V letošním krajském přeboru prožil pětizápasovou epizodu v dresu David servisu ČB. Trenérský vrchol sezony má teprve před sebou.

Za Český Krumlov jste v krajském přeboru nastupoval už jen sporadicky. Proč?
Protože jsem v Českých Budějovicích začal pomáhat panu Liškovi s B – dorostem, který trénoval po všech mládežnických týmech až ve večerních hodinách a nebyl už čas dojíždět do Krumlova na utkání. Proto jsem se domluvil s David servisem, který měl tréninky v pozdních hodinách v Budějovicích.

Odcházel jste v době, kdy Krumlov ještě měl teoretickou naději na postup do play off. Slavoj vám s uvolněním problémy nedělal?
Nedělal, protože jsem hráčem okresních Sharks a v Českém Krumlově jsem měl vždy vyřízeno jen hostování. Za Sharks jsem hrál naposledy někdy před deseti lety, ale zůstal jsem jejich hráčem, abych měl později volnou ruku. Abych mohl jít za dobrou nabídkou, když se pro ni rozhodnu, a klub mi nemohl dělat problémy.

Jste vlastně volný hráč. Neuvažujete o tom, že změníte v příští sezoně hostování do David servisu v přestup?
Přestup asi nemá smysl. Záleží na tom, jestli o mne budou mít zájem a jestli já budu mít čas. Uvidíme, jak se to vytříbí s trénováním mládeže v Budějovicích, ale rád bych si ještě zahrál.

Krajského přeboru se ještě nechcete vzdát?
Dokud tělo slouží, tak je dobré se aktivně pohybovat, protože jinak to organismu docela chybí. Mně určitě.

I bez aktivního hraní jste přece denně na ledě, když trénujete.
Ale to víceméně opravuji malé talenty. I když si někdo řekne, že jsem každý den na ledě, je to něco úplně jiného! Člověk na tom ledě většinou jen tak postává, zatímco když hrajete v kraji nebo i v okrese, je dobré jít si dvakrát třikrát týdně pořádně zatrénovat.

Je vaším cílem věnovat se do budoucna trenéřině profesionálně?
Kdyby byla příležitost, tak určitě. Dá se říct, že už teď to dělám na poloprofesionální bázi. Jsem u 4. – 5. třídy, letos navíc pomáhám u B – dorostu, s nímž v neděli zahájíme kvalifikaci o první ligu. Kdyby se povedlo postoupit, tak bych se stal v příští sezoně trenérem ligového dorostu. Mám licenci B a připravuji se na to, že bych se přihlásil ke studiu nejvyšší licence. Hokej mě bavil odjakživa, už když jsem byl mladý hráč. Bohužel kariéra nebyla tak úspěšná, jak to vypadalo, proto bych se rád vrátil na jistou úroveň alespoň jako trenér. Práce s kluky je pěkná, baví mě.

Když jste zmínil svou kariéru, co považujete za dosavadní hokejový vrchol? Na co vzpomínáte nejradši?
Určitě na dvě sezony ve druhé národní lize, když jsme hráli baráž o první ligu a k vyplnění našeho snu chybělo štěstíčko. Ve Vajgaru jsem si zahrál s hráči, kteří dnes válí v NHL nebo v extralize. Hráli s námi Milan Michálek, Jirka Novotný, chytali Honza Chábera s Pepíkem Kučerou, nastupovali Macháček, Vomela a řada dalších dobrých hráčů, kteří se dnes prosazují v extralize, první lize nebo dokonce za mořem.

Asi jste věřil, že vaše výpomoc David servisu bude trvat o něco déle. Že v play off přeboru dojdete dál než do čtvrtfinále, viďte?

Určitě. S tím jsem přišel, že si prodloužím sezonu, když jsem do ní naskočil tak pozdě. A věřil jsem, že bude co nejdelší. Velká Radouň byla hratelný soupeř, bohužel rozhodlo to, že jsme měli hodně šancí, které jsme neproměnili. V rozhodujícím utkání doma jsme, myslím, nesehráli dobře přesilovky, přestože jsme měli dost příležitostí, abychom některou z nich proměnili.

Hovoříte o neproměněných šancích. Sypete si popel i na vlastní hlavu? Góly se od útočníka vašeho formátu čekaly.
Ano, byl jsem součástí mužstva jako všichni ostatní. Taky jsem měl několik příležitostí, abych dal branku, a trenéři mi hodně vyčítali, že málo střílím a místo toho pořád někoho hledám . . .

Je to i tím, že na souhru nezbylo tolik času. Kluky v lajně jsem vůbec neznal, nedokázal jsem si s nimi vyhovět tolik jako v minulých sezonách v Krumlově, kde jsem stabilně nastupoval se stejnými hráči a na ledě jsme o sobě lépe věděli.