S ní se v roce 2007 radoval poprvé v kariéře z mistrovského titulu. Loňskou sezonu rozehrál v prvoligovém Brně, ale pak přišel stop za prokázaný doping.
Dlouho jste věřil, že minulou sezonu rozehrajete ve Vsetíně. Tam ale nakonec seniorský hokej skončil. Kam potom vedly vaše kroky?
Když padl Vsetín, tak jsem se vrátil do Budějovic a trénoval jsem s juniorkou. Čekal jsem na nějakou nabídku, ale bylo to trochu složitější, protože už byl začátek září. V jednání byl německý Landshut a potom se ozvala Sparta s tím, že by mne koupila, protože moje cena byla zhruba stejná za hostování jako za přestup.
Kolik dala Sparta za váš přestup?
Koupila mne za nějakých dvě stě padesát tisíc korun s tím, že od prvního října půjdu do Brna, se kterým má spolupráci a mělo se tam hrát o postup. V případě potřeby si mne Sparta mohla jako před rokem stáhnout na play off.
V Brně jste hrál až do ledna, kdy vám byl nalezen doping.
Sedmnáctého listopadu sem byl na dopingové kontrole po utkání s Chomutovem a dvacátého ledna jsem po dvou měsících dostal rozhodnutí. Vůbec jsem netušil, že by mohlo přijít něco negativního a nemyslel jsem na to.
Kterou nepovolenou látku našli komisaři ve vašem vzorku?
Efedrin. Byl v léku, který jsem dostal od jednoho nejmenovaného lékaře doma v Budějovicích. Bylo to v období chřipkových epidemií a jednalo se o normání lék proti nachlazení. Užíval jsem ho tři dny před tím zápasem. Když to řeknu hloupě, tak další den po zápase už bych měl vzorek v pořádku.
Cítíte to jako svou chybu?
Byla to moje nepozornost. Neuvědomil jsem si, že by mohlo k něčemu podobnému dojít. Neuvědomil si to ani doktor, ale zodpovědnost je samozřejmě na mé straně. Efedrin je v koldrexu a v dalších dostupných lécích. Neměl jsem nic speciálního.
Dostávali jste od klubových lékařů pokyny, jaké léky brát a na jaké si dát pozor?
Před sezonou nám týmoví doktoři říkali, abychom se obraceli se vším na ně. Do seznamu zakázaných ale přibylo několik léků, které dříve za doping nebyly považovány.
Kolikrát jste byl v životě na dopingové kontrole?
Asi pětkrát a nikdy nebyl žádný problém.
Jakým způsobem jste dostal rozhodnutí o prokázaném dopingu?
Pamatuji si to jako dnes. Přijel jsem ve čtvrtek po tréninku z Brna domů do Budějovic. Ještě, když jsem byl v autě, mi volal brněnský manažer Libor Zábranský, že prý jsem byl pozitivně testován na doping. Vůbec jsem nevěděl, jak na to mám reagovat. Přes rok jsem bral běžné sacharidové prostředky, které berou všichni hokejisti. Když jsem přijel domů, tak už jsem tam měl výzvu na dopis s červeným pruhem. Hned jsem věděl, o co jde.
Co stálo v dopise?
Že jsem byl pozitivně testován na efedrin. Překročil jsem základní jednotku obsahu této látky. Byla tam výzva, jestli chci ověřit vzorek B a podstoupit slyšení u antidopingové komise. Tak jsem hned odeslal, že ano. Vzorek B ale není nový. Testuje se znovu ten původní, takže na devadesát devět procent bývá opět pozitivní.
Jaká byla reakce klubu?
Nejdřív nikdo pořádně nevěděl, co se děje. Trenéři se zachovali perfektně. Normálně jsem trénoval a čekalo se, co bude dál. Ze svazu ani z antidopingové komise mi nikdo oficiálně činnost nezastavil. Abych ale případně neohrozil výsledky klubu v zápasech, které bych odehrál, tak jsem do utkání raději nenastupoval. Takhle jsme se domluvili. Všechno ohledně dopingu jsem si vyřizoval sám.
Do sezony už jste nezasáhl. Celou dobu jste trénoval?
Nikdo mi neřekl, jestli třeba mohu hrát do doby, než mi bude oficiálně zastavena činnost. Ta možnost tam byla, ale na svazu nebyla vůle jednat s antidopingovou komisí. Trénoval jsem, abych byl připraven, protože jsem neměl určený trest. U mužstva jsem zůstal a trenérům jsem pomáhal i na střídačce jako druhý asistent. V Brně jsem zůstal až do konce sezony, ale do té doby se bohužel nic nevyřešilo.
Čím si vysvětlujete, že se všechno táhlo tak dlouho?
Přístup antidopingové komise mne hodně zklamal. Věděli, že z mé strany se nejedná o cílený doping. Přitom jsem si připadal jako cyklista na Tour de France, který užívá EPO. Doložil jsem všechny možné dokumenty. Doklad o návštěvě lékaře, následné kontrole, složení léků, které jsem užil, účet z lékárny i z pojišťovny. Doložil jsem, co jsem mohl. Byla to spousta papírů a pořád jsem jezdil do Prahy. Přitom jsem měl pocit, že tam ze mne chtějí udělat blbce. I když jsem všechny dokumenty dodal, tak se přesto vyjádření pořád odkládalo a disciplinární komise hokejového svazu mi tak nemohla udělit trest. Tenhle přístup mne dost zklamal.
Nakonec jste dostal půlroční distanc. Nebál jste se dvouletého trestu, který bývá u dopingu běžný?
Efedrin je mezi čtyřmi látkami, které jsou na hranici dopingu. Je to specifická látka, která se běžně používá v dostupných lécích. V těchto případech může zůstat i u napomenutí, ale většinou se dává minimální trest půl roku. Ten jsem dostal i já za neúmyslný doping. Dva roky se dávají za steroidy a podobné záležitosti.
Kdy vám trest vyprší?
Původně to mělo být do osmého září. Distanc mi začínal od posouzení vzorku B, což bylo osmého března. Předtím jsem ale už měsíc a půl nehrál, takže jsem podle stanov požádal o posunutí začátku trestu na dobu, odkdy jsem přestal hrát. To bylo dvacátého ledna. K tomu byla patnáctidenní odvolací lhůta. Trest mi nebyl zkrácen, ale posunut. Před několika dny mi vypršel a může už zase normálně hrát.
Co bude dál? Jste kmenovým hráčem Sparty. Počítá s vámi do svého nabitého kádru?
Ve Spartě určitě hrát nebudu. Tam jsou teď jiní hráči. Ale klub bude určitě stát o to, abych někde hostoval a inkasoval za mne nějaké peníze. Může to být znovu do Brna, jednal jsem s Chomutovem a ve hře jsou i dva německé extraligové kluby. Jsem trpělivý a klidně počkám do konce srpna, kdy se budou uzavírat extraligové kádry. Zatím trénuji s českobudějovickou juniorkou, kde mi trenéři i vedení vyšlo maximálně vstříc. Za to jsem jim vděčný. Uvidí se, co bude dál.
