Bývalý obránce Kamil Ťoupal hraje hokej v týmu Samsonu České Budějovice. Za českobudějovický klub hrál do roku 1994, než se před sezonou 1994/95 přesunul k ligovému rivalovi HC Pardubice. Za Pardubice však odehrál jen 22 extraligových zápasů a rozhodl se přestěhovat do jiné evropské země. Upsal se nizozemskému prvoligovému klubu Eindhoven Kemphanen a odehrál 15 zápasů. V létě 1995 se přestěhoval zpět do svého mateřského klubu, za který hrál až do roku 1999.

Po sestupu Landshut Cannibals v roce 1999 se tým začal přestavovat na oberligu. Kamil Ťoupal byl vybrán jako posila. Od té doby hrál nepřetržitě za Kanibaly víc než deset let, získal německý pas. V roce 2004 byl dokonce zvolen kapitánem týmu. Po sezóně 2012/13 skončil. Celkem odehrál za EV Landshut 790 zápasů a nasbíral 586 bodů.

Zdroj: Deník/ Kamil Jáša

V dubnu mu bude padesát. "Cítím se na třicet," usmívá se. "No tak na pětatřicet," korigoval se širokým úsměvem na tváři. "V Samsonu si užívám, že mohu hrát s mladými hokejisty, tam jsou děti mých bývalých spoluhráčů, které jsou vlastně už také veteráni, mladý Ruda Suchánek, doufám, že si někdy zahraju i třeba s vnuky mých kamarádů."

V Samsonu se Kamil Ťoupal setkal s Ondřejem Ťoupalem. Syn jeho staršího bratra je chirurg. "Jsem moc rád, že jsem se synovcem v kabině, chirurgicky si v úvodu sezony hned zlomil ruku. U něj to není o chirurgické přesnosti a přihrávce, ale o gólech, je hodně bojovný, dokáže ty góly do branky dotlačit."

S A týmem Motoru začal Kamil Ťoupal trénovat v sedmnácti letech. "Když jsem přišel do kabiny, posadili mě vedle Tomáše Jelínka," vzpomněl si okamžitě na československou hokejovou legendu. "Já z něj měl strach. Byl takový chlupatý, černý, vždy, když jsem se na něco zeptal, tak se zamračil, pak mi odpověděl. Viděl, že z něj mám velký respekt." Sedmnáctiletý hokejový učedník kapitánovi československé hokejové reprezentace pochopitelně nejdřív vykal. "On mi vynadal, že mu musím tykat."

Kamil Ťoupal vzhlížel i k další osobnostem tehdejšího týmu: "Byl jsem mladý kluk, kterému se splnil sen. Mohl jsem být mezi svými idoly. Teprve jsme se rozkoukával. Já na ty hráče chodil, díval jsme na tribuně a najednou jsme byl s nimi v šatně."

Paradoxně v průběhu kariéry odehrál víc zápasů v Německu než doma. Dokonce má i německé občanství. "Landshut je asi moje hlavní angažmá," přikyvuje po létech. "Já tam šel tak na dva roky, nakonec z toho bylo čtrnáct let." Za Landshut odehrál mnohem víc zápasů než za Motor. "Hrozně jsem si tam hokej užíval, je to takový můj druhý domov."

Město hokeje, ale také děr v ledu
České Budějovice - město hokeje. Bohužel i děr v ledové ploše. Už zase

V sezoně 2001/02 postoupili hráči Cannibals do 2. bundesligy, ve které klub od té doby hraje. Na konci sezony 2003/04 byl se svým týmem ve finále play off proti týmu Grizzly Adams Wolfsburg. Kamil Ťoupal narazil hlavou o led a zlomil si spodinu lebeční. "Nebyl to jen otřes mozku, byla to dvojitá fraktura, bylo to ještě o něco dramatičtější." Vzpomíná na něco, o čem vlastně ví jen z doslechu. "Přímo z té chvíle si nemapatuju nic. Viděl jsem to pak na videu. Byly dvě minuty do konce, my dostali gól na 1:3, potřebovali jsme puk dostat do útočné třetiny. Já ho vyvážel. Naháněli mě dva soupeři, Laco Karabin vyskočil a trefil mě loktem do hlavy. Ulítla mi helma, já sletěl dozadu na led. Nic si nepamatuju." Poprvé, co si uvědomil, že není něco v pořádku, jsou až ze sanitky. "Zjistil jsem, že jsem přikurtovaný na lehátku, nevěděl jsem, co se stalo, zkusil jsem zahýbat prsty u nohou a byl jsem strašně šťastný, že to jde." To byl po těžkém zranění první záblesk vědomí.

"Když jsem viděl, že se prsty hýbou, tak bylo hrozně krásné," použil Kamil Ťoupal slovní spojení, které na hrůzostrašnou situaci platí naprosto dokonale. V souboji mu spadla helma, také to mělo vliv na obtížnost zranění. I tak by ale Ťoupal, i s velkým časovým odstupem, neudělal nic jinak. "V tom souboji byla částečně i moje chyba. Já o tom hráči věděl, ještě před tím soubojem jsem se zbavoval puku, nečekal jsem, že on půjde loktem do hlavy. Myslím, ale že nic bych jinak neudělal. Naštěstí hlava funguje tak, že při těchto zraněních se nám to trochu vygumuje, vymaže. Kdybych si to měl pamatovat do detailu, tak bych asi těžko pak pokračoval v kariéře. Mohl jsem hrát dál, a když jsme se po půl roce dostal zpátky do formy, to už jsem byl zdravý, tak jsem i v podobně vyhlížejících situacích mohl hrát. Jinak bych určitě musel mít strach."

Z bohaté kariéry rád vzpomíná na spolupráci v obranné dvojici s Karlem Soudkem. "To byl mistr zakládání útočných akcí, on uměl dát nádhernou hokejovou prdelku, to se v současném hokeji už prostě nevidí. To uměli Sud - Karel Soudek, nebo Řízek - Pepík Řezníček. Asi tři roky jsme byli s Karlem Soudkem spolu v obraně. To pro mě byla veliká škola. Já v té dvojici hrál tohoto defenzivního, opravdu jsem se toho hodně naučil." A v Německu? "Osm let jsme byli v obraně s Andym Geiplem," připomíná Kamil Ťoupal od Boha nadaného hráče. "Hrozně mě vždycky mrzelo, že tomu nedává o něco víc, byl by i v německém nároďáku. S ním jsem si hokej hrozně užíval. Byli jsme taková nerozlučná dvojka."

Sportovní multitalent. Barbora Havlíčková
Kam zmizela Barbora Havlíčková? Víme, co velký sportovní talent dělá

Bývalý obránce českobudějovického klubu má v paměti i je jednu akci, na kterou nikdy nezapomene. "Byl to můj poslední gól v profesionální kariéře. Doma jsme v play off hráli s Rosenheimem. Landshut - Rosenheim to je v Německu velikánské derby. Já jsem v prodloužení vzal puk ve vlastní třetině a projel jsem s ním celé hřiště. Dal jsem gól. To byl nezapomenutelný okamžik." Pamatoval si ho nejen autor. "Když jsem měl rozlučku, tak mi ho pouštěli na kostce." Zatímco okamžiky před zraněním okamžitě hlava zapomněla, chvíle po gólu si pamatuje skvěle. "Spadnul jsem na led, chtěl jsem vstát, ale přijel Franta Mrázek, se kterým jsme tehdy byli v týmu, řval na mě: Lež! Vychutnávej si to! Zůstaň ležet!"

Aktuální sezona Motoru nedělá radost ani Kamilu Ťoupalovi. "Po loňském bronzu se to dalo očekávat. Vždycky to je vystřízlivění po úspěchu. Loni bronz byl obrovský úspěch. Je to trochu daň za to, že nejsme úplně ten nejbohatší klub. Po úspěšné sezoně se část mužstva vždycky rozprchne, věřím, že se to ke konci podaří nějak trochu zlomit, Motor se dostane do pre play off, pak může být nějaké překvapení."

V dubnu mu bude padesát. Proti Jaromíru Jágrovi, který stále hraje v nejvyšší soutěži, je Kamil Ťoupal mladík. "Abych já teď hrál extraligu? Jarda Jágr je úplně jiná liga, než jsem já. Já si naskakuju v Českých Budějovicích za Samson, tam je moje místo."