Vytáhl hokejisty HC Mountfield z nejhoršího a nyní s nimi mohutně finišuje za kýženým postupem do play off. Jan Tlačil vystřídal začátkem ledna na postu hlavního trenéra českobudějovického klubu neúspěšného Ernesta Bokroše a je na dobré cestě zachránit se svým týmem sezonu, která směřovala k hodně špatnému konci. Z posledních sedmi zápasů totiž vytěžili osmnáct bodů za tři vítězství a potvrdili zlepšenou formu.

U mužstva jste jako hlavní trenér něco málo přes měsíc. Co vám o týmu řekl?
Přesvědčil jsem se, že pokud mužstvo bude pracovat tím správným směrem, tak má ještě velkou kapacitu.

Na čem jste po převzetí týmu nejdříve zapracoval?
Mám svou hokejovou filozofii založenou na profesionalitě. Snažím se k hráčům profesionálně přistupovat. Všichni jsou to dospělí lidé, profesionálové a každý hráč je individualita. Podle toho je také třeba k nim přistupovat. Pokud má kolektiv fungovat nějakým směrem, tak je třeba skloubit šikovné hráče s důraznými a dát všechny aspekty dohromady. A tak se k hráčům samozřejmě také chovat. Zastávám názor, že každý hráč musí dostat stoprocentní důvěru. Přesvědčil jsem se, že oni pak tu důvěru také vrátí.

Po vašem převzetí mužstvo ještě třikrát prohrálo a série porážek se navýšila na osm. Neměl jste obavu, že se s týmem řítíte do záhuby?
Už jsem se víckrát přesvědčil, že je třeba alespoň dva zápasy k tomu, aby k přerodu došlo. Jsou tam nové věci, není nic zažitého a hráči si to musejí někde vyzkoušet. I když se budou enormně snažit, tak praktické věci nejdou okamžitě převést do praxe. A pokud je přenesou, tak je to náhoda. Povedlo se to po dvou zápasech, což bylo super rychle. Děkuji hráčům, že nové věci dokázali tak rychle přijmout a na ledě uskutečnit.

Mužstvo pod vaším vedením podává velice dobré výkony. Jedinou výjimkou byla domácí porážka 0:7 se Slavií. Čím si ten debakl zpětně vysvětlujete?
Proti Slavii jsme v sobě měli strašně moc chtění a velkou euforii z přerodu. Předtím jsme hráli ve Varech zápas, který jsme měli vyhrát. Udělali jsme chyby, které hráči normálně nedělají. Podobný zápas byl potom v Liberci. To bylo utkání v podobném duchu, ve kterém jsme si sáhli na vítězství a nakonec nám zase uteklo. Euforie vrcholila se Slavií, kde jsme chtěli doma divákům ukázat, že tým už má jinou filozofii a strategii. Z té euforie pramenila přemíra snahy, která byla až bezhlavá.

Slavia vám dala lekci především z produktivity.
Hráči měli velkou víru ve vítězství a mysleli si, že Slavii smeteme. V úvodu jsme neproměnili některé šance a naopak soupeř využil každé naší chyby. Snažili jsme se zápas otočit a ta snaha vyústila ve vysokou prohru. Nemysleli jsme na zadní vrátka. Ke snaze je vždy třeba přidat chladnou hlavu a udržet si odstup od emocí. Ty tady byly velké a všichni chtěli ukázat, že nezapomněli hrát hokej. To fungovalo sebevražedně.

Z porážky jste se asi poučili, protože hned potom jste nastartovali vítěznou sérii.
K zápasu jsme si potom všechno řekli úplně v klidu a manšaft to pochopil, což se odrazilo na pěti vítězných zápasech, které potom následovaly. Věřím, že to ještě umocníme v závěru sezony.

V posledních sedmi zápasech jste šestkrát vyhráli. Blížily se výkony týmu vašim ideálním představám?
Blíží se to. Chtěl bych, abychom hráli útočný atraktivní hokej. Podobný, jaký předvedl ve finále Ligy mistrů Curych. Tam byla skloubena pracovitost s jednoduchostí, agresivitou a nasazením. Pokud k tomu přidáme naši českou chytrost a techniku, tak z toho musí být fantastický hokej.

Co je třeba k tomu, abyste hráli jako Curych?
Především čas, aby tyto aspekty bylo možné převést z tréninku do zápasové praxe. Je otázkou času, kolik ho který hráč potřebuje, aby tento styl hokeje do sebe dostal a také aby uvěřil, že je ho schopen. Takový hokej je fyzicky hodně náročný. A tady je právě třeba čas, který my nemáme. V rozběhlé sezoně nelze hráče zahltit fyzicky.

V době vašich výborných výkonů přišla reprezentační přestávka. Hráli byste raději dál, nebo jste pauzu uvítali?
Pauza vždycky něco přinese. Určitě nám pomůže v tom, že můžeme více uplatnit naši filozofii. S asistentem Milanem Kupkou jsme na stejné hokejové vlně a máme podobné názory na to, jak by měl náš hokej vypadat. To je velká výhoda. Snažíme se přenést do hráčů co nejvíce, ale času je málo. Trénovali jsme dvoufázově a uvidíme, co všechno hráči zvládnou zažít.

Pauza ale může narušit zápasový rytmus, který vám teď mimořádně svědčil.
To je druhá stránka věci. Herní rytmus jsme teď měli docela slušný. Dokážeme udeřit v pravý čas. S Plzní jsme zvládli začátek zápasu, které tady byly dlouhodobě problémem. V Třinci jsme vystihli okamžik, kdy soupeř udělá chyby. V tom se projevuje síla mužstva, která tady je, ale je třeba to podložit těžkou a koncentrovanou prací.

Tomáš Kůrka je v české reprezentaci a René Vydarený ve slovenské. Neměl byste pro přípravu raději kompletní mužstvo pohromadě?
Ne. Já jsem vždycky nejraději, když je v národním týmu co nejvíc hráčů. Vypovídá to o vysoké úrovni týmu. Na druhou stranu pak nebývá v době reprezentační pauzy s kým trénovat. Zažil jsem to v Budějovicích s juniory, kdy jsme měli s panem Šrámkem snad dvanáct lidí v národním týmu, a když nám odjeli, tak nebylo s kým trénovat. Každému hráči ale přeji, aby dosáhl na metu nejvyšší, což je reprezentace republiky. Jsem rád, že tam kluci jsou. A ještě bych tam takové dva nebo tři chtěl vidět.

V brance chytil svou šanci za pačesy mladý Jakub Kovář a chytá opravdu výborně. Jak nese pozici dvojky zkušený Roman Turek?
Roman to vzal absolutně profesionálně. Vidí, že Jakubovi se opravdu extrémně daří, a pomáhá mu v tom. Tak by měl vypadat profesionální přístup. Fungují jako ideální brankářská dvojice.

Na konci ledna vypršel přestupní termín a žádné další posilování už není možné. Jste spokojen s kádrem, se kterým jdete do závěrečné fáze sezony?
Na hráčském trhu jsme se rozhlíželi do poslední chvíle. Aleše Kotalíka nebo Milana Michálka ale přivést nemůžeme. Hráčů, které bychom chtěli, je spousta, ale musíme se ohlížet také na charakter mužstva. Jsme rádi, že jsme se takhle rozjeli, a k dispozici bohužel nebyl nikdo, kdo by byl do našeho týmu v dané situaci vhodný.

Dlouhodobě jsou mimo hru čtyři hráči. Jak to vypadá s jejich případným návratem na led?
Jindra Kotrla dostal od lékařů povolení, že může začít nohu zatěžovat. Doufáme, že by mohl začít bruslit a do této sezony ještě zasáhnout. Lukáše Květoně čeká operační zákrok a jeho pauza bude asi dlouhodobější. Davida Kuchejdu také čeká delší rehabilitace. Tomáš Frolo byl na neurochirurgickém vyšetření a jeho návrat rovněž nevidím úplně růžově.

Do konce základní části extraligy zbývá pět kol a na desátou Plzeň ztrácíte čtyři body. Jak reálně vidíte vaše šance na postup do play off?
Šanci určitě máme a těší nás, že si ji mužstvo vybojovalo. Sebrali jsme v poslední době tři body Třinci, Kladnu i Plzni, což jsou naši soupeři v boji o desítku. To je velice pozitivní. Šance tady je. Cítíme ji a chceme se o ni porvat. Zbývající zápasy bychom rádi odehráli na vítězné vlně, která tady byla. Pokud skloubíme tvrdou a koncentrovanou práci s pokorou k situaci, ve které jsme, tak se nám to povede.

Několik hráčů vašeho klubu může na střídavý start nastupovat ve druholigových jihočeských týmech. Uvítali byste postup některého z nich do první ligy?
První liga na jihu Čech chybí. Dříve ji hrávaly Písek a Jindřichův Hradec. Mohli tam nastupovat hráči, kteří neměli formu nebo ještě neměli výkonnost na extraligu. Nemusela by to být klasická farma jako v Kanadě, ale tým, se kterým bychom úzce spolupracovali. Naši hráči by tam nastupovali a viděli bychom na ně. Nemuseli by cestovat takové dálky. Teď nám jezdí do Ústí nad Labem, což je hrozná vzdálenost. Můžeme kontaktovat trenéry, jak tam hrají, ale v praxi nejsme schopni se tam jet podívat. Program je tak nabitý, že to není možné zvládnout. Máme zájem, aby na jihu Čech byl tým, který by první ligu hrál a mohli jsme s ním úzce spolupracovat. Bylo by to pozitivní pro obě dvě strany.