Připomeňte vaše hokejové začátky…
Byly samořejmě v žáčcích v HC České Budějovice. Poprvé na brusle jsem se ale postavil, když mi byly tři roky. Táta mě brával sem tam na led po jeho trénincích. Z té doby je pro mě těžké si pamatovat něco víc.


Asi jste už tisíckrát odpovídal na otázku, jak se vám žije se slavným hokejovým jménem…
Na to se ptá každý novinář. Už jsem si na to nějak zvykl. Se slavným jménem se mi žije celkem normálně. Za svůj hokejový život už jsem si vyslechl pár nehezkých narážek na mé jméno, hlavně v Čechách, ale s tím jsem se vždy dokázal vypořádat po svém.


Jste srovnáván se slavnou minulostí vašeho otce?
Samozřejmě, že pořád jsem vystavován srovnáním s tátou, ale to je asi normální. V celkovém shrnutí mě moje jméno nijak neomezuje.


Vídáte se s otcem? Bývá teď docela často v Českých Budějovicích…
S tátou se vídám často. Hlavně tento rok, kdy rozjel v České republice firmu se základnou v Českých Budějovicích, takže jsme se vídali v podstatě každý den. To byla příjemná změna po těch letech, co hrával v Německu.


Z jihočeské metropole jste vyrazil do světa. Kam konkrétně?
Po působení v Českých Budějovicích jsem se rozhodl, že bych chtěl zkusit něco v cizině, a skončil jsem ve Švédsku ve druhé lize. Myslím, že to byl dobrý krok, protože soutěž tam byla kvalitní. Hraje se tam takový hodně bruslivý hokej, což mi vyhovuje. Druhý rok jsem zůstal ve stejném týmu a sezona se mi povedla. I když jsme byli třetí od konce, tak jsem vyhrál nejlepšího střelce ligy.


Proč tedy další změna dresu?
Pro letošek jsem chtěl někam blíž k Čechám. Už jen kvůli mojí přítelkyni, se kterou jsem se při pobytu ve Švédsku nemohl moc vídat. Nakonec to dopadlo, že jsem teď v Itálii.


Jak jste prožil léto? Několikrát jste se nechal vidět v golfovém klubu pod hlubockým zámkem…
Léto bylo moc hezké. Jak jsem říkal, vídal jsem se hodně s tátou, s kamarády v čele s Vláďou Škodou a Vencou Prospalem. Opravdu jsme dost hráli golf.


Tento sport bývá pro hokejisty vhodným doplňkem letní přípravy? Jaké bylo letošní trénování na suchu?
Letní přípravu jsem letos, oproti loňsku, kdy jsem ji odpracoval s Vencou Prospalem, dělal sám. Potřeboval jsem si organizovat čas podle toho, jak potřebuju já. Pomáhal jsem tátovi ve firmě a trochu jsem si tam přivydělával.


Potkáváte se i s kamarády z mládežnických českobudějovických týmů?
Moc se s nimi nestýkám. Spíš se sejdeme se Škodou, s Prospalem, s Radkem Dvořákem, jinak spíš s klukama z našich bývalých juniorů, jako je třeba Vojta Svačina.


Už máte na svém kontě dost hokejových zkušeností, máte i nesplněný sen?
Dřív jsem si chtěl zahrát v lajně s tátou, ale to už teď nejde. Můj další sen si zatím nechám pro sebe.


Zmínili jsme golf, baví vás?
Hraju ho hodně rád. Strašně mě to před pár lety chytlo, teď si nedokážu představit, že bych v létě golf nehrál. Máme na Hluboké takovou partičku čtyř nebo pěti kluků, někdy to jsou opravdu hezké boje. Ale všechno je v rámci legrace, i když ta se někdy prodraží tomu, kdo prohraje.


Jak trávíte volný čas, když právě nevyrážíte pod hlubocký zámek na golfové hřiště?
Snažím se ho prožít hlavně s přítelkyní Markétou. A pak zase na golfu. Někdy si od Markéty vyslechnu, že jsem na golfu pořád, ale zatím jsem se z toho většinou vykecal, takže stíhám obojí.


Zmínil jste se o prvních hokejových krůčcích. Byl pro vás otec sportovním vzorem?
Táta pro mě byl samozřejmě hokejový vzor odmala. Později k němu přibyl ještě Robert Reichel, kterého jsem mohl poznat, je to totiž tátův dobrý kamarád.