Jednu z nejlepších sezon v kariéře má za sebou odchovanec jihočeského hokeje Václav Prospal (33 let). V základní části NHl dosáhl úctyhodných 71 bodů za 33 gólů a 38 asistencí. K tomu přidal dalších třináct bodů v play off a s Philadelphií to dotáhl až do semifinále Stanleyova poháru.

Na uplynulou sezonu se dá dívat ze dvou pohledů. Pro vás osobně byla opravdu podařená, ale Tampě Bay, kde jste odehrál první část sezony, se moc nedařilo.

Skutečně to byly vlastně dvě rozdílné sezony. Po individuální stránce to bylo fantastické už jenom v tom směru, že ještě nikdy jsem nedal v NHL tolik gólů. Naše první lajna s Martinem St. Louisem a Vinnym Lecavalierem od začátku táhla v Tampě celý náš tým. Na ledě jsme si vyhověli a hráli jsme jako řada výborně. Od toho se odvíjely mé individuální statistiky.

Bylo jednasedmdesát bodů za sezonu vaším osobním rekordem?
To ne. Už jsem měl jednou také osmdesát bodů. Ale gólů jsem teď nastřílel nejvíce.

Týmu to však k postupu do vyřazovacích bojů nepomohlo.
Prohráli jsme spoustu zápasů o gól nebo jsme ztratili vedení v poslední třetině. To byl neúspěch a vyústilo to ve změny v kádru, které se v Tampě udály. Pro některé kluky to byla obrovská rána, protože nikdo z mužstva nechtěl odcházet. Nebyli jsme tak psychicky silní, abychom dokázali zápasy vyhrávat. To byl hlavní důvod, proč jsme zůstali tak vzadu.

Vy jste byl přes výborné individuální výkony vytrejdován do Philadelphie. Čekal jste to?
Většinou se trejdují hráči, kterým se nedaří. Já jsem byl opačný případ. Hrál jsem tak dobře, že o mě byl zájem v řadě klubů. Tampa už nemohla udělat play off a mně končila smlouva. Novou mi nenabídli, protože bylo jasné, že se tam bude měnit vedení a vlastník klubu. Ke změnám došlo, a i když jsem to trošku čekal, tak zaskočený jsem byl ohromně.

Trejd asi není pro žádného hráče ničím příjemným.
Už se mi párkrát stalo, že mne vyměnili. Teď to byla výměna vyloženě z obchodního pohledu. Za náš postup do semifinále play off Tampa dostala od Flyers výměnou druhé kolo draftu.

S Philadelphií jste se dostali až do semifinále Stanely Cupu, ale vy osobně jste tam moc spokojen nebyl. Bylo tomu tak?
Na konci tohoto angažmá hrál velkou roli fakt, že jsme neměli ideální vztahy s trenérem Johnem Stevensem. Hrával jsem s ním a byl to defenzivní obránce. Měl úplně jinou představu o hokeji než já, což se také projevilo. Byl jsem jim dobrý, když jsem tam přišel a oni se trápili. Na konci mi tvrdil, že jsem špatný bruslař. Vždycky to odnesou hráči, kteří tam přijdou na výpomoc.

Bodově se vám ale i nadále dařilo, takže v čem byl problém?
Já měl i ve Philadelphii stále skoro bod na zápas. I v play off. Nemohou tam na mne říct křivé slovo. Když mi ale trenér řekne, že mohu hrát maximálně dvanáct minut za zápas, a já přitom dal v základní části třiatřicet gólů, tak něco není v pořádku.

Jak na tom byl další českobudějovický hokejista v klubu Jaroslav Modrý?
Jarda dopadl ještě hůř než já. Řadu zápasů nehrál vůbec,i když byl tam třetího obránce mohl hrát s trochou nadsázky řečeno s cigaretou v puse. Když jsem se tam loučil s manažerem, tak mi podal ruku a řekl, že nebýt naší lajny, tak se do semifinále třeba ani nedostali.Odehráli jsme fantastické série s Washingtonem a Montrealem. Nedořilo se nám až proti Pittsburghu, ale ten byl prostě lepší.

Ve Philadelphii jste byl s rodinou?
Právě, že ne. A to se na mne také začalo podepisovat. Tři měsíce jsem byl bez manželky a dětí, což samozřejmě mělo vliv na mou psychiku. Na to se ale nevymlouvám. Nejsem první ani poslední vytrejdovaný hráč. Ale moc dobře jsem se s tím nevyrovnával. To musím přiznat. Manželka i děti mi moc chyběly. Přesto platí, že pokud jsem navlékl dres Flyers, tak jsem vždycky chtěl vyhrát.

Co se dělo po vašem vyřazení v play off? Ve Philadelphii vám skončila smlouva?
Smlouva mi skončila posledním zápasem, ale hráčská práva na mne do prvního července držela Philadelphia. Měl jsem ale touhu vrátit se do Tampy. Ta oslovila Flyers, aby jí přepustila moje práva do prvního července, než se stanu volným hráčem. Uskutečnilo se to za sedmé kolo draftu. S Tampou jsme se dohodli velice rychle.

Podepsal jste čtyřletou smlouvu. Ve vašem věku určitě velice příjemná záležitost?
Je to fantastické. Kdyby mi bylo o šest let méně, tak bych si přišel třeba na daleko lepší peníze. Na druhou stranu je mi třiatřicet let a něco mám odehráno. Neříkám, že finance nehrály roli, ale priority jsem měl jiné. Celé mé rodině se v Tampě líbí a milujeme to tam. Je to krásné místo pro rodinný život. Navíc mne hrozně lákalo zahrát si s Vinnym Lecavalierem a Martinem St. Louisem v jednom útoku. Tvoříme podle mého názoru jeden z nejlepších útoků v celé NHL.

Do Tampy přichází nový trenér Barry Melrose. Máte s ním nějaké zkušenosti?
Znám ho jenom z televize. Vím, čím si prošel, kde byl a trénoval. Je to bývalý hráč a několik posledních let pracoval jako televizní komentátor. S Los Angeles se dostal do finále Stanley Cupu. Nemohu soudit, dokud ho nepoznám. Bavíl jsem se o tom s manželkou, která je mojí vrbou a často se jí vypovídávám. Dospěli jsme k tomu, že vlastně nevíme, co od něj čekat. Většina hráčů zůstává stejná, ale změny jsou ve vedení i na postu trenérů.

Ke změně na trenérském postu došlo i na lavičce národního týmu. Co říkáte angažování Vladimíra Růžičky na post hlavního kouče?
Je to naprosto vhodný kandidát. Vláďa je bývalý vynikající hráč a má úspěchy i jako trenér. Hráči pro něj odvedou vždycky maximum. Tak by to ostatně mělo být v národním týmu pokaždé. Že k tomu bude trénovat Slavii, v tom nevidím vůbec žádný problém. Jiný kandidát podle mého nepřipadal v úvahu.

Růžičkovým asistentem bude Josef Jandač. Na toho máte z Budějovic dobré vzpomínky?
Pepu dobře znám a je to pro něj skvělá pozice. Ještě s Ondrou Weissmannem a samozřejmě Vláďou Růžičkou by měli vytvořit silný trenérský tým. Pro Pepu to bude určitě velká zkušenost do budoucna.

Kdy jste se vrátil ze Spojených států do České republiky?
Přiletěli jsme devátého června a hned jsem se pustil do letní přípravy. Na jejím modelu nehodlám nic měnit. Trénujeme s Radkem Dvořákem, na kolo a do posilovny s námi chodí ještě Zdeněk Kutlák a po přípravě v Žilině se zapojí ještě Vláďa Škoda. Je příjemné, když člověk nemusí trénovat sám. Každá sezona je důležitá a chci se dobře připravit na další ročník.

Budete zase trénovat v létě na ledě s českobudějovickým Mountfieldem?
Z ledu jsem slezl osmnáctého května a teď o něm vůbec nepřemýšlím. Důležité je pro mne tři a půl měsíce tvrdě trénovat na suchu

Kdy se budete vracet zase zpět do zámoří?
To se řídí podle malého Vašíka. Kolem dvacátého srpna mu začíná škola. Půjde do druhé třídy. První prošel bez problémů a jsme na něj s manželkou pyšní. To je další věc, proč jsme se vrátili do Tampy. Nechtěli jsme, aby Vašík měnil školu i hokejové mužstvo a malá Verunka školku. Už to není jenom o mě a penězích. Jsou i jiné životní hodnoty. Náš odlet do Ameriky může posunout pouze Zlatá hokejka, která se vyhlašuje dvacátého třetí srpna.