Kapitán hlubockých hokejistů Petr Bělohlav (35) si po nepříliš vydařené sezoně mezi Rytíři v krajském přeboru spravil chuť v nižší soutěži, kde ve vyřazovacích bojích posílil tým SKH Hluboká nad Vltavou – a pomohl mu k titulu.

Brusle posléze vyměnil za kopačky, v nichž pro změnu vyhlíží start jarní fotbalové sezony: už o tomto víkendu Petr Bělohlav vyběhne na Vltavě v dresu Bavorovic B ve III. třídě Českobudějovicka.

Jaké jste si odnesl dojmy z hkejové sezony na Hluboké? Tým se v krajském přeboru poprvé neprobojoval do play off, v čem byl kámen úrazu?
Z toho, že jsme se po osmi letech nedostali do play off, bych nedělal zase takovou tragédii.

Slabší ročník jednou přijít musel?
Samozřejmě. Hrajeme krajský přebor osm let a v našich podmínkách to není až tak jednoduché. Základna není velká, snažili jsme se tým omladit, proto jsme do mužstva sáhli a posílili jsme je o několik mladých hráčů. Mladých i zkušených, o nichž jsme si mysleli, že jsou na úrovni druhé národní ligy. Ale bohužel, skončilo to tak, že jsme soutěž dohrávali ve staré partě, kde nás nebylo tolik, a závěr jsme nezvládli.

Potíže s ledy, to je na Hluboké už takový hokejový evergreen, že ano?
Když jsme začínali, nebylo to jednoduché. Zase jsme měsíc trénovali v Českých Budějovicích po nocích. A když jsme měli přijít na Hlubokou, sdělili nám, že led dalších čtrnáct dnů nebude. Takže jsme šli zase do zápasů bez tréninku a začátek byl krutý. Ale jak říkám, tragédii bych z toho nedělal, protože je to sport. Ať se podíváte kamkoli, chvíli se daří, chvíli ne. Na Hluboké máme za sebou docela zajímavé sezony. Je třeba zase do mužstva trochu sáhnout, pokusit se najít kluky, kteří hlavně chtějí hrát. Vsadíme na lidi, kteří mají zájem na Hluboké působit a budou se snažit odevzdat na ledě to nejlepší, co v nich je.

Když jste dohráli s Rytíři, spravil jste si chuť ve sdruženém okresním přeboru v barvách SKH Hluboká. To byla asi příjemná epizoda?
Prodloužil jsem si sezonu asi o měsíc. Kluci mě oslovili někdy před semifinále, jestli bych si s nimi nechtěl zahrát. Standa Bednařík, Roman Rákosník, Chochole, Ondrejec, „Steve“ Poborský a spol. Souhlasil jsem a povedlo se nám soutěž vyhrát, takže jsem z toho měl radost. Bylo to v pořádku, docela se mi to líbilo.

Nezalíbilo se vám to natolik, že vyměníte krajský přebor za ten sdružený okresní?
Ne, já bych chtěl ještě hrát krajský přebor. Doufám, že všechno nastartujeme a zase budeme předvádět dobrý hokej. Abychom zase přitáhli na stadion lidi, protože zájem už není takový, ale to je asi normální. Už delší dobu na nás chodí stejná skupina pětadvaceti třiceti příznivců.

Kapitáne, už víte, zda dojde v týmu k nějakým změnám?
Ještě nevím nic. Záleží na výboru, uvidíme, co bude příští rok. Každý se k tomu musí vyjádřit, říct, zda má chuť do toho jít znovu. Složení manšaftu pro příští sezonu v tuhle chvíli neznám.

Pomáháte na Hluboké i s dětmi. Mezi nimi je hokej populární?
Pomáhám vychovávat pátou třídu. Spolu s Romanem Rákosníkem, Davidem Dědičem a dalšími, kteří se o mládež na Hluboké starají. Hrajeme soutěž druhých, třetích a pátých tříd a o hokej tu je čím dál větší zájem! Děti se učí hrát hokej sice ve „vesnických“ podmínkách, ale za soupeři jezdily po republice a myslím, že si vedly dobře. Aby neztratily zájem, chceme pro ně v srpnu uspořádat soustředění. Aby v září mohly vyjet na led.

Už v září? To jim ale budete muset kupovat ledy v jiných městech!
Chceme najít prostředky a ledy dětem zajistit, stejně jako áčku.

Všichni vědí, že Hluboká má otevřený stadion, a je proto odkázána na přízeň počasí. Nepomohlo by mu zastřešení? Hokejová sezona pod zámkem by se určitě prodloužila . . .
Ale tohle je otázka pro majitele objektu, a tím nejsme my, ale město. My s tím nic nezmůžeme. Kdyby se udělala střecha, byli bychom rádi, ale musí se k tomu postavit majitel. Nemám zprávy, že by se v tomto směru něco mělo dít.

Hokejová sezona vám skončila, ale lenošit nebudete, prý o vás stojí fotbalisté béčka Bavorovic.
Uuž jsem hrál o víkendu přátelák! Prohráli jsme s Olešníkem B 0:3. Z hokejistů jsem v mužstvu zbyl jediný. Připadám si mezi fotbalisty jako návštěvník. Jsem rád, že si s nimi mohu jít zaběhat a zahrát fotbal. Když mě povolají, přijdu. Zatím mě chtějí.