Heslo z plakátu Pats zní: Týmová práce, tvrdá práce, úspěch. A Pats se podle něj zřejmě řídili, poněvadž v základní části se jim dařilo. „V naší divizi jsme skončili první, v celé konferenci jsme byli druzí. Základní část byla přímo skvělá, hráli jsme výborně!“ vypráví Červený.

V základní části WHL Jihočech odehrál 61 zápasů a nasbíral v nich 19 bodů (10+9). „Spokojen jsem, i když bodů jsem mohl mít víc, kdybych nebyl zraněný,“ mrzí ho.

Nesmlouvavý hokej si u nováčka vybral svoji daň. „Měl jsem naštípnutou kost v rameni. Když jsem šel po měsíci hrát, hned ve druhém zápase jsem do něj dostal ránu a nastupoval zraněný, trápil jsem se. Nehrál jsem nic extra, ale pak se mi zase začalo dařit. Hlavně po Vánocích, kdy jsem hrál stabilně a dostal jsem se mezi nejlepší do přesilovkových formací,“ ohlíží se za vydařeným obdobím.

Po svátcích se za ním vypravili za moře rodiče. „A já zrovna dostal krosček do zad, zlomili mi žebro!“ kroutí hlavou Červený. Vážně hrozilo, že ho rodina naživo vůbec neuvidí. Ale vynechal pouze jeden zápas, před dalším utkáním spolykal prášky proti bolesti a se sebezapřením šel do hry. „Bolelo to, no hrůza, ale dalo se to vydržet,“ tvrdí s úsměvem.

Teprve po chvíli přizná, že toho tehdy v noci s pošramoceným žebrem moc nenaspal. Kanaďanům však ukázal, že není žádný bolestínek, a vedení týmu se takový přístup líbil. Ve zbytku sezony se zabydlel ve druhé pětce, zahrál si přesilovky i oslabení.

První sezona v Kanadě pro něj skončila dřív, než čekal – 29. března, kdy Regina Pats podlehla ve čtvrtfinále Východní konference celku Swift Current Broncos 2:5, na zápasy 2:4. „Měli jsme některé hráče suspendované, další byli zranění a dostali jsme soupeře, proti kterému se nám moc nedařilo. To asi rozhodlo,“ míní Rudolf Červený, jenž měl štěstí, že si ho v draftu vybral tak kvalitní celek jako Regina. Měla nejlepšího brankáře v soutěži, a když se hrálo utkání hvězd, další dva hráči našli své jméno v elitní pětce. „Tým jsme měli silný a bylo těžké se do něj prosadit, protože v něm bylo plno dvacetiletých, kteří hráli v juniorech svou předposlední sezonu,“ vysvětluje Jihočech z Doubravice u Č. Budějovic. „Čekali jsme, že dojdeme až ve finále. Nevyšlo to . . .“

Ačkoli si Regina vybrala Červeného hned v 1. kole draftu, neměl nic jistého. Na dvě místa pro dva cizince byli tři adepti. „Původně jsme tam byli jen dva, já a Ital, který hraje celý život v Kanadě. Na poslední chvíli ještě přivedli Litevce, takže jednoho z nás museli vyhodit. Každý den v novinách probírali, kdo má větší šanci, že zůstane,“ vzpomíná útočník na krušné začátky v zámoří.

Poroučel se Ital, zatímco Čech v přípravných zápasech přesvědčil trenéry, že do týmu patří. Přestože mu vyčítali, že moc dlouho drží puk, a nabádali ho k častější střelbě, v těžké zkoušce obstál. „Naštěstí jsem dal hodně gólů a měl i nějaké přihrávky,“ podotýká 18letý forvard.

Litevec si hned v prvním soutěžním utkání poranil rameno a odcestoval domů. V kádru ho nahradil slovenský hráč, ale o Vánocích byl vytrejdován – a Rudolf Červený rázem zůstal v Pats jediným cizincem. „Pomohlo mi to, protože Slovák uměl anglicky a já ne, takže když odešel, musel jsem se učit sám. Osamostatnil jsem se,“ líčí českobudějovický útočník.

Jak to bývá, bydlel v rodině. Zvládnout jazyk mu pomohla docházka do školy, kde mezi vrstevníky leccos z angličtiny pochytil. „Abych se zdokonalil v angličtině, vybral jsem si tři předměty – tělocvik, angličtinu a počítače,“ vysvětluje. Do českých učebnic se ponořil po návratu domů. Za dva měsíce zvládl látku, kterou jeho spolužáci biflovali celý školní rok, a postoupil tak do maturitního ročníku Gymnázia olympijských nadějí v Českých Budějovicích. „Jsem rád, že mi ve škole umožnili studovat na dálku. To pro mne bylo na jaře hodně důležité,“ pochvaluje si.

S čistou hlavou se opět může plně soustředit na hokej. Na suchu trénoval s extraligovou juniorkou HC ČB, v tomto období plní „domácí úkoly“: svého kanadského kouče prostřednictvím internetu pravidelně informuje o výsledcích v individuální přípravě.

Po delší pauze se talentovaný hráč také objevil na reprezentačním srazu. Trenér Sýkora pozval do Rokycan to nejlepší z ročníku 1989 a 1990 a nezapomněl ani na trio Jihočechů: Parýzka, Polodnu a Červeného. „Jsem moc rád, že jsem dostal šanci,“ těší útočníka Reginy, že neupadl v zapomnění. V rukou má už pozvánku na srpnovou akci. „Doufám, že se na turnaji v Berlíně pořádně ukážu. Rád bych si zahrál na mistrovství světa dvacetiletých, které se koná v Quebeku,“ svěřuje se.

Letmý pohled do nominace naznačuje, že v českém výběru, který se představí v Německu, budou mít obrovskou převahu krajánci z juniorských zámořských lig. Červeného to nepřekvapuje. „Co se týká rychlosti a tvrdosti, WHL se s českou extraligou juniorů nedá vůbec srovnávat,“ tvrdí po roce v Kanadě Václav Červený.

Sezona v tak náročné soutěži podle jeho slov každého Evropana zocelí. „Musím říct, že tak náročný tréninkový kemp jako v Regině jsem předtím v životě nezažil! Jste třeba tři a půl hodiny na ledě a pořád jen bruslíte. Trénovali s námi i hráči z NHL a byla to vynikajíci zkušenost. Na druhý rok za mořem budu daleko lépe připraven, protože už vím, co mě tam čeká. Už se těším.“

Říká to s plným vědomím toho, že angažmá v juniorské soutěži má svá pro i proti. Na jedné straně mnohdy vyčerpávající přesuny autobusem, na straně druhé ubytování v luxusních hotelích, kde je o hokejisty dobře postaráno . . .

Podrobný rozbor hry soupeře na videu při tréninku, účast hráčů na charitativních akcích nebo zájem novinářů jsou samozřejmostí, na kterou si už Jihočech zvykl. Musel, vždyť ve dvousettisícové Regině je hokejová juniorka nejsledovanějším sportovním kolektivem. „Je to sport číslo jedna, měli jsme většinou vyprodáno. Město je nádherné, v létě je plné parků a zeleně. Ale v zimě jsem tam zažil taky minus padesát tři stupně Celsia! Trvalo to asi týden a půl.“

Drsná kanadská zima v oblasti Saskatchevan Středoevropana zaskočila. „Neskutečné, nečekal jsem, že něco takového mohu prožít! Byla to prý skoro nejhorší zima, jaká tam kdy byla,“ kroutí hlavou Rudolf Červený – a pod pergolou vedle bazénu si doma v Doubravici užívá teplo a klid.

Nabídnutou roční smlouvu od Reginy Pats uvítal. „Přál bych si, aby se mi sezona povedla a mohl jsem pak zkusit seniorský hokej tady v Budějovicích nebo někde jinde, kde dostanu příležitost,“ uzavírá český reprezentant do 20 let.