Junior s kapitánským céčkem na prsou Aleš Ježek je ve svém živlu. V play off se hraje hokej podle jeho gusta. Z reakcí soupeřů se dá vyčíst, že střety s urostlým útočníkem, který souboje s oblibou vyhledává, na ledě bolí. V osmifinále Ježek rozdal Bílým Tygrům z Liberce hodně ran a po druhé výhře se radoval z postupu svého týmu do čtvrtfinále extraligy.

Zhodnoťte vašima očima sérii s Libercem. Jaká byla? Lišily se představy hodně od reality?
Podle postavení v tabulce máme papírově lepší tým, a to jsme chtěli potvrdit. Přáli jsme si vyhrát v Liberci, nebo tam alespoň odehrát dobrý zápas, což se nám povedlo. Pohodu jsme si přenesli do domácí odvety. Závěr sice byl poněkud hektický, ale podařilo se nám zúročit sebevědomí z prvního zápasu.

V nekompromisní hře, jaká je k vidění v play off, se vyžíváte. Vyhovuje vám, že ano?
Stoprocentně. Je to tvrdší hra do těla, to mě baví!

Podařilo se vám strhnout spoluhráče? Hrají jiný hokej než v základní části?
Určitě, skoro jako by to byl jiný tým. Povzbuzujeme se, na střídačce to žije, na ledě dohráváme všechny osobní souboje. Je to tak, jak to má být. Úplně jiné než v soutěži.

Před koncem třetí třetiny jste měl diskusi s rozhodčím. Co vám povídal?
Že moc dohrávám souboje po odehrání puku a jako kapitán bych to neměl dělat. Ale já se souboji snažím podpořit svůj tým, zvednout jeho výkonnost!

V jaké stavu je po osmifinále váš tým? Panuje velká euforie?
Jsme trochu v únavě, ale doufám, že se to poddá, že to rozjezdíme a snad to bude zase dobré. Uvidíme, koho dostaneme v příštím kole . . .

Kapitánské céčko před časem nosil v juniorce i váš starší bratr Ondřej. Myslíte, že vůdčí schopnosti máte vrozené?
Nevím. Dostal jsem důvěru trenéra a děkuji mu za to. Snažím se kapitánské povinnosti plnit, jak nejlépe umím.

Ondřej se na play off vždycky ohromně těšil, ale když přišel vrchol sezony, onemocněl. Co vy?
Ne, ne, všechno je v pořádku. Těsně před play off, když nás postihla marodka, jsem taky ulehl, ale vyležel jsem to. Naštěstí je to dobré.

Vyhráli jste v Liberci 3:1, přitom venku se vám během sezony moc nedařilo. Nebáli jste se zápasu na cizím ledě?
Ne, ne. Všichni jsme do toho šli naplno, nikdo nevypustil jediný souboj. Přístup byl takový, jak má být.

Liberec měl v týmu více dorazových hráčů, někteří navíc mají zkušenosti z prvoligových Benátek. Nebyl tedy vlastně favoritem?
Možné to je, ale ty naše mladé ročníky do toho šly po hlavě. Uhrály, co měly uhrát. Myslím, že udělaly pro úspěch víc.

Přáli byste si nějakého konkrétního soupeře pro semifinále?
Ne, kdo na nás přijde, toho snad přejedeme . . . (Ve čtvrtfinále čeká Jihočechy Plzeň, pozn.).

Nedá se přehlédnout, že junioři změnili image. Co jste vyváděli s účesem?
Mladší hráči a ti, kteří mají kratší vlasy, si je barvili a my starší jsme si dělali copánky.

Vy sám, nebo vám někdo pomáhal?
Já ne, to slečna kadeřnice – kamarádka.