Na Slovensku odehrál Jihočech již šest sezon. A úspěšných, vždyť s Trenčínem i Žilinou se radoval z mistrovského titulu.
Minulou sezonu Král zahájil v Popradu, kde ale dlouho nevydržel. „Začátkem ledna jsem v Popradu skončil. Měl jsem s klubem dohodu, že pokud budu chtít odejít, tak mne pustí. Původně už jsem do konce sezony ani nechtěl hrát, ale pak se ozval Trenčín a domluvili jsme se,“ vzpomíná na svůj návrat do dresu trenčínské Dukly. „Odehrál jsem tam už dvě sezony a v jedné jsme slavili titul. Hlavně je tam však výborné vedení. Nejlepší a nejserioznější, jaké jsem kdy zažil,“ chválí si svůj staronový tým.
Odchod z Popradu už prý mohl přijít dřív. „Chtěl jsem odejít v říjnu, potom v listopadu. Byli jsme druzí a vedení klubu nám strhlo peníze za to, že jsme prohráli derby v Kežmaroku. Soutěží tam spolu prezidenti obou klubů a tomu našemu bylo jedno, jestli jsme druzí nebo pátí. Hlavně jsme museli porazit Kežmarok,“ ještě teď kroutí hlavou. „Rok předtím byli spolumajiteli klubu v Popradu. Potom se rozhádali a udělali si každý svůj tým. V Kežmaroku jsme první hodně vyhecovaný zápas prohráli a přestože jsme byli v tabulce druzí, tak nám vedení strhlo třicet procent z platu a sedm prémiových částek. S tím jsem nesouhlasil a chtěl jsem odejít,“ říká Král, jenž tehdy netušil, že za měsíc jeho tým prohraje s Kežmarokem znovu, přestože už vedl 3:0. „Klub mne ale nechtěl pustit,“ vysvětluje. „Naštěstí mne uvolnili v lednu, protože už chtěli sezonu dohrávat jenom s mladými. Příští rok už bych tam stejně nezůstal, i kdybych měl třeba vypovědět smlouvu,“ tvrdí. „Už jenom letní příprava tam byla doslova šílená. Skákali jsme přes vysoké překážky s dvacetikilogramovými kotouči. Záda mne bolí ještě teď a celé play off jsem odehrál pod injekcemi.“
Oblíbený Trenčín
V Trenčíně to pak byl balzám na Jihočechovu rozbolavělou hokejovou duši. Stihl ještě sedm závěrečných zápasů základní části, ve kterých dal tři góly a na čtyři přihrál. „Nastupoval jsem s dobrými spoluhráči. Nejvíce jsem toho odehrál s Pardavým,“ vyzdvihuje i na české scéně velice dobře známého hokejistu.
V základní části soutěže obsadil Trenčín šesté místo a ve čtvrtfinále play off narazil na Martin. Série nabídla nevídané drama, ve kterém Trenčín prohrával už 0:3 na zápasy, přesto dokázal sérii otočit, což je v hokejovém světě zcela ojedinělý jev. „V úvodu play off jsme neměli dobrou fazonu. A hlavně se přestalo dařit brankáři Hálovi. Ve čtvrtém duelu trenér poslal do branky mladého Kováče, vyhráli jsme a začalo se dařit,“ říká Král, jenž dal právě ve čtvrtém duelu patnáct vteřin rozhodující vítězný gól. „To jsme doslova utekli hrobníkovi z lopaty,“ připouští.
V pátém duelu na ledě soupeře Dukla prohrávala už 1:4. „Povedlo se nám vyrovnat a vyhráli jsme na nájezdy. Odvrátili jsme dva mečboly.“
Rozhodovalo se tak v sedmém duelu, který Trenčín vyhrál v prodloužení kuriózním gólem a nešťastníkem v brance soupeře byl český gólman Lakosil.
„Srazil si do branky nahozený kotouč z rohu kluziště. Byl to šťastný gól, ale za vůli po vítězství jsme si postup zasloužili,“ je přesvědčen.
V semifinále začal Trenčín výborně i proti favorizovanému Slovanu Bratislava, který suverénně vyhrál základní část soutěže. „Měli jsme velkou marodku, přesto už jsme vedli 3:1 na zápasy a byli blízko postupu. Průšvih ale byl v tom, že se nám zranili oba brankáři a jeli jsme s klukem, který v životě nechytal extraligu. Hráli jsme slušně, ale dostávali jsme laciné góly a Slovan to odehrál zkušeně. Nám už naopak došly síly,“ konstatuje Král, jehož tým odešel poražen 3:4 na zápasy a v konečné tabulce obsadil čtvrté místo. „V Trenčíně se postupem do semifinále zase zvedla hokejová euforie. Přestože jsme nebyli mistry, tak celé město žilo hokejem. Bylo to perfektní. Chodili jsme s fanoušky na pivo a atmosféra byla výborná i po prohrané sérii.“
V Trenčíně by měl Václav Král působit i v příští sezoně. „Klub uplatnil opci a navíc jsme domluveni, což je pro mne hlavní. Pokud zůstanu na Slovensku, tak jedině tam. Hlavně to není daleko domů.“ O případném angažmá v Budějovicích nepřemýšlí, i když se prý o něj trenér Bokroš zajímal. „Jsem rád, že mohu do Budějovic přijet a nikdo mne nezná. Nikdo mi nenadává ani nechválí. Když jsem tady hrál, tak si člověk dal někde pivo k obědu a hned se říkalo, že chlastá. Takhle mám svůj klid,“ pochvaluje si.
Porod zážitkem
Velký den prožil zkušený hokejista 15. dubna, kdy se mu narodila dcerka Jana. „Byl jsem u porodu a byl to pro mne obrovský zážitek. Cením si manželky, protože musela hodně vytrpět. Bál jsem se, že to nezvládnu, ale dopadlo to dobře,“ usměje se. „Jsem šťastný, že máme malou. Nějak markantně se můj život ale nezměnil,“ tvrdí.
Ve volném čase si zahraje také hokejbal za Pekárenskou, kde se potkal i s hokejovými kamarády Františkem Bombic a nově také Stanislavem Jasečkem. „Hraju s klukama už asi sedm let a nastupuji vždycky až když se vrátím po play off. Stihnu vždycky tak maximálně dva tři zápasy,“ říká hokejista, jenž se dostal se svým týmem až do semifinále nejvyšší okresní soutěže. “Hrajeme to hlavně pro zábavu a pro žízeň. Žádné velké ambice, i když vyhrávat chce člověk vždycky,“ usměje se.
V současné době už Václav Král po dovolené znovu trénuje v Trenčíně a chystá se na další sezonu. „Ještě bych si chtěl jednou zahrát v Trenčíně o titul a pak už bych pomalu pomýšlel třeba na druhou rakouskou ligu, kde bych dohrál kariéru. Naši extraligu už si asi nezahraji. Ne, že bych se na ni necítil, ale asi už nebude zájem,“ míní Král, jenž je nadále kmenovým hráčem Plzně. „Pokud bych se vracel do Čech, a třeba i do krajského přeboru, tak musím jednat s Plzní, což je problém.“