„Popravdě řečeno jsem čekal, že budu hrát trochu víc, když už mne tam trenér bral,“ připouští. „Odehrál jsem jen poslední zápas, ale jsem za něj rád. Jsem v pozici, že musím být rád za každé utkání,“ dodává hráč, jenž nastoupil podeváté v reprezentačním dresu.


V původní nominaci figuroval Hřebejk jako náhradník. „To nebyl žádný problém. Sbalil jsem si věci a jel jsem na sraz do Prahy,“ mávne rukou.
Jihočešký štírek odehrál sice jen jeden, ale z jeho strany určitě mimořádně povedený zápas. Chválili ho i televizní komentátoři. „Také si ze mě kluci dělali srandu, co jsem jim dal, že mě tak chválí,“ směje se. „Já jsem to neslyšel, ale jsem rád, že se mi zápas povedl,“ přikývne.


Hřebejkovi osobně duel vyšel, ale jeho mužstvo prohrálo 1:4. „Věděli jsme, že Rusové jsou horší v obraně než v útoku. Chtěli jsme hodně bruslit a držet se u nich v pásmu. Měli jsme i několik dobrých šancí a byla škoda, že z toho nepadly góly,“ lituje.


On sám měl dvě slibné příležitosti. „Jednou jsem střílel z první mezi kruhy a podruhé jsem dobře netrefil Irglovu přihrávku,“ popisuje své možnosti. V závěru utkání se pak krásně prodral kolem mantinelu a předložil svým spoluhráčům kotouč do stoprocentní šance. „Gólman klukům stačil strčit do přihrávky hokejku,“ vysvětluje příčinu nezdaru.


Díky menšímu vytížení alespoň Hřebejk nepociťuje praktucky žádnou únavu. „Trénoval jsem normálně s mužstvem a hrál jsem jen jeden zápas, takže jsem si za ten týden maximálně odpočinul,“ usměje se útočník, jenž má z jednoho z tréninků nastřelenou patu. „Bolí to, ale ve hře mne to nijak neomezuje,“ tvrdí.


Na dnešní duel s Vítkovicemi se moc těší. „Dlouho jsem nehrál, takže chuť do hry mám velkou,“ tvrdí.