. Trenér mi volal a cítil jsem z jeho strany velký zájem. Bylo pro mě velkým povzbuzením, že mi věří. Mému rozhodnutí to výrazně napomohlo.

V dosavadních čtrnácti odehraných zápasech jste nasbíral jen čtyři body. Nečekal jste z osobního hlediska přece jen vyšší produktivitu?
Musím přiznat, že čekal. Mám ambice, aby se mi dařilo co nejlépe. Snažím se co nejvíce pomoci týmu a tím by měly přibývat i body na mém kontě. Jsem optimista, sezona je dlouhá a budu na sobě dál pracovat, abych byl mužstvu co nejvíce prospěšný.