Přitom domácí vedli už 2:0. Soupeř však v průběhu deseti minut ve druhé třetině dokázal skóre otočit. „Vedli jsme, ale pak jsme soupeři přenechali aktivitu. Hodně Slavii pomohl kontaktní gól na 2:1. Ten pomůže každému týmu a Slavia to potvrdila,“ posteskl si Hřebejk.
Od poloviny zápasu Mountfield upustil od aktivní hry a soupeř toho dokázal využít. „Možná jsme si začali příliš držet puk v našem obranném pásmu. V první třetině jsme hráli jednodušeji. Z toho pak vznikaly rychlé protiútoky i šance,“ míní. „V první třetině jsme mohli dát i více gólů. Já jsem měl také jednu dobrou příležitost,“ přiznává.
Reprezentační útočník zvyšoval na 2:0 v úvodu druhé třetiny, kdy střelou z úhlu brankáře Svobodu pořádně zaskočil a kotouč mu do sítě proklouzl mezi betony.
„Sebral jsem puk za brankou a snažil jsem se ho jenom nahodit před branku. Věděl jsem, že tam jsou Lukáš Květoň i Tomáš Mertl. Ani nevím, jestli byl kotouč nějak tečovaný, ale propadl Svobodovi mezi nohama až do sítě,“ popisuje svou šťastnou trefu do černého.
Z vedení 2:0 byl po dvou třetinách nepříznivý stav 2:3, což samozřejmě s psychikou týmu dost otřáslo. „To by se nám hlavně doma stávat nemělo,“ sebekriticky Hřebejk přiznává. „Pořád jsme ale před sebou měli dvacet minut a to bylo dost času na to, abychom mohli s výsledkem něco udělat,“ tvrdí. K žádnému většímu tlaku se ale domácí nedostali a na výsledku už se nic nezměnilo.
Přesilovky nešly
Mountfieldu se tentokrát moc nedařily ani přesilové hry. „Snažili jsme se je hrát co nejjednodušeji. Na obránce na modrou a ti, aby je stříleli na branku. Málo jsme ale sbírali puky před brankou a soupeři jsme tím bránění výrazně usnadnili,“ je si vědom.
Hřebejk naskočil do zápasového rytmu po pauze, zaviněné rehabilitací po operaci kolena. „Odehrál jsem tři přípravné zápasy a jsem rád, že koleno drží. Doufám, že to vydrží po celou sezonu,“ přeje si.
