Kvůli němu pětičlenná výprava z HC České Budějovice do země tisíců jezer odletěla na čtyřdenní pobyt. V rámci mezinárodní spolupráce sportovních škol a klubů Jihočeši oplatili návštěvu Finům z Kärpätu Oulu.

Sport a škola

Nejvíce je zajímal systém výchovy mladých hokejistů v návaznosti na studium. „Školství ve Finsku je od našeho hodně odlišné,“ upozorňuje předem manažer mládeže HC ČB Jaroslav Liška. Středoškoláci – sportovci, ať jde o atlety, fotbalisty nebo hokejisty, jsou ve sportovní univerzitě, kde výuka probíhá formou kurzů. Ty umožňují přizpůsobit rozvrh potřebám jednotlivce.


Individuální plán pak dovoluje sportovcům trénovat i v rámci školní přípravy. „Hráči od šestnácti do dvacet let jsou po menších skupinách na ledě každé dopoledne a trénují individuální dovednosti. To se nám hodně líbilo,“ říká nadšeně Jaroslav Liška. „My na to však nemáme časový prostor, ani ledy, které ve Finsku financují školy, a to je na tom výborné,“ vrací se do reality.


Zatímco v žákovských kategoriích takřka veškeré náklady spojené s hokejem hradí rodiče, členové univerzity jakožto sportovní výkvět kraje mají zdarma ubytování, stravování i návštěvu sportovišť.


„U nás je to zatím nereálné, protože ani neexistuje jedna univerzita, která by školy zastřešovala,“ uvědomuje si Liška, že řada příkladů z Finska je hodna následování, jenže v českých podmínkách se budou realizovat obtížně. Mohou ale posloužit jako inspirace. „Celorepublikově by se o tomto systému dalo uvažovat u sportovních center mládeže,“ přemítá manažer hokejové mládeže v HC Č. Budějovice.


Na krátké stáži Českobudějovičtí mohli zblízka porovnat zázemí – a třeba zrovna v hokejovém stánku s uspokojením konstatovali, že se nemusí cítit jako chudí příbuzní, neboť Kärpät Oulu jim může Budvar arénu tiše závidět. „Proti jejich staršímu stadionu nabízí přepych!“ překvapilo Lišku. „Vše, včetně kabiny prvního mužstva, je menší a zařízeno sice účelně, ale prostě,“ popisuje skromnější vybavení na stadionu, kde mládežnické celky nejsou v žádné z kabin napevno zabydleny. „Svou šatnu mají kromě áčka jen dorosty a junioři, ale i ti si dávají věci do sušáren, takže jsou neustále volné,“ podivil se Jaroslav Liška.


V Kärpätu Oulu jsou u mládeže zaměstnáni pouze dva profesionální trenéři. „Ostatní mají takové zaměstnání, které jim dovoluje chodit s dorostem na led i dopoledne jako u nás. Jsou to většinou učitelé,“ vypráví Jaroslav Liška a doplňuje, že oba kluby mohou ze vzájemného poznávání čerpat.


Výměnné pobyty trenérů a hráčů jsou zatím hudbou budoucnosti. „Navrhl jsem to,“ usmívá se Liška. Juniorům, kteří se zkraje sezony potácejí u dna tabulky, by finské oživení jistě prospělo. Trenér Milan Kupka si ale žádnou posilu neodvezl. „Ani juniorům Oulu, kteří loni vyhráli soutěž, se začátek moc nevydařil. Na tréninku se nám jevili jako super tým! Říkali jsme si, že úroveň juniorského hokeje bude někde jinde, ale zápas je zřejmě jiný,“ neví Liška, co si má o juniorech Oulu myslet.

Klidný sever

Pověstnou sobotu, kdy Finové hodí za hlavu problémy všedních dnů a holdují alkoholu, Jihočeši při pobytu nezažili. „Ale na hotelu jsme okusili finskou saunu a bylo to moc příjemné,“ libuje si Liška. „Finové byli příjemní hostitelé. Jsou klidní, vstřícní a otevření, i když všechno nám v zákulisí určitě neodkryli. Naše spolupráce bude pokračovat,“ ujišťuje manažer českobudějovické mládeže.


Ten dostal pozvánku na listopadovou konferenci v nizozemském Apeldormu, kde se sejde se zástupci dalších klubů, zapojených do projektu.