Jméno hokejového obránce Františka Ptáčka (33 let) je neodmyslitelně spjato s pražskou Spartou. Čtyřikrát se dlouholetý kapitán holešovického týmu radoval z mistrovského titulu. Ale nic netrvá věčně. S vedením Sparty se Ptáček nedomluvil na úpravě smlouvy a v pátek už poprvé nastoupil v dresu HC Mountfield proti Znojmu.

Vy jste rodák z Prahy a prakticky celou kariéru jste odehrál ve Spartě?
Je to tak. Pouze když jsem byl třetím rokem v juniorech, tak jsem dostal možnost zahrát si za muže ve Slavii tehdejší první národní ligu. Bylo to super, protože v tom roce Slavia postoupila do extraligy. Byla to sezona 1993 – 94. V týmu byl největší osobností Vláďa Růžička a trenérem byl Ríša Farda. Byla to pro mne obrovská zkušenost.

Potom už jste si pouze odskočil na necelé tři sezony do Karlových Varů.
Ve Spartě jsem byl deset let a dva a půl roku ve Varech.

Jak rychle se seběhl váš odchod ze Sparty do Budějovic?
Samotný odchod do Budějovic byl rychlý, ale jinak jsme jednali už déle. Nemohli jsme se ale dohodnout a najít společnou řeč ohledně mé smlouvy. Najednou se objevily Budějovice a takhle to dopadlo. Proběhlo to opravdu docela rychle.

Ve Spartě jste měl platný kontrakt až do konce příští sezony. Klub vám jej chtěl upravit směrem dolů?
O úpravě jsme se bavili. Byla řeč o výšce a délce kontraktu. Prostě jsme se nedohodli.

Byl jste dlouhá léta doslova sparťanskou ikonou. Napadlo vás, že ještě někdy ze Sparty odejdete?
Když jsem se vrátil z Varů, tak už mne to nenapadlo. Ale tím, že se začalo jednat o mé smlouvě, tak někde vzadu ve mně pochybnosti začaly hlodat. Říkal jsem si sice, že se všechno dá domluvit. Byl tam pak ale přece jen malinký pocit, že ve Spartě být také nemusím. A nakonec to tak také dopadlo.

Neberete to ze strany Sparty jako malinko podraz, když jste tam měl stále platný kontrakt?
To tak bývá. Nejsem první, ani poslední. Vím, že se to stává. Rozhodně nejsem nějak uražený. Spíše beru Budějovice jako výzvu.

Sledoval jste výkony svého nového týmu od začátku sezony?
V Budějovicích mám kamarády a hlavně ze začátku sezony jsem to sledoval. Potom jsem chvost tabulky trochu vypustil a díval jsem se spíše na předek, který mne pochopitelně v té době více zajímal. Věděl jsem, že Budějovice jsou tým, který nemá být na posledním místě extraligy. Když se objevila varianta mého odchodu právě do Mountfieldu, tak jsem se pořádně podíval, jak to s tou tabulkou momentálně je. Příjemné to není, ale šance pořád je. A to je důležité.

Nezrazovalo vás od přestupu právě současné neutěšené postavení mužstva v tabulce?
Samozřejmě je to úplně opačný pól, než jaký jsem teď hrál. Na všech frontách se ale bojuje. Ať o první místo, nebo bohužel i o to nebýt poslední a zkusit ještě play off. Poslední zápasy v základní části budou stejně důležité, jako bych byl na Spartě. Co bude dál, se uvidí. Ale přece jenom play off je play off.

Věříte, že je reálná naděje proklouznout alespoň do předkola play off?
Šance tam je a naděje umírá poslední.

Ve Spartě máte čtyři tituly, ale boj o záchranu jste ještě asi nikdy ve své kariéře nezažil?
Zažil jsem tentkrát ve Slavii boj o postup a následnou baráž ve čtyřech týmech. Ale třeba když jsem přišel do Sparty, tak jsme skončili devátí a po dvanácti kolech jsme byli také poslední. To už je ale tak dávno, že si to ani nepamatuji.

Měl jste ještě nějaké jiné varianty k odchodu než Budějovice?
O nějakých variantách se mluvilo. Probírali jsme to s agentem. Byla určitá možnost do zahraničí. Nakonec vyšly Budějovice, které jednaly rychle a konkrétně.

Přišel jste do Mountfieldu na přestup?
Ano. Klub převzal moji smlouvu, kterou jsem měl ve Spartě. Teď je ze mne Budějovičák.

Uvedl jste, že máte v novém týmu kamarády. Mohl byste je jmenovat?
Tibor Melichárek, Milan Toman a Radek Duda byli ve Spartě, Tomáš Vak ve Varech. V národním týmu jsem se potkal s Jindrou Kotrlou, Ondrou Veselým a Vláďou Sičákem. Je to hloupé říkat, ale hrál jsem už s otci některých svých spoluhráčů. Když to říkali kluci před patnácti lety, tak jsem se tomu smál. A teď jsem v jedné kabině s mladým Romanem Horákem. Za ty roky v lize už se ale známe skoro všichni.

Klubové zázemí Budvar arény vám vyhovuje?
V kabině jsem byl poprvé, ale vše je na velice dobré úrovni.

Máte celkově k jižním Čechám kladný vztah?
Občas jezdíme s rodinou kempovat na Osiku v České Kanadě. Loni jsme byli poprvé i s dětmi, které byly nadšené. Jižní Čechy jsou krásné. Líbilo se mi i okolí Karlových Varů. Jsem přírodní typ a nechci bydlet ve městě. Posledních pár let jsem bydlel za Prahou. Věřím, že tady budu spokojen já i rodina.

Váš rychlý odchod z Prahy do Budějovic určitě zasáhl i rodinu. Ta zůstane v Praze?
Tuhle sezonu už dojedeme tak, jak byla rodina zaběhlá. Mám dvě dcery. Jedna chodí do první třídy a druhá do školky. Teď zůstanou s manželkou v Praze. Na příští rok máme dost času domluvit se, co bude dál.

Co jste říkal vašemu první a vítěznému zápas v dresu Mountfieldu proti Znojmu?
Hrálo se v rychlém tempu a jsem rád, že jsme vyhráli. Doufám, že takhle budeme i pokračovat.

Především v úvodu zápasu jste hráli dost defenzivně. Byl to záměr?
Máme pokyny ke hře dopředu i dozadu. Je super, že všichni dělají to, co mají. Útočníci pomáhají bekům a podle toho hra vzadu také vypadá. Myslím, že dnes to byl dobrý výkon.

V závěru jste se při power play soupeře báli o výsledek?
Byl to boj a k tomu patří i obětavost. Ubojovali jsme to.