Jako generální partner stojíte v čele nejslavnějšího jihočeského sportovního klubu. Máte vy sám osobně za sebou také nějakou sportovní minulost?
Určitě. Pocházím ze Sezimova Ústí a od malička jsem tam do nějakých osmnácti let ve Spartaku dělával na Soukeníku atletiku. To tam ještě bývala škvárová dráha. U stadionu byla hospoda, což přináší plusy, ale samozřejmě také minusy. Když nám bylo nějakých sedmnáct, tak jsme tam po tréninku vždycky zašli na jedno. Jenže z jednoho byla časem dvě, pak tři, až jsme začali zkracovat dobu tréninku, abychom měli víc času na hospodu (smích). Postupně už šel trénink úplně do háje a někdy v osmnácti letech definitivně skončila moje atletická kariéra.

Hokej jste sledoval z pozice fanouška?
Můj taťka byl velký fanda hokeje, ale byl příznivcem Jihlavy. Dukla byla v té době skutečně pojem. Poslouchával jsem v rádiu s Mikrofonem za hokejem, psal si výsledky a tabulky. Když mi bylo nějakých sedmnáct let, tak jsem začal jezdit na hokej do Budějovic. To bylo ještě na starý stadion před rekonstrukcí, když hrávali Dvořák s Pouzarem. Ale nebylo to tak, že bych byl na každém utkání. To vůbec. Také se mi stalo, že jsem za celou sezonu nevyrazil ani jednou.

Jak jste se stal sponzorem českobudějovického klubu?
To bylo ještě za éry Mountfieldu, kdy mě oslovil tehdejší generální manažer František Joun. Sportovních oddílů sponzorujeme opravdu hodně a jako bývalý sportovec z toho mám vždycky radost. Pokaždé jejich zástupcům říkám, že když se jim bude dařit, tak část toho úspěchu je také moje. I když to samozřejmě není pravda, tak si připadám jako součást toho týmu. Peníze jsou ve sportu důležité, ať je to, jak chce.

Jste rád součástí týmu. Také občas nabídnete trenérům a hráčům nějakou tu radu?
Nikdy do toho nekecám trenérům, koho mají postavit, a koho ne. Od toho jsem dalek, abych něco takového říkal. Ale přináší mi radost chodit na zápasy, znát se s lidmi z těch klubů a popovídat si s nimi. To mám rád. S panem Jounem jsme se nejdříve dohodli na nějaké menší částce, potom už na větší, když jsme měli reklamu na gólmanských betonech. Tehdejší brankář Jakub Kovář u nás byl v podniku dokonce na návštěvě.

Jakub Kovář na svém brankářském kempu pro děti.
Zájem o gólmanský kemp Jakuba Kováře roste, v Písku měl více než sedmdesát dětí

Po odchodu Mountfieldu a extraligy do Hradce Králové se vaše spolupráce s obrozeným Motorem ještě víc prohloubila?
Oslovil nás Petr Míšek, který měl v klubu na starosti shánění sponzorů, jestli bychom pokračovali. My jsme kývli. Pořád to ale bylo v částkách maximálně půl milionu korun na sezonu. Někdy o něco více, někdy zase o něco méně. Petr Míšek k nám vždycky občas přijel, a když tady byl po nepovedené sezoně, tak mluvil o tom, že na tom Motor není finančně úplně ideálně. A říká mi: „Pane Baloun, mám pro vás skvělou nabídku. Uděláte si reklamu na gólmanské vyrážečce a díky tomu se hodně zviditelníte.“ Koukli jsme do katalogu reklamního plnění a tam bylo za vyrážečku osm set tisíc korun za sezonu. Tak mu říkám, jestli se nezbláznil. Za osm set tisíc vyrážečku, která je stejně pořád špinavá od puku a nikdo tam nic neuvidí (smích). Říkám na to, že kdybych se chtěl zviditelnit, tak budu raději generální partner.

Co na to Petr Míšek?
On se toho strašně chytil, že by to nebylo špatné. Já ho brzdil, že to udělám, až bude klubu nejhůř. Nějaký čas se nic nedělo, až pak najednou Petr volal, že k nám jedou s generálním manažerem panem Bednaříkem. Přijeli a hned mezi dveřmi hlásili: „Už je nám nejhůř.“ (smích) Ale domluvili jsme se. Řekli jsme si, co bych chtěl já, jakou představu mají oni. Na rovinu je třeba zdůraznit, že jestli budu mít v Motoru nějakou reklamu, tak na kšeft mi to nepřinese vůbec nic. To je pro mě zanedbatelné, protože stejně máme většinu odběratelů v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku. A tam se to možná ani nedozvědí. U nás už zase máme takový zvuk, že firmy, které potřebují naše produkty, tak o nás stejně ví. Spíše jsem jim ale chtěl pomoci, protože klub sponzorujeme celých deset let, co funguje.

Jak proběhlo jednání o vašem posunu v klubu do pozice generálního partnera?
Řekl jsem jim, že jsou ve špatné situaci. Kdybych to chtěl brát obchodně, tak bych je mohl někam tlačit a oni by byli rádi, že dostanou alespoň něco. Ale takhle jsme to vůbec nepojali. Dohodli jsme se na nějaké částce, která jim vyhovuje a nám neublíží. Její výši říkat nebudu, na tom jsme se domluvili. Podepsali jsme smlouvu na dva roky a věřím, že to bude k oboustranné spokojenosti. Pokud se nám bude dařit a uvidím, že naše peníze zanechaly na Motoru nějaké pozitivní následky (úsměv) a bude to lepší než v minulé sezoně, tak se můžeme domluvit i dál.

Zakladatel Nadačního fondu Naděje pro Erička Milan Nedoma.
Pomohli dobré věci, hokejisté hráli charitativní golf pro malého Erička Molka

Co vy osobně od této nové role očekáváte? Aby byly dobré výsledky a Motor hrál hezký hokej?
Hlavně očekávám, že si hokej užiji. Minulá sezona byla špatná, ta předtím zase krásná. Motor v ní doma hodně vyhrával. Nebyl jsem na všech zápasech, ale na kterých jsem byl, tak vždycky zvítězil. Až se Petr Míšek smál, že když prý přijedu, tak se nemusejí bát o výsledek (smích). Myslel jsem si, že to takhle bude platit i pro další sezonu. Jenže to byla hrozná. Některé domácí zápasy, to bylo hotové fiasko. Slibuji si, že se bude doma vyhrávat, budu točit šálou, těším se na mexické vlny, budeme zpívat, že odbila pátá, a celkově na euforii na stadionu. To od toho očekávám nejvíce a chtěl jsem si to jakoby předplatit (úsměv).

Kde trávíte domácí v Budvar aréně zápasy? Ve VIP zóně?
Ano. Ale když jdu na hokej, tak je mi v zásadě jedno, jestli jsem ve vipce, nebo někde jinde. Vyhovuje mi, když se hraje ve všední den a jedu do Budějovic rovnou z práce. Z domova to mám hodinu cesty a v neděli už to není tak šikovné. Vymínil jsem si, že mám místo hned v první řadě nad uličkou. Jednak je dobré, že si tam mohu natáhnout nohy, a za druhé jsem co nejblíže ledu. Pan Bednařík mi říkal, že teď dostanu místa do skyboxu. Za to jsem mu poděkoval, že je to fajn, ale tahle dvě místečka, kde jsem sedával, tak ty chci zachovat. Do skyboxu posadím třeba své partnery a půjdu si sednout na to své místo, protože tam se mi na hokej dobře dívá. Skybox je už moc daleko, z úhlu a ještě nevidím podél mantinelu. A nemohu tam pořádně točit šálou. To na svém místě nad uličkou mohu dělat všechno (smích).

Vaše firma je i v názvu klubu, který je teď čtyřslovný a poměrně nepraktický. To byla vaše podmínka?
Úplně nelpím na detailech. Jenom jsem chtěl, aby se lidé dozvěděli, že Banes podporuje hokejový Motor. Co si budeme povídat, reklama na dresu někde na břiše skoro není vidět. Na zádech bude jiný sponzor, což bylo domluvené dříve a akceptoval jsem to. Reklamní panel budeme mít nad mantinelem a měli bychom být i ve středovém kruhu na ledě. Ale chtěli jsme, aby tam nějaké reklamní plnění bylo a lidé se to vůbec nějak dozvěděli. Tak jsme se domluvili, že Banes bude v názvu.

Pro fanoušky však bude Motor pořád Motorem. S tím jste ztotožněný?
Rozhodně. Nejsem na to nijak háklivý a vím, že to bude stále Motor. Nic proti tomu nemám. Lidi budou pořád fandit Motoru. Na tom se nic nemění a to ani nebyl můj cíl. Jenom jsem prostě chtěl, aby se lidi dozvěděli, že jsme vydali nějakých větších pár milionů na to, abychom klub podpořili. To byl hlavní důvod. Nejsem zase takový ješita, že bych to v názvu mermomocí chtěl mít. Když se nám bude dařit, budu dlouho živ a budeme klub podporovat třeba deset let, tak se to třeba vžije a už to nikomu nebude divné.

Budete teď o něco více sledovat pohyb v hráčském kádru, realizačním týmu a podobné záležitosti? A nebudete mít třeba přece jen sklony trenérům a manažerům mluvit do jejich práce?
Vůbec. Zákulisí všech sportovních klubů mě vždycky hodně zajímá. Třeba ekonomická stránka, co se týká rozpočtu a podobných věcí. Co kolik stojí, kolik, kteří hráči berou. A ne proto, že bych jim do toho chtěl kecat. Ale prostě mě to zajímá. A stejně mě zajímá i ta sportovní stránka. Jak už jsem říkal, jsem rád součástí týmu. Těžko se budu cítit součástí týmu, když budu jenom sedět na tribuně. Tam si maximálně popovídám s panem Bednaříkem nebo s panem Turkem. Ale chtěl bych si povídat i s trenéry a hráči.

Jan Ordoš
V Liberci jsem byl dlouho, potřeboval jsem změnu, říká posila Motoru Jan Ordoš

Takže přece jen sem tam nějaká rada?
Ne, to určitě ne. Nechtěl bych jim něco radit. To fakt ne. Přál bych si však s nimi alespoň trochu prožívat emoce, které ke sportu patří. Více se do toho začlenit. Možná je to ode mě trochu sobecké, ale když už nejsem aktivní sportovec, tak bych si chtěl emoce tyhle trochu přivlastnit (úsměv). Znovu však zopakuji, vůbec nemám ambice někomu do něčeho mluvit, protože jsem víceméně laik.

Vypravíte se občas i na venkovní zápas Motoru?
Byl jsem na posledním zápase sezony v Plzni, ve kterém už ale o nic nešlo. Spousta mých obchodních partnerů podporuje jiné sportovní kluby. A jeden z nich pan Dušek se mi ozval, jestli bych nechtěl přijet právě do Plzně na hokej. Motoru se dařilo, dával góly, mně se to moc líbilo a mával jsem v jejich firemním skyboxu budějovickou šálou. Byla to legrace, protože on pak říkal, že se vedení Škodovky divilo, co to tam je za pitomce, který vždycky křičí gól, když ho dají Budějovice (smích). Další moji obchodní partneři podporují Třinec, Spartu nebo Kometu Brno. A už mě také zvou, abych přijel. Zase na druhou stranu nemám tolik času, abych mohl objíždět všechny zápasy. Na nějaký venkovní ale určitě rád zajedu.

Výrazně podporujete také soběslavský fotbal, který pošihlává po postupu z divize do České ligy. Nemá klubový manažer Marek Nývlt špatné spaní, že jste svou pozornost nasměrovali v takové míře k budějovickému hokeji?
To vůbec ne. Fotbal v Soběslavi má ode mě slíbené peníze, které dostane. S Markem Nývltem jsem o tom mluvil. Když jsem mu to řekl poprvé, tak z toho byl docela paf. Ale hned jsem ho ujistil, že to s nimi vůbec nesouvisí. Dostávají od nás nemalé peníze. Nechci přehánět, ale myslím, že je to přes polovinu rozpočtu. Slíbil jsem mu, že když postoupí do třetí ligy, tak se ten budget od nás zvýší. Když nepostoupí, tak zůstane stejný. Jediné, co bych za to chtěl, aby byl fotbalový stadion v Soběslavi Banes aréna.