Trefa osmatřicetiletého útočníka navíc znamenala vyrovnání na 4:4. Poté ještě rozhodl samostatné nájezdy.

Kdyby si sedli Hitchcock se Spielbergem, nepochybně by vymysleli lepší příběh, ale i tento by se jim líbil. „Byl jsem rád, že bude klid. Proto ta radost,“ popsal budějovický odchovanec emoce po vyrovnávací trefě v 50. minutě. Letos už jich má na kontě čtrnáct, nejvíc z kladenského týmu.

Myslel jste na gól hodně?
Vůbec. Spíš na první třetinu, ta byla v našem podání až strašidelná. Uvědomil sem si to, až když branka padla.

Asi to nebyla sláva, prohrávat v 11. minutě 1:4.
Je to tak, ale ty branky jsme jim prakticky darovali a už od druhé třetiny docela věřili, že to můžeme zvrátit. Třinec začal držet výsledek, to nám hrálo docela do karet.

Věřil jste si na nájezdy, jel jste je po dlouhé době?
Docela ano, ale první mi ten lump (Čechmánek – pozn. red.) chytil. Druhé zakončení mezi nohy už asi nečekal, to obvykle nedělám. V Kladně jsem nájezd ještě nikdy nejel, naposledy někdy ve Spartě.

Jste rád, že na gól číslo 250. jste čekal tak krátkou dobu?
Asi jo, protože by se každý vyptával. Od Znojma jsem o tom s nikým moc nemluvil, ani jsem nechtěl.

Puk vám přivezl na památku Pavel Patera. Co ho to stálo?
Přivezl mi ho, asi ano. A co ho to stálo? To co bude mě. Svačinku a občerstvení v jedné hospůdce. Teď už budu jen financovat, ale kolik, to určí pokladník pan Pavlas.

Jaká byla atmosféra při nájezdech? Devět sérií, to se málokdy vidí.
Myslím, že byla docela dobrá. Přece jen máme za sebou Kopra (Kopřivu – pozn. red.). Ale oba jsou si s Čemanem podobní. Řekl bych, že Kopr je jeho mladší kopie.

Dvě stě padesát branek. Pamatujete si nějakou?
Spíše mi splývají. Dávám takové ty ušmudlané, umlácené. Ale první si pamatuji, byl trenčínskému Hartmannovi asi v roce osmdesát sedm. Nebo osm.

Užíváte si pocit nejlepšího kladenského střelce?
Cítím se dobře, ale on se tam Prochy brzy vyškrábe. Je to otázka času.