Jako funkcionář zatím Jaromír Látal v letošní hokejové sezoně moc radosti nezažil. V HC Mountfield působí jako sportovní manažer a jeho tým v úvodu sezony ani zdaleka nenaplňuje ambice, se kterými do ní vstupoval. Jako otec naopak může být bezpochyby pyšný na svého syna Martina.

Ten po dvou letech v zámoří přestoupil do Sparty Praha, kde si zahrál několik zápasů v elitní formaci s hvězdami největšího kalibru Martinem Ručinským a Davidem Výborným a dává o sobě pořádně vědět i nadále. Zítra se otec se synem poprvé utkají v přímém duelu v pražské Tesla Areně. Úvodní duel Jihočechů se Spartou totiž musel pro zranění vynechat.

Bylo od malička jasné, že oba vaši kluci budou hrát hokej?
Ke sportu jsem je vedl. Navíc to vyplynulo ze situace. Hrál jsem ve Spartě a Martin se mnou chodil na led už od dvou let, kdy se naučil bruslit. Oba kluci se hodně zdokonalili, když jsem hrál v Norsku. Dopoledne tam byl vždycky volný stadion, takže pravidelně bruslili. Speciálně pro Martina je hokej doslova jeho život.

V kolika letech se začali věnovat hokeji systematicky?
Už v Norsku začal Martin chodit na tréninky. Honzík byl v té době ještě malý. Po našem přesunu do Olomouce oba hráli za žákovské týmy. Šli vždycky se mnou, kam jsem přestupoval jako hráč a později manažer. Martin působil dlouho ve Slavii, později v mládežnických týmech ve Spartě a také na Kladně.

Vaše manželka od začátku souhlasila s tím, aby se oba synové vrhli naplno do hokeje?
Jí patří obrovský dík. Doprava dvou dětí přes celou Prahu na hokej, to nebyla legrace. Tréninky začínaly třeba také v šest hodin ráno. To už si teď ani neumím představit. Jak už jsem řekl, manželce patří velké poděkování.

Martin zamířil v osmnácti letech do zámoří?
Hrál na Kladně, kde nastoupil k dvaceti zápasům za áčko a pět extraligových startů nasbíral v Plzni. V osmnácti letech ho draftovali v pátém kole jako 131. v pořadí Phoenix Coyotes. Ti projevili zájem, aby hrál kanadskou juniorskou ligu QMJHL. Působil tam dva roky v týmu PEI Rocket, což považuji za velmi dobrý krok v jeho kariéře.

Vy jste ho podpořil v jeho rozhodnutí odejít do zámoří?
Určitě. Jsem jeden z mála lidí v této republice, který podobný krok vítá. Mladí hráči tady nedostanou v seniorském hokeji takový prostor. Naopak v zámoří je to pro ně obrovská hokejová i životní škola. Rovněž mladšímu synovi Honzovi se podařilo teď v osmnácti letech dostat do kanadské Ontario hockey league. Hraje v týmu Plymouth Whalers, za což jsem rád.

Co tomu říká manželka, že oba vaši synové zmizí na dlouho z jejího dohledu?
Právě pro ni je to velice těžké. Hlavně tím, že teď odešel Honza. Na druhou stranu se Martin vrátil a přivezl si s sebou i svou kanadskou přítelkyni. Bydlí sice sami, ale snažíme se jim tady pomáhat. Musím ale přiznat, že občas bych nejraději sedl do letadla a odletěl za mladším klukem.

Prý jste Martinovi po loňském mistrovství světa dvacítek doporučoval, aby se vrátil a přestoupil do Sparty. Je to pravda?
Ano. Po mistrovství světa dvacítek už jsem viděl, že by bylo dobře, aby hrál seniorský hokej. Manažer Sparty Petr Bříza mluvil se mnou i s Martinem a projevoval enormní zájem. Už tenkrát mohl jít, ale Phoenix pořád tlačil na to, aby zůstal. Po sezoně ho povolali na farmu do St. Antonia, kde bojoval o kontrakt do NHL, který nakonec nezískal. Nabídka ze Sparty se neodmítá.

Ve Spartě se velice rychle posunul do první řady. Co říkáte tomu, že nastupoval spolu s hvězdami Ručinským a Výborným?
Nemohl jsem tomu vůbec uvěřit. Viděl jsem třeba zápas na Kladně a hráli opravdu dobře. Klapalo to a v celém utkání odvedla jejich řada vynikající výkon. Pro Martina je to obrovská škola. Každé střídání, každý zápas.

Vzhledem k vašim povinnostem v klubu asi nemáte moc prostoru, kdy sledovat svého syna?
To je pravda. Viděl jsem ho pouze dvakrát na Kladně a jednou na Slavii. Stačím sledovat pouze výsledky. Z pozice táty je to pro mne velice těžké. Mám svou práci v Budějovicích, ale samozřejmě je mi líto, že nevidím více Martinových zápasů. Občas se podívám na DVD, ale to samozřejmě není ono.

Řešíte spolu hokej?
Oba syny jsem vedl k tomu, aby se od osmnácti let rozhodovali sami. Snažím se mu vysvětlit, že teď se kolem něj vytvořila velká publicita, ale musí zůstat na zemi. Tvrdě pracovat v tréninku i při zápasech. Neustále se zdokonalovat. To mu neustále zdůrazňuji a naštěstí to chápe. Navíc mu trošku radím, jak má hospodařit s penězi.

Existovala také varianta, že by přestoupil k vám do Budějovic?
Existovala. Hodně jsem chtěl, aby sem šel. Proti nebylo ani vedení klubu. Ve hře byly ještě Mladá Boleslav a Kladno. Tady by to pro něj bylo asi hodně těžké. Jednoznačně řekl, že pod tátou nechce hrát. Sparta je pro něj velkou výzvou.

Dotaz, komu budete fandit, necháme stranou. Budete ale svého syna v pátečním duelu pozorněji sledovat?
Určitě. V mých životních hodnotách je rodina vždycky na prvním místě. Samozřejmě ho budu sledovat.Tím, že je to můj syn, mu budu pochopitelně věnovat trochu větší pozornost. Navíc moje práce při zápasech spočívá nejen ve sledování našeho týmu, ale hlavně soupeře, kde je možné vytipovat potenciální posily pro klub do budoucna.