Jihočeský rodák Radek Bělohlav (38) let působí již třetí sezonu na Kladně, kde opět našel hokejovou pohodu. O tom nejlépe vypovídají i jeho statistiky. První rok zaznamenal deset extraligových branek, loni patnáct a stejný počet má na svém kontě i letos, ale to se sezona dostala teprve do své poloviny.

Díky letošní střelecké potenci také pronikl jako 51. člen do Klubu hokejových střelců, k čemuž je třeba nastřádat úctyhodný počet 250 extraligových a reprezentačních gólů. On sám nikdy na statistiky moc nehleděl, ale místo mezi věhlasnými kanonýry ho těší. „Je příjemné, že se mi to podařilo,“ připouští. Na velké oslavy však prý teď není čas. „Sezona je v plném proudu. Slavit můžeme až po jejím skončení,“ říká.

Mistr světa z roku 1996 ve Vídni Bělohlav byl vždy ceněný především pro své defenzivní schopnosti. Na střílení gólů bývali jiní, ale přesto mu to tam letos padá opravdu mimořádně. „Nevím, čím to je,“ usměje se. „V mužstvu mám opravdu jinou úlohu než střílení gólů. Každopádně mi přeje štěstí. Ono určitě zase přijde období, kdy mi to tam padat nebude. Ale čím déle mi to teď vydrží, tím lépe,“ přeje si.

Nájezdy vychází

V posledních zápasech se zkušený hokejista projevil také jako úspěšný exekutor samostatných nájezdů. Přitom to také nebývala v minulosti jeho parketa. Proti tomu se však trochu ohradí. „Ono vždycky záleží na trenérovi, koho na nájezdy pošle. Těžko jsem se mohl někomu vnucovat,“ pokrčí rameny.

Nájezdy prý v minulosti také jezdíval. „Třeba ve Vsetíně nebo v Rusku,“ připomíná své působení v Ladě Togliatti. „Vždycky záleží na trenérovi, koho určí. Jde pokaždé o momentální pohodu. Kluci, kteří na Kladně penalty jezdívali, ji momentálně nemají. Proto jsem to teď několikrát vzal na sebe,“ vysvětluje.

Loni mělo Kladno katastrofální vstup do soutěže, ale skvělou druhou polovinou sezony si zajistilo postup do play off. Letos je tomu opačně. Výborný začátek, ale pak pokles výkonnosti. „Musíme to vrátit do normálních mezí,“ přeje si Bělohlav. „Loni jsme byli druhou polovinu nejlepší z celé soutěže. S naším kádrem to byla trochu i otázka štěstí, a to už se nám nemůže podařit zopakovat. Trochu bychom se ale v tabulce zvednout měli,“ věří.

Obrovskou jistotu mají Kladenští v brance. Miroslav Kopřiva se po svém návratu vypracoval do pozice lídra mezi extraligovými gólmany. „Kopr je naše jistota. Stejná, jakou je třeba v Budějovicích Eda Turek,“ přikývne. „Kopr se vypracoval ve velice mladém věku a není náhoda, že byl povolán do národního týmu. A zřejmě na něm začínají v nároďáku stavět, protože dostal i druhou pozvánku,“ chválí svého spoluhráče.

Ač je jihočeským patriotem, na Kladně je Bělohlav spokojen. „Zvyknul jsem si a je to tady fajn. Kdybych se tady cítil nějak špatně, tak by to bylo špatné a ani bych tady nebyl,“ tvrdí hráč, jenž i s rodinou bydlí v nedaleké Unhošti.

V neděli nastoupí v Č. Budějovicích proti Mountfieldu. Klubu, za který toho v kariéře odehrál nejvíce. „Je to pořád můj domácí klub, i když těch zápasů jsem proti němu odehrál hodně. Pořád jsou to Budějovice, kde jsme před pár lety tvořili mužstvo. Momentálně se jim nedaří, ale určitě se ještě zberchají,“ věří.

V hledišti bude mít spoustu známých. „Přijdou se podívat kamarádi. Je to jiné utkání, ale už se to pomalu dostává do normálu. I když pořád je mi divné, že nastupuji proti Edovi,“ připustí.

V dresu nedělního soupeře má stále spoustu kamarádů. „Eda Turek, to je jasné. Ale za budějovického už mohu považovat i Petra Gřegořka, na ledě se špičkujeme s Mišo Hudcem i Rendou Vydarených. Trošku jiné to přece jen je, ale známé mám po celé republice, takže to nijak neřeším,“ tvrdí.

Pro obě strany se jedná o velice důležitý zápas. „Kdo vyhraje, tak se mu potom bude lépe dýchat. Navíc pro nás je to poslední utkání před přestávkou. Určitě je hodně důležité,“ připouští.

Přestože výkonnost ho k tomu zatím ani zdaleka neopravňuje, musí už zkušený hráč pomalu přemýšlet také o tom, co bude po skončení aktivní dráhy. „Přemýšlím,“ souhlasí. „Budu se ale snažit ještě hrát, protože mě to pořád baví. Pokud mne budou někde chtít, tak chci ještě hrát.“

V minulosti už si v Budějovicích po dobu zranění vyzkoušel i práci v klubovém marketinku. „To bylo spíše takové z donucení. V marketinkovém oddělení jsem byl veden na papíře, jinak jsem hlavně pomáhal Pepovi Jandačovi s trénováním. Něco u hokeje bych dělal v budoucnu určitě rád, ale teprve uvidíme, jaké budou možnosti,“ myslí nadále především na aktivní hraní.