Po sportovní stránce spokojeni rozhodně být nemůžete. Souhlasíte?
S postavením v tabulce rozhodně spokojeni nejsme. To jednoznačně. Výkony mužstva neodpovídají tomu, co od něj očekáváme. I vzhledem k podmínkám, které má. Co se týká odměn i zázemí, které je srovnatelné s extraligou. I když obraz hry i její organizace se zlepšily, to je třeba přiznat. Už to z naší strany není tak živelné.

V řadě zápasů vaše mužstvo soupeře přestřílí, ale přesto zápasy končí vaší porážkou. Čím to je?
Určitě se nebudeme vymlouvat na to, že jsme z patnácti prohraných zápasů devětkrát podlehli pouze o gól. Chybí nám hráč, který by byl schopen tyto vyrovnané zápasy rozhodovat v náš prospěch. Bohužel ho nemáme a všechny vyrovnané zápasy o gól prohráváme.

Venku mužstvo prohrálo až neuvěřitelných jedenáct utkání v řadě. Zažil jste třeba vy osobně ještě jako hráč podobnou sérii?
Takovouhle sérii jsem jednou zažil. Bylo to ještě v sezoně 1990 – 91, kdy jsme tehdy sestoupili z extraligy. Tam jsme měli také dlouhou sérii porážek venku. Klidně to mohlo být i těch jedenáct, to už si přesně nepamatuji. Co s tím ale udělat nevím. Kdybych to tušil, tak to udělám. A neví to nikdo z nás. Pravidelně se scházíme a řešíme sportovní věci. Radíme se, jak to co nejlépe zvládnout. Nemůžeme však na nic přijít. Hokej za kluky na ledě hrát nebudeme a góly za ně také dávat nemůžeme. Dneska je mančaft psychicky dole. To je jasné. Je to spousta šancí, které jsme nevyužili. Je to pořád dokola. Ale tak to je a štěstí přeje připraveným. To my asi bohužel nejsme.

Po první čtvrtině jste vyhlásili jako cíl pro mužstvo čtvrté místo. Nemohlo to paradoxně psychice týmu uškodit?
Vzhledem k tomu, že po první čtvrtině jsme byli osmí a nyní jsme dvanáctí, tak se to tak jevit může. Našim veřejným vyhlášením, že chceme být do čtvrtého místa, jsme chtěli dát týmu najevo, že se musí prát mnohem více, než se pere dosud. Po první čtvrtině jsme nabyli dojmu, že jestli něco našemu týmu chybí, tak je to větší hlad a touha po vítězství. Naše hra byla mdlá, skoro až bez zájmu. Čtvrté místo měla být meta, ke které jsme se mohli přiblížit, pokud by všechno fungovalo. To měl být pro mužstvo impulz. Když se ale podíváme, kde jsme dnes, tak to mohlo zafungovat i kontraproduktivně. To je fakt.

Nehodláte přehodnotit cíle pro zbytek sezony?
Přesto, že jsme v tabulce tak nízko, tak se domnívám, že náš kádr má rozhodně kvalitu na to, aby hrál v první lize mnohem důstojnější roli. I když od sportovního vedení často slyším, že mužstvo takovou kvalitu nemá. Určitě to však není tak, že bychom měli být na dvanáctém místě.

Na čtvrtou příčku aktuálně ztrácíte propastných čtyřiadvacet bodů. Ta už snad asi ani cílem být nemůže?
Z našich cílů jsme slevili. Zatímco po první čtvrtině jsme hovořili o čtvrtém místě, tak po polovině soutěže musíme přiznat, že budeme šťastní, když se vůbec dostaneme do play off. Tento cíl bude před tým postaven a na něj bude navázán i nový prémiový řád.

Postup do play off by tak měl být bičem i pro hráče?
Jsme připraveni sáhnout hráčům na peníze a vrátit jim je až s postupem do play off.  Budou jim sníženy základní platy a nebudou mít odměny za vyhrané zápasy. Ty budou směřované až k případnému  postupu do play off. Souvisí to i s tím, že s řadou našich partnerů máme smlouvy vázané právě na postup do play off. Není to z naší strany nějaké samoúčelné. Peníze hráčům nedáme, protože je nemáme. Budeme je mít až v případě postupu do play off.

Co se vzniklou situací budete dělat?
Nějaké hráčské pohyby už proběhly. Měli jsme tady plzeňské kluky obránce Boháče a útočníka Pituleho, kteří se ale neprosadili. Angažovali jsme mladého ruského útočníka Kňazeva, který má třicet startů v KHL. Je tady na měsíční zkoušce a záleží v podstatě na něm, jestli se dokáže v týmu udržet. Bohužel hned po svém příchodu onemocněl a svůj první zápas odehrál tím stylem, že šel vlastně hned z postele na led.

Z Kladna přišel další útočník Eberle a na ledě nevypadá špatně. Dá se s ním počítat pro delší budoucnost?
Eberle vypadá skutečně velmi dobře, ale zatím bohužel také nedokázal bodovat. Z Kladna má vyřízený střídavý start a uvidíme, jak dlouho u nás bude.

Hodně vás v současné době trápí nedostatek obránců. Byly nutné odchody zkušených beků Posmyka a Nováka?
Posmyk odešel jednoduše proto, že jeho výkonnost neodpovídala našim představám. Z našeho pohledu zaplaťpánbůh o něj projevil zájem Litvínov. Dohoda tam tak byla velice jednoduchá. Honza Novák se rozhodl  zkusit to ještě v extralize, což mu jeho smlouva umožňovala. Dostal nabídku z Chomutova a odešel. Je na místě ale také připomenout, že odešel s vědomím, že je povinen vrátit klubu padesát procent prostředků, které jsme do něj v průběhu této sezony vložili. Je v Chomutově na měsíční zkoušce a uvidíme, co bude dál. Samozřejmě momentálně pracujeme na příchodu nějakého obránce.

V hledáčku jste měli i útočníky. Třeba zkušeného Josefa Straku. Na čem nakonec jeho příchod ztroskotal?
Troufám si tvrdit, že od dohody s ním nás dělily snad jenom hodiny. Ve finále pak ale byl obrovský rozdíl v tom, co jsme mu mohli nabídnout my a co mu nakonec nabídl Chomutov. Ten rozdíl byl více než padesát procent. Naše možnosti jsou jiné než u extraligových klubů.

Hledáte nadále další možné varianty posílení kádru?
Samozřejmě hledáme. Není to ale jednoduché. V současné době jsou na trhu především drazí a velmi často hodně zkušení hráči, kteří někde zahájili sezonu a nenaplnili očekávání klubů, ve kterých hrají. Proto jsou volní a k dispozici na trhu. Dá se mezi nimi najít případná posila pro nás, kterou se jevil třeba právě Pepa Straka.

Mrzí vás hodně, že nakonec jeho příchod nevyšel?
Mrzí. To byl hráč, kterého bychom potřebovali. Udělali jsme maximum pro to, aby přišel. Měli jsme s ním schůzky, byl na našem zápase v Mladé Boleslavi, aby viděl úroveň první ligy. V jeho případě jsme si říkali, že je to ten hráč, kterého bychom opravdu chtěli. Pak je tady ale spousta dalších, kteří jsou buď úplně mimo naše finanční možnosti, nebo jsou to hráči, kteří jsou sice drazí, ale většinou bez formy. A tam si nejsme jistí, že právě o tyhle hokejisty bychom stáli.

Nechcete tedy jít cestou posilování za každou cenu?
Já osobně jsem proti nějakým hurá rozhodnutím. Před čtyřmi měsíci jsme poskládali nějaký kádr a teď bychom ho úplně vyměnili. To není ani technicky možné a nedá se spoléhat na to, že to nějaká úplně nová parta začne hrát lépe. Musíme být trpěliví. Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že budování hokejového týmu není jednoduchá záležitost a určitě to zabere delší čas, než si mnozí myslí.

Na jedno konkrétní jméno bych se přesto zeptal. Přemýšlíte o angažování Kamila Brabence, který působí na Slovensku ve Zvolenu?
Kamil Brabenec momentálně hraje ve Zvolenu prvního centra. Také on patří do té kategorie starších hráčů. Je mu sedmatřicet let. Možná bychom dokázali splnit jeho finanční požadavky, ale slovenská strana vůbec nechce slyšet o tom, že by měl odejít. Nicméně jednáme o něm.

Když se hokejovému týmu nedaří, často přichází ke slovu výměna trenérů. Řešili jste případně i tuto variantu?
K určité změně v kabině už došlo, když si oba naši trenéři vyměnili pravomoce. Ta změna je větší, než se na první pohled může stát. Není to jenom pouhé prohození kompetencí. V první části sezony, kdy vedl kabinu i střídačku Radek Bělohlav, tak dělal hodně práce sám. Až teď se k tomu více dostal také Jaroslav Jágr. Výsledkově jsme se ale zatím také nezvedli. Nikde však nevidím volného trenéra, o kterém bychom mohli říct, že je to ten, který nás spasí. Věříme v koncepční a dlouhodobou práci. Pokud bychom vůbec měli uvažovat o jiných trenérech, tak určitě nejdříve až po sezoně.

Trenérská výměna tedy není na pořadu dne?
Na trhu je nějakých patnáct až osmnáct trenérů, kteří se točí pořád dokola. Někde se jim daří více, tak jsou tam dvě a půl sezony, jinde méně, tak jsou tam tři měsíce. To není cesta, kterou bychom chtěli jít. Vzor spatřuji spíše v anglické fotbalové lize, kde manažeři klubů pracují dlouhodobě a tým léta budují.

Jak si klub stojí po finanční stránce?
Na spadnutí je dohoda s jedním významným regionálním partnerem s celorepublikovým dosahem. Jednání se chýlí ke konci a pokud se nám je podaří úspěšně dotáhnout do konce, tak už nám bude chybět skutečně jen málo k naplnění letošního rozpočtu.

Důležitou položkou rozpočtu je také příjem ze vstupného. Diváci chodí na první ligu v hojném počtu. Pomáhají vám hodně?
Určitě. Každý fanoušek, který přijde na hokej, přispívá do naší klubové pokladny. Je to pro nás skutečně významná položka a rádi bychom ve druhé polovině sezony hráli tak, aby se nám podařilo zájem fanoušků ještě navýšit.

Na atmosféru v hledišti Budvar arény si asi stěžovat nemůžete.
To, co fanoušci předvádějí, to je něco neuvěřitelného. Za celý svůj život si nevzpomínám, že by někde diváci dvě minuty před koncem za stavu 0:4 dělali mexickou vlnu. To je skutečně fantastické. Díky, díky, díky. Je to krása.

V pondělí šestého ledna bude mít duel s Mladou Boleslaví slavnostní nádech. Mohl byste přidat podrobnosti?
Bude se jednat o retro utkání. Třetího ledna 1937 se hrálo v Budějovicích historicky první ligové hokejové utkání. Proto jsme zvolili právě tento termín. My nastoupíme v původních dresech Stadionu a také Boleslav bude mít dresy, ve kterých začínala. Začátek utkání byl posunut na devatenáctou hodinu, protože ho bude vysílat přímým přenosem Česká televize. To nás samozřejmě těší a je to pro klub výborná reklama.

Jste spokojeni se zapojování mladých hráčů do prvoligového týmu?
Už před sezonou jsme vyhlásili, že chceme v co největší míře dávat příležitost mladým hráčům, abychom si tady vychovávali vlastní hokejisty, kteří by měli v budoucnu tvořit kostru týmu. Je ale jasné, že tyto hráče nevychováme za rok nebo za dva. Bude to trvat déle. Luboš Rob junior, Prokeš, Pašek, Švec, Prokop, Kříž. To jsou všechno kluci, ve kterých spatřujeme budoucnost našeho klubu.

Řada hráčů ale musí vypomáhat juniorce.
Problém spočívá v tom, že juniorka je na tom momentálně velmi špatně a nemůžeme je proto bohužel tolik zapojovat do prvoligového týmu. S vedením mládeže jsme se domluvili, že s výjimkou mladého Roba budou o víkendech všichni mladíci k dispozici juniorce, aby se tady juniorská extraliga zachránila. Ve středu můžeme některé hráče použít. Mladé hráče bychom mnohem více a rádi zapojovali do hry na úkor dražších hráčů, kteří neodvádějí odpovídající výkony. Bohužel ale ti kluci nyní musejí hrát zejména za juniorku. Ta se zachránit prostě musí.

V jakém stadiu je spolupráce s občanským sdružením HC České Budějovice, které zastřešuje mládež?
Jednání o smlouvě jsou v tuto chvíli na mrtvém bodě. Skončila někdy na začátku září, kdy se ukázalo, že pro letošní sezonu není o čem jednat. Občanské sdružení je nadále vázáno smlouvou o spolupráci s Mountfieldem a.s., ze které nemůže odstoupit. Smlouva je vypověditelná až k 30. dubnu 2014. Teprve  poté bude možné zase jednat. Naší vizí je, že se do Budějovic vrátí zase jenom jeden hokejový klub složený ze dvou společností. Obchodní společnost pro seniorský profesionální tým a občanské sdružení fungující pro mládež. Ale s jednotným řízením a bude to jeden klub. To je naše přání. Rozhodující, jestli se nám to podaří, bude jarní valná hromada občanského sdružení, která zvolí správní radu. Ta bude o dalším osudu spolupráce vyjednávat a rozhodovat.