A jeho výkon byl příjemným překvapením. Bojoval, hodně bruslil a několikrát nebyl daleko ani do svého premiérového extraligového gólu.

Nastoupil jste podruhé v extralize. Je velký rozdíl v úrovni hry oproti duelům juniorské nejvyšší soutěže?
Extraliga je rozhodně kvalitnější než zápasy juniorů. Říká se sice, že utkání v juniorech jsou rychlejší, ale tomu bych moc nevěřil. V áčku jsou to ohromně kvalitní zápasy a jsem rád, že jsem v nich dostal šanci. Jsou to pro mne zkušenosti k nezaplacení.

Nastoupil jste poprvé doma a navíc ještě v prvním útoku. Pociťoval jste zvýšenou nervozitu?
Řekl bych, že nervozitu jsem odboural už v prvním utkání, které jsem odehrál na Kladně. Tohle byl druhý zápas a bral jsem to tak nějak normálně. Nebylo to už nic nového a věděl jsem, o co jde.

Na zápas přišlo více než čtyři a půl tisíce diváků. Hrál jste někdy před větší návštěvou?
Před takovým počtem diváků jsem opravdu ještě nehrál. Na náš semifinálový zápas juniorů přišlo osmnáct set lidí, ale tohle byl určitě můj největší zážitek.

Třikrát za zápas jste hodně nebezpečně ohrožoval kladenského gólmana Cikánka. Co chybělo k vašemu premiérovému extraligovému gólu?
Nějaké šance jsme měli. Ta jedna byla největší. Roman Horák mi přihrával skoro do prázdné branky. Byl jsem kousek od gólu, ale kladenský obránce mi bohužel nadzvedl hokejku a ulítlo mi to pryč.

Jak vás juniory zkušení hráči přijali do týmu?
Parta je tady parádní a vzali nás úplně normálně. Bylo to bez problémů a přijali nás bez problémů jako hráče áčka.

Bylo znát na atmosféře v kabině, že se tady letošní sezona vůbec nepovedla?
V kabině jsme zase tak moc času nebyli, takže něco takového jsme ani nezaznamenali.

V juniorech jste prošli až do semifinále play off, kde vás zastavily Vítkoivce. Nedoufali jste v ještě větší úspěch?
Věřili jsme ve finále. Už na konci základní části jsme o něm mluvili. Určitě jsme chtěli medaili. První semifinále ve Vítkovicích se nám vůbec nepovedlo a v desáté minutě jsme prohrávali 0:4. Měli jsme z nich trochu respekt, ale doma v odvetě jsme podali excelentní výkon a dokázali, že na to máme. Za stavu 1:1 jsme si na soupeře věřili. Vedli jsme ve Vítkovicích 2:0, ale bohužel jsme ve druhé třetině udělali chyby, soupeř skóre otočil a naše psychika šla hodně dolů. Ještě jsme jednou vyrovnali, ale domácí dali v přesilovce vítězný gól a pohlídali si vítězství.

Panovalo po nešťastné prohře ve třetím duelu velké zklamání?
Bezprostředně po zápase bylo zklamání obrovské. Věděli jsme, že můžeme vyhrát. Když budu mluvit sám za sebe, tak ukápla i nějaká slza. Měli jsme výbornou partu a strašně nás mrzelo, že jsme na finále nedosáhli. Zase na druhou stranu se tady sedm let podobný výsledek neudělal, takže to špatné nebylo.

Měl jste vyřízený střídavý start do druholigového Písku. Odehrál jste tam nějaký zápas?
Byl jsem tam pouze na tréninku, ale zápas jsem neodehrál ani jeden. Těšil jsem se na to, byla by to pro mne další velká zkušenost, ale bohužel. A už si ani nezahraji, protože Písek vypadl hned v prvním kole play off.

Sezona už pro vás osobně tedy definitivně skončila?
Ještě ne. O víkendu hrajeme s juniory turnaj v Litvínově a tím sezonu definitivně uzavřeme.

Můžete hrát v juniorské kategorii ještě v příští sezoně?
Ano. Příští rok bude můj poslední mezi juniory.

Už jste v klubu řešili, jestli budete hrát nadále v juniorce, nebo půjdete na hostování do některého prvoligového klubu?
Ještě jsme to neřešili. Na to přijde čas až sezona úplně skončí. Určitě bych se ale nezlobil, kdybych mohl hrát někde první ligu dospělých. Chtěl bych si vyzkoušet, jestli na tuto soutěž mám.

Váš otec býval v mládí velice kvalitním stolním tenistou a ke sportu měl vždycky vřelý vztah. Navštěvuje pravidelně vaše zápasy?
Chodí na každý zápas a hokej doma pořád řešíme. Byl i ve Vítkovicích a je mým největším fanouškem. Musím mu moc poděkovat, jak mi od od mých začátků pomáhal. K hokeji mne přivedl a vděčím mu skoro za všechno.