Pro nositele slavného hokejového jména se ale nejednalo o první zásah do černého v seniorském týmu. Gól dal už také Slovanu Bratislava v utkání Ligy mistrů.

Utkání play out proti Kladnu se odvíjelo zcela bezproblémově, přestože výsledek byl nakonec dost těsný (3:1). I když pojišťovací třetí gól dali domácí až v poslední minutě, od začátku až do konce nebylo pochyby, kdo je na ledě pánem. „Jsme hlavně rádi, že jsme vyhráli a máme tři body. Dostali jsme se zase o krok dál,“ pochvaloval si Horák. „Chtělo by to vyhrát ještě v úterý s Boleslaví a měli bychom mít klid,“ přeje si.
Dnešní tříbodové vítězství by Jihočechům zajistilo extraligovou definitivu. Mohou tak hrát relativně v klidu. „Nesmíme to podcenit. Dokud nebude úplná jistota, tak je třeba hrát pořád naplno,“ uvědomuje si.

Právě Horák otevřel v první třetině skóre zápasu, když opět prokázal šikovné ruce a ze vzduchu dopravil kotouč za Kopřivova záda. „Nejprve jsem chtěl kotouč tečovat rovnou do branky. Puk se ale jenom zvedl, tak jsem do něj bouchl a spadlo to tam,“ popisuje svůj gól, který byl jeho premiérovým v extralize.

Kotouč si schoval na památku. „Dojel mi pro něj Petr Gřegořek. Mám ho schovaný. Dal jsem s ním první gól v extralize. To se cení,“ tvrdí.

Horák se postupně vrací na led po nepříjemném zranění. „Měl jsem přetržený vaz v lokti. Stalo se mi to v souboji při utkání se Znojmem, kdy se mi prolomil loket. Měl jsem pak ruku v sádře a šest týdnů jsem nemohl trénovat ani hrát,“ posteskne si.

Zranění mohlo vyřadit Horáka z nominace na blížící se mistrovství světa osmnáctek, kde by měl patřit ke klíčovým hráčům našeho týmu. „Měl jsem trochu strach, že to nestihnu. Náš doktor pan Vodička mne ale uklidňoval, že by to mělo být v pohodě. Musím ještě něco nahrát, abych se zase dostal do formy.“

Horák nastupuje nejen za extraligové áčko Mountfieldu, ale je také klíčovým hráčem juniorského týmu, který čeká semifinále play off proti Vítkovicím. Dnes hrají své zápasy oba týmy současně. „Kde budu, to záleží jen na trenérech. Zápas za chlapy je pro mne velkou zkušeností, v juniorech je zase šance udělat nějaký úspěch. Chceme se dostat co nejdál. Extraliga dospělých má pro mne ale větší hodnotu,“ připouští.

Počínání svého syna pravidelně z hlediště sleduje také Roman Horák starší. Před lety jedna z ikon jihočeského hokeje. Právě po něm zdědil Roman mladší především šikovné ruce. „Táta na zápasy chodí a vždycky se ptá, jestli budu hrát. Hokej spolu pořád řešíme. Dokáže mi poradit a každá jeho rada je cenná,“ váží si připomínek svého hokejově zdatného otce.

Otcovy milimetrové přihrávky i účinnou střelbu v dresu tehdy ještě HC Č. Budějovice už si moc nevybavuje. „Něco málo si pamatuji, ale už je to hodně dávno,“ připustí.