Dva roky jste vedl v roli trenéra i sportovního manažera prvoligový Sokolov. Proč jste v klubu skončil?
Hlavní důvod byl, že s klubem navázaly užší spolupráci Karlovy Vary a chtěly tam mít svého hlavního trenéra. Sokolov se stal tak trochu jejich farmou. I když přímo tak bychom to asi nazývat neměli. Ale byla tam úzká spolupráce pouze s jedním týmem, takhle farmy fungují. Původně jsem tam měl zůstat, protože jsem už jsem i skládal tým na další sezónu jako hlavní kouč a z Varů měl přijít jen asistent. Jako trenér a manažer jsem měl v Sokolově na starosti celé A mužstvo. Myslím si však, že tlak z Varů byl tak velký, že mě tam prostě nechtěli.

Minulou sezonu jste začal v jiném prvoligovém klubu Prostějově. Jak jste se dostal do kontaktu s Jestřáby?
V Prostějově skončil jako trenér Aleš Totter a kontaktoval mě majitel klubu. Měli jsme dvě schůzky, řekli jsme si každý své představy a plácli jsme si. Taková byla moje cesta do Prostějova.

O nevyzpytatelnosti majitele prostějovského klubu Jaroslava Luňáka kolují legendy. Věděl jste dopředu, že to s ním nemusí být jednoduché?
To jsem slyšel ze všech stran. V Prostějově není lehký život pro nikoho, kdo není místní. Tedy pokud jde o trenéra. Důkazem toho bylo, že jsem tam v listopadu skončil, protože tlak ze strany fanoušků, jak jsem se později dozvěděl, byl enormní.

Obránce Banes Motor Milan Doudera na funkčních testech.
Hokejisté Motoru zahájili letní přípravu, v srpnu je čeká turnaj ve Švýcarsku

Skutečně jste skončil kvůli tlaku ze strany fanoušků?
Fanoušci mě tam od začátku nechtěli. Jinak práce tam dávala smysl. Fungovalo to. Denně jsme byli v kontaktu s vedením a všechno jsme řešili, diskutovali jsme o tom, jak tým posílit, co zlepšit. Měl jsem svou vizi a cíl, který jsme měli daný od majitele. Směřoval jsem k tomu.

Ten cíl byl jaký?
Cíl byl jasný: vyhrát soutěž a dostat se do baráže. A pak následně postoupit do extraligy. Když jsem do Prostějova přišel, tak kádr už byl složený, ale ještě jsem mohl ovlivnit příchod tří hráčů, dvou obránců a jednoho útočníka. Byli to Petr Šidlík, Tomáš Hanousek a Zdeněk Doležal, kterého jsem přivedl z Budějovic. Jediným problémem byly výkony, které byly nevyrovnané. Když jsem odcházel, tak jsme byli šestí a odstup na třetí místo byl nějakých pět bodů. Ale byl to vlastně pořád ještě začátek sezóny. Myslím si, že to všechno šlo. S klukama jsme o tom mluvili, měli jsme schůzky. Zpětně, když to vyhodnotím, tak jsem šel cestou, kterou jsem říkal majiteli. Tréninky byly dané a směřovali jsem všechno na play off, na konec sezóny. Dopadlo to, jak to dopadlo, ale tak už to v životě trenérů bývá.

S majitelem klubu jste se rozešli alespoň relativně v dobrém?
Myslím si, že jsme se s panem Luňákem rozešli velmi dobře. Máme i nadále výborný vztah. Respektuji jeho rozhodnutí. Řekl mi, proč to udělal. Po sezoně vydal prohlášení ohledně mé osoby, za které mu děkuji. Velmi hezky se o mně vyjádřil a já to vnímám podobně i z druhé strany. Rozchod byl profesionální, takové bylo rozhodnutí majitele klubu a já ho respektuji. Udělal jsem všechno pro to, aby se nám dařilo a stanovený cíl se podařilo naplnit. Ale nedopadlo to, tak jsme se rozešli.

Proč vás tedy majitel odvolal? Řekl vám to?
Řekl. Kvůli fanouškům. Tlak z jejich strany byl opravdu velký. A samozřejmě výsledky… Nebylo to tak, že bychom to válcovali jako třeba Poruba v základní části. Ale titul se nevyhrává v září ani v říjnu. A dopadlo to tak, jak to dopadlo. Jak jsem mu říkal, není důležité dominovat v základní části, ale je důležité mít formu ve správný čas a ve správnou dobu. On to chápal. Ale samozřejmě rozumím také fanouškům, že chtějí, abychom vyhrávali. Nejlépe pořád. A v Prostějově je to z tohoto pohledu opravdu extrém. Proto to tak bylo.

Otec a syn Hrubcové slaví titul ve švýcarské lize.
FOTOGALERIE: Jihočech Šimon Hrubec slavil švýcarský titul i s celou rodinou

Byla polovina listopadu, sezona v plném proudu, ale dlouho jste bez práce nezůstal.
Pamatuji si to úplně přesně. Byl to čtvrtek. Předal jsem v Prostějově byt, rozloučil se na zimním stadionu, ukončil smlouvu a jel jsem po dálnici domů do Českých Budějovic. A najednou mi volá prezident Humenného, že by měl o mě zájem. Že na mě dostal dobré reference, hrají první rok slovenskou extraligu, jsou poslední, mají šestnáct bodů a chtějí se zachránit. Řekl jsem mu, ať chvilku počká, že jedu zrovna domů, ale že mě to zajímá. Doma jsem to probral s rodinou a už v sobotu jsem letěl z Prahy do Košic letadlem, protože cesta autem by trvala devět hodin. Košice jsou odtud hodinu, takže jsem tam přelétl a byl jsem v Humenném.

Přece jen jste měl jít do posledního týmu slovenské extraligy. Zvažoval jste, jestli kývnout, nebo jste měl hned jasno?
Za ten den a půl jsem si našel o Humenném nějaké informace. Byla to slovenská extraliga, nejvyšší soutěž. Myslím si, že to pro mě nebyl krok zpátky. Naopak. Byl to pro mě nějaký postup a určitě zkvalitnění mé práce, kterou bych chtěl dělat a v jakých soutěžích bych ji chtěl dělat. Chtěl jsem si to nejen vyzkoušet, ale také ověřit, jestli jsem schopen vést extraligový tým. A tak slovo dalo slovo, doma jsme to probrali a jednoznačně jsme řekli ano.

Nezrazovalo vás tedy postavení týmu v tabulce ani poloha Humenného na mapě?
Je fakt, že tam nikdo nechtěl (úsměv). Já vždycky skáču do angažmá, kde trenér opravdu dává hlavu do oprátky. I v Prostějově byli kluci předtím pod Alešem Totterem dvakrát po sobě v semifinále první ligy, takže se očekávaly výsledky. Ale historicky vzato, když pomineme Třinec, tak třetí sezóna bývá vždycky trochu krizovější a neúspěch může nastat. Tak to bylo. Když jsem byl v Sokolově, tak jsme byli nováček a povedlo se nám to. První sezonu jsme uhráli třetí místo. Druhý rok to výsledkově tak nedopadlo, ale sezóna se zachránila. Byly tam jiné věci, které hrály roli. Ale ano, do Humenného nikdo nechtěl. Je to daleko, byl to nováček. Já však mám takové výzvy rád, proto jsem to vzal a určitě tohoto rozhodnutí nelituji.

Ondřej Kovařčík (vlevo) ještě v třineckém dresu v utkání Ligy mistrů s Robertsem Bukartsem.
Do Banes Motoru přicházejí reprezentant Ondřej Kovařčík a obránce Daniel Bukač

Přiblížili jste se v některé fázi sezony nesestupové jedenácté příčce?
Ano. Dostali jsme se až na čtyři body za Nové Zámky. Tři kola před koncem soutěže jsme s nimi hráli doma, a kdybychom vyhráli, byli bychom stále na dostřel. Jenže jsme prohráli. Závěr sezony se nám až tak nepovedl. Jinak si myslím, že začátek byl dobrý. Když vezmu moje angažmá od příchodu a počet bodů, které jsme za tu dobu udělali i v porovnání se soupeři, tak bychom se pohybovali někde na sedmém nebo osmém místě daleko od sestupových příček. Bodový rozdíl byl ale takový, že se nám to nepovedlo dohnat.

Poslední celek na Slovensku sestupuje přímo. Dala se podle vás extraliga v Humenném zachránit?
S cílem zachránit extraligu mě do klubu brali. Udělali jsme nějaké změny v kádru, které se povedly. Když si to zpětně vyhodnocuji, tak v určitém okamžiku jsem chtěl udělat ještě další dvě. Chtěl jsem vyměnit cizince. Slovenská liga je opravdu o importech. Každý tým má v prvních dvou lajnách rozdílové cizince. V první třicítce kanadského bodování soutěže jsou snad jenom dva Slováci. Jinak bodování vládnou jenom cizinci. To byl největší rozdíl v Humenném, kde cizinci takovou kvalitu neměli. Chtěl jsem přivést dva Kanaďany místo dvou Rusů, které jsem tam měl, ale z nějakého důvodu jsem dostal příkaz z vedení, že to dohrajeme s tím, co máme. Byla to ve finále jejich volba, kterou jsem musel respektovat. Ale myslím si, že to byl jeden z důvodů, proč se naše šance na záchranu zmenšily.

Dá se porovnat úroveň slovenské extraligy ve srovnání s naší první ligou a extraligou?
Slovenská extraliga je jednoznačně lepší než naše první liga. To určitě. Kvalitou hráčů, rychlostí, nasazením. Naše extraliga je samozřejmě na vyšší úrovni. To jednoznačně. Hlavně co se týká systémových věcí a taktické připravenosti hráčů. Slovenská liga mě mile překvapila a opravdu má velmi dobrou úroveň. Čekal jsem, že to nebude až tak dobré. Co jsem vypozoroval, tak kluci na Slovensku jen nejsou schopni udržet taktickou vyzrálost delší dobu. Alespoň tak to bylo v našem týmu. Dva zápasy jsme to odehráli takticky a systémově dobře, jenže pak už jsme vypadávali z formy a další tři utkání hráli jen hurá hokej. To je asi největší rozdíl oproti naší extralize, kde je vyzrálost daleko větší.

Jak vyzní srovnání ohledně návštěvnosti a zázemí stadionů?
To bylo vynikající. V Humenné je stadion pro tři a půl tisíce diváků a pokaždé byl plný, i když jsme byli v tabulce poslední. Pro lidi to byl svátek, tam nic jiného není. A najednou přijely Košice nebo Slovan Bratislava. Lidi fandili a povzbuzovali i za nepříznivého stavu. Ale to nebylo jenom u nás. Nitra, Zvolen, Spišská Nová Ves, tam všude bylo vynikající prostředí a lidi fantastičtí. Musím říct, že to bylo fakt dobré. Na všech zimácích to bylo parádní. Lidi byli slušní. Samozřejmě si taky zanadávali, ale z tohoto pohledu je to u nás horší, si myslím (úsměv). Zázemí je také všude na velmi dobré úrovni.

Početná skupina fanoušků Motoru na sedmém čtvrtfinále v Třinci .
Hokejisté Motoru si zahrají pod širým nebem, na pražské Letné vyzve Škodu Plzeň

Přestože jste sestoupili, měli v Humenné zájem, abyste v klubu pokračoval dál?
Ve smlouvě jsem měl, že když se zachráníme, tak budu pokračovat dál. V opačném případě jsem jim nastínil, že pokud budou mít za cíl dostat se okamžitě zpátky, tak tam rád zůstanu a pomohu s návratem. Tak jsme byli i domluveni, že pak začneme jednat. Ale ještě před koncem sezony do toho vstoupil Zvolen, kde jsem byl na pohovoru, a když mi pak zavolali, že jsem prošel sítem, tak moje volba byla daná.

Co od vás ve Zvolenu očekávají?
Uplynulá sezona se týmu vůbec nepovedla. Zvolen je zvyklý hrát pravidelně v top čtyřce a jít do play off z dobré pozice. Teď hrál po dlouhé době předkolo s Liptovským Mikulášem, které zvládl až v pátém zápase, a potom ve čtvrtfinále vypadl 1:4 s Michalovcemi. Sezonu tam hodnotili jednoznačně jako neúspěšnou. Ale už při našem jednání se vedení klubu nechalo slyšet, že i kdyby třeba vyhráli titul, tak chtějí kanadského trenéra Russella nahradit.

Vy jste si ve Zvolenu kdysi krátce zahrál.
Ano. Hráli jsme tam v sezoně 2008 – 2009 s Filipem Turkem a trénoval nás Miloš Holaň. Tenkrát jsme vypadli v semifinále v sedmi zápasech s Košicemi, které pak vyhráli titul.

Na jak dlouho jste podepsali smlouvu?
Na dva roky.

Uplynulou sezonu dochytal Milan Klouček v Plzni, teď se stal posilou Banes Motoru.
Veřejné tajemství je potvrzeno, gólman Milan Klouček skutečně posílí Banes Motor

Co bude cílem Zvolenu v nejbližší sezoně?
Chtějí se vrátit na pozice, na kterých byli dřív.

Realizační tým si můžete vybrat sám?
Hráče i realizační tým řešíme se sportovním a generálním manažerem. V této trojici se na jednotlivých jménech musíme shodnout.

Budete mít v kádru nějakého českého hokejistu?
Jediným bude gólman původem z Budějovic Pavel Kantor, který naposledy chytal v Nových Zámcích. Budeme tam dva Jihočeši (úsměv). Jinak jdeme kanadsko - americkou cestou, odkud bude většina cizinců.