Pořádně překvapený byl František Výborný, když se mu na displeji mobilního telefonu rozsvítilo jméno prezidenta českobudějovického Banes Motoru a jeho bývalého svěřence brankáře Romana „Edy“ Turka. „Zrovna jsme letěli na dovolenou. Rok jsem nikde nebyl, tak jsem se docela těšil, a najednou vidím, že volá Eda. V první chvíli jsem se lekl, jestli neshání trenéra. Tak se rovnou ptám manželky, jak jsou na tom Budějky v extralize. Ona to sleduje a má větší přehled než já,“ směje se neustále pohodově naložený chlapík. „Když řekla, že dobře, tak se mi ulevilo. Ale já už bych stejně trénovat nemohl,“ dodá.

Po příletu zavolal Romanu Turkovi nazpět. „Prý nic důležitého. Že by mě chtěli pozvat na zápas a předat dárek k sedmdesátinám. Tak jsem si definitivně odfoukl. Hlavně ale musím přiznat, že mě to překvapilo a moc potěšilo. Ve vedení klubu jsou většinou kluci, které jsem vedl jako trenér a vážil jsem si jich jako hráčů i lidí,“ zdůrazní. „Eda Turek, Petr Sailer, Aleš Kotalík a Jirka Šimánek pode mnou hráli, Standa Bednařík bydlel na Hluboké nade mnou. Všechno fajn lidi,“ vypočítává.

Zápas, na který by chtěl ze svého bydliště v Jirnech u Prahy na jih Čech přijet, si mohl Výborný vybrat sám. „Hlavně jsem chtěl, aby ještě bylo slušné počasí, a přál jsem si Spartu. To bylo celkem jasné. Je to přece jen můj klub a vzájemná utkání mívají výbornou atmosféru,“ vysvětlí.

Na český jih se vrátil po dlouhých třinácti letech. „Bylo to jedno z mých nejlepších angažmá. Měli jsme výborný tým a perfektní byli i lidi kolem něj. K tomu krásné město a okolí. Nevadily mi ani cesty, protože do Budějovic jedete z Prahy půvabnou krajinou. Mám jen ty nejlepší vzpomínky,“ zasní se.

Chyběl snad jenom větší sportovní úspěch. „Mohli jsme dojít alespoň jednou v play off o kousek dál. Mužstvo tady na to bylo. To mě mrzí, ale tak to prostě je. Pracovalo se mi však v Budějovicích dobře a rád jsem sem jezdil. K jižním Čechám mám vztah od mala. Trávili jsme dovolené na Komorníku u Kunžaku. Na Hluboké jsem při mém trénování v Budějovicích měl podnájem a byl jsem hodně v kontaktu s rodinou Míry Dvořáka. To bylo super,“ vzpomíná.

V kontaktu je stále se svým tehdejším asistentem Milanem Kupkou. „Není to tak, že bychom si volali každý měsíc, ale tak čtyřikrát do roka si zavoláme. Byl to bezvadný kluk, který neměl ambice šplhat se vám po zádech. Byl tichý, moc nemluvil. Ale když něco řekl, tak to mělo hlavu a logiku. Hlavně to však byl velký odborník, což možná nikdo moc nečekal. Hokeji rozuměl a dodneška si ho vážím. Ale fungoval nám celý realizační tým. Láďa Gula, Jarda Jágr, paní Musilová. Bez nich by to nešlo a rád na to vzpomínám,“ ujistí. „Měli jsme série, kdy to vypadalo, že budeme válcovat i CSKA Moskva, ale pak to zase spadlo dolů,“ směje se.

Naposledy stál legendární kouč na extraligové střídačce na Spartě v sezoně 2017 – 18. Potom ještě vypomáhal v roli konzultanta prvoligové Porubě. „Tam mě zlákal můj dobrý kamarád Pavel Hinner. Zažili jsme spolu dobrou sezonu v Havířově, kde nás tehdy všichni v extralize odepisovali, a my jsme hráli pomalu o play off. Slíbil jsem mu pomoc, ale na střídačku už jsem nechtěl. Pak jsem tam stejně na měsíc vlezl a zachránil mě v uvozovkách až covid, že už to nepokračovalo dál,“ směje se. „Bavilo mě to, ale už cítíte, že nemáte ten drajv a energii, kterou jste dřív měl a nestálo vás to přitom žádné úsilí,“ přizná.

V současné době si František Výborný užívá důchodu a vnoučat. Hokej už tolik nesleduje. „Dřív jsem ho sledoval víc. Ale na extraligu, první ligu i NHL se občas rád podívám. S chutí se mrknu i na fotbal nebo na golf. Zrovna minulý týden jsem si právě kvůli sportovním přenosům pořídil televizi s pořádně velkou obrazovkou. Přivezli mi ji a instalovali zase kluci právě z Budějovic. Oni říkali, jak je možné, že jsem si na ně po takové době vzpomněl. Ale tenkrát mi to udělali perfektně, tak jsem je oslovil znovu. Mám Budějovice opravdu rád,“ neskrývá.