Jemu osobně se daří výborně. V osmi odehraných zápasech nasbíral sedm bodů, posunul se do pozice prvního centra a v nedělním duelu s Kometou Brno (5:2) byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu, když se na vítězství svého týmu podílel dvěma góly a jednou asistencí.
Tipsport extraliga má nyní reprezentační přestávku, po ní Jihočeši přivítají v neděli 19. listopadu Mladou Boleslav (17).
Váš otec byl výborným gólmanem. Vás to do branky netáhlo?
Táhlo. Snažil jsem se o to a maximálně mě v tom podporoval děda, který hodně chtěl, abych chytal. Od mala jsem se vždycky za každou cenu cpal do branky, když jsme s klukama hrávali před barákem hokej. Ale táta mi říkal, že psychicky jsem silný jako maminka a v brance bych to určitě nezvládl… Vyloženě mě tam nepustil. Dral jsem se do branky všude, kde jsem byl. Splnil jsem si to alespoň v hokejbalu, kde jsme se s Pedagogem stali v žácích třikrát mistry republiky a já jsem byl v brance. Tam se mi splnilo, že jsem alespoň něco mohl chytat. Jinak mě taťka do branky nepustil.
Bavilo vás to v brance?
Bavilo mě to hrozně moc. Chtěl jsem být jako táta, kterého jsem celý život viděl, jak chytal. Proto jsem se tam cpal. To byl hlavní důvod.
Nebál jste se v brance, protože s rostoucími kategoriemi také stoupá razance střel?
Vůbec. Jak už jsem říkal, viděl jsem, jak táta chytal, a za každou cenu jsem chtěl taky. Naopak. Úplně jsem si užíval, když mě to trefovalo.
V hokejbale jste si zachytal. Měl jste na sobě brankářskou výstroj někdy i při hokeji?
Ano. Byl jsem tady v Budějovicích jednou na gólmanském tréninku u pana Guly, když jsem tátu ukecal, že dostanu šanci. V osmé třídě jsem dokonce chytal zápas proti Kobře Praha, když nám onemocněli v jeden den oba gólmani a další den jsem šel do branky. Dostal jsem gól hned při prvním střídání, to jsem byl docela nervózní. Ale pak se mi dařilo, užil jsem si to moc a vyhráli jsme 4:2.
V kolika letech jste odcházel do zámoří?
V šestnácti letech.
Bylo to hodně složité v tak nízkém věku?
Lehké to nebylo. Do té doby se o mě starala mamka. Prala, vařila mi. A najednou jsem byl na všechno sám. A nebylo to tak, že jsem někde ve Švédsku nebo ve Finsku, a kdyby cokoliv, tak za mnou může přiletět. Byl to docela šok. Ale na druhou stranu, když člověk musí, tak se postará. Samozřejmě mi chyběli rodiče, přítelkyně, kamarádi. Ale dokázal jsem se o sebe postarat. Prostě jsem přepnul a začal se starat sám o sebe.
Bydlel jste v rodině?
Ano. První dva roky jsem bydlel v rodině, kde o mě bylo postaráno. Byl jsem tam ještě s jedním spoluhráčem a každý jsme měli k dispozici svůj pokoj.
Uměl jste alespoň částečně anglicky, když jste odcházel?
Když jsem tam přijel, tak vůbec. Měl jsem neustále v ruce překladač a používal jsem ho úplně na všechno. Postupně jsem se ale rozmluvil.
První dvě sezony jste strávil v týmu Muskegon Lumberjacks v juniorské soutěž USHL. Jaké byly?
Ze začátku to byl docela šok. Odcházel jsem z Motoru z dorostenecké extraligy a přišel jsem do USHL, kde byla obrovská konkurence. Z týmu, kde bylo patnáct útočníků, jsem najednou přišel do mužstva, kde jich bylo čtyřicet. Hráli jsme třeba čtyři lajny proti čtyřem lajnám, a tak jsme se prali o místo v sestavě. To vás samozřejmě donutí makat víc a víc.
Kdy vás draftoval tým NHL Nashville Predators?
Bylo to v létě po sezoně po mém druhém roce v juniorce, když jsem byl doma v Budějovicích. Další rok jsem šel na univerzitu.
Univerzitu jste v Americe dokončil?
K dokončení školy mi chybí poslední dva předměty. Bohužel jsem studium nedokončil. Když mi chyběl poslední semestr a zbývalo dokončit poslední čtyři předměty, tak jsem podepsal smlouvu s Nashvillem, který měl na farmě kvůli zraněním málo hráčů a šel do play off, tak potřeboval, abych tam přijel. Zkoušel jsem školu dokončit dálkově. Se dvěma učiteli jsem se domluvil a udělal zkoušky online, se dvěma bohužel ne. Tyto dva předměty mi chybí.
Jaký jste studoval obor?
Studoval jsem komunikaci, která mě bavila asi nejvíce, a k tomu jsem si přidal všeobecný obor.
Fotogalerie: Hokejová Tipsport extraliga: Banes Motor ČB - Kometa Brno 5:2
Mrzí vás, že jste školu nedokončil, a je naděje, aby se vám to ještě podařilo?
Mrzí mě to a udělám všechno pro to, abych školu dokončil. To byl také hlavní důvod, proč jsem do Ameriky šel. Nechtěl jsem všechno vsadit jen na hokej. Tak mě rodiče vychovali. Chybí mi dva předměty a chci je dokončit. Lze to nastavit i tak, že bych chodil dva měsíce každý den do školy a měl to pak hotové. V každém případě o to stojím.
Kvůli dokončení školy byste se ale musel vrátit za oceán?
Asi ano. Ještě zkouším, jestli by nešly přesunout jinam kredity, které už mám hotové. Vím, že naše univerzita spolupracovala třeba s Berlínem, a pak bych mohl školu dodělat v Německu.
Jakou úroveň má univerzitní hokejová liga v porovnání třeba s naší extraligou?
Řekl bych, že úroveň je podobná. Největší rozdíl je podle mého v tom, že se tam nehraje tolik zápasů. Takže když se hraje, tak všichni jedou na sto padesát procent a nevypustí jediný souboj. Trenéři týmy extrémně dobře koučují. Nikdo si nemůže dovolit udělat chybu, protože každé utkání je brutálně důležité. Proto se hraje hodně defenzivní hokej a je strašně těžké se tam prosadit.
V univerzitní soutěži nastupují skutečně jenom studenti, nebo se tam může objevit i někdo jiný?
Aby se tam člověk dostal, tak musí splňovat určitý studijní průměr a absolvovat dva testy. Jako zahraniční hráč jsem jeden dělal v Praze a druhý až tam v Americe. Ty musíte udělat, aby vás na školu vůbec přijali. A na škole si musíte držet průměr známek. Ze začátku jsem je měl horší a hrozilo, že nebudu moc hrát hokej. Hodně se tam dbá na prospěch.
S nadsázkou řečeno je to tedy soutěž, jakou nemůže hrát žádný blbec?
Dá se to tak říct. Všichni hráči si uvědomují, co po nich trenér chce. Většina kluků z Kanady a Ameriky je tam nejen kvůli hokeji, ale také kvůli stipendiím. Ta jsou strašně vysoká a nikdo si nedovolí cokoliv ošidit nebo zkazit zápas. Pak by mohli přijít o část stipendia, nebo třeba i o celé, takže všichni šlapou na sto dvacet procent.
Berou i domácí hráči univerzitní soutěž jako plnohodnotnou cestu do NHL?
Určitě. Spousta hráčů chodí do NHL právě přímo z univerzitní ligy. Jsou tam kluci, kterým je nějakých pětadvacet nebo třeba i sedmadvacet let. Je to prostě dospělá liga. Pro přechod do dospělého hokeje je to podle mého nejlepší liga na světě.
Na farmě Nashvillu v Milwaukee jste odehrál play off a pak celou uplynulou sezonu?
Ano. Loni jsem odehrál všechny zápasy do konce ledna, než jsem se zranil. Pak jsem s tím ještě chvíli bojoval a bral nějaké prášky. Nakonec už to dál nešlo, tak doktor usoudil, že bude lepší operace. Od ledna už jsem dělal jenom nějaké předoperační rehabilitační cviky a prvního března jsem šel na operaci.
Jaké to bylo v Milwaukee na farmě Nashvillu?
Je to hlavně boj o místo. Ale pro mě to byla další skvělá zkušenost a užil jsem si to. Už jsem nemusel věnovat pozornost také škole a jel jsem jenom hokej. Každý se tam pere o své místo v sestavě a chce být ve své roli co nejlepší. Je tam zase čtyřicet lidí na dvacet míst, takže boj je to pořádný.
Je AHL svou kvalitou lepší soutěž než univerzitní liga?
To je těžké říct. Je to kvalitou dost podobné, ale zároveň je každá soutěž o dost jiná. Nejde říct, že by jedna byla lepší než druhá. V AHL se hráči snaží hrát hodně na sebe, vymýšlet, aby byli vidět. Univerzitní soutěž je až brutálně týmová. Všichni tam padají do střel a nikdo nevypustí souboj. Je to jiný hokej. Jsou tam zkušenější hráči, kteří odtud chodí rovnou do NHL. Těžko se to srovnává.
Závěr sezony jste musel vynechat kvůli zranění a operaci. O co konkrétně se jednalo?
Měl jsem problém se zády, ale už je to naprosto v pořádku.
Na jak dlouho jste vypadl z hokeje?
Osm měsíců jsem nehrál zápas.
play_fill
Jak z vašeho pohledu probíhal začátek letošní sezony?
V létě jsem trénoval tady v Budějovicích s Motorem, abych se do toho trochu dostal. Bylo super, že kluci už byli v takové fázi přípravy, že dolaďovali formu na start sezony. Už se trénovalo v rychlém tempu, což mi vyhovovalo. Pak jsem odletěl do Ameriky a absolvoval jsem předsezónní tréninkový kemp Nashvillu, kde jsem odehrál i nějaké zápasy. Postupně nás potom posílali dolů na farmu. Tam jsem trénoval a rozmyslel jsem se, že bych chtěl zkusit jít zpátky domů.
Co hlavně rozhodlo, že jste se rozhodl vrátit domů?
Necítil jsem, že bych v Milwaukee dostal nějakou velkou šanci. Trošku mě inspiroval Jirka Smejkal, který se do NHL dostal z evropských soutěží. Věřím, že tady teoreticky dostanu větší příležitost hrát a budu mít nějakou roli. To rozhodlo o tom, že jsem se vrátil.
Kapitolu zámoří a NHL jste tedy definitivně neuzavřel?
Teď momentálně jsem ji uzavřel. Soustředím se na to, abych hrál dobře za Motor. Jsem takový, že jsem nikdy nekoukal na to, co bude za rok nebo za dva. Ani se nedívám na příští rok. Řeším pouze letošní sezonu. Na příští rok mám smlouvu v Motoru a pak se bude řešit, co bude dál.
S Nashvillem jste smlouvu ukončil?
Ano. Nechal jsem si ji rozvázat, protože jinak bych se nemohl vrátit do Budějovic. Proto jsem požádal o rozvázání smlouvy.
Dostat se do NHL bylo bezpochyby vaším velkým snem. Jste hodně zklamán, že to zatím neklaplo?
Mrzí mě to, samozřejmě. Na druhou stranu to ještě definitivně neuzavírám. Ale teď momentálně jsem rád, že mohu hrát tady v Budějovicích. Jsem spokojený, že jsem tady. Plním si tak svůj dětský sen, že mohu hrát extraligu za Motor. Rozhodně nelituji, že jsem se vrátil.
Hovořilo se i o jiných extraligových klubech. Měl jste úplně jasno, že se vrátíte právě do Motoru?
Vím, že můj agent mluvil s několika kluby, ale já jsem od začátku chtěl jít jenom do Budějovic. Trénoval jsem tady v létě už několik sezon a znám kluky i trenéry. Vím, jak trénují a na jaký styl hokeje jsou nastavení. Chtěl jsem jít sem do dobrého týmu, který má vysoké ambice.
Premiéru jste absolvoval doma proti mistrovskému Třinci a před plným stadionem jste nakonec prohráli 1:2 po samostatných nájezdech. Byl to přes porážku hezký zážitek?
Bohužel to nebylo vítězné utkání, ale moc jsem si ho užil. Diváci byli naprosto skvělí. To bylo až neuvěřitelné. V Americe se prakticky nefandí. Tam se jenom zatleská, když padne gól. Tady lidi řvou po celý zápas. Říkal jsem si, že to nebudu vnímat, ale bylo to skvělé. Když jsem seděl na střídačce, tak jsem měl pomalu husí kůži.
V hledišti byli rodiče, děda, všichni příbuzní?
Úplně všichni. Kdybych je měl začít vyjmenovávat, tak je to na hodinu (smích).
V dalším utkání na Kladně jste si připsal první body za dvě asistence, doma s Pardubicemi pak přišel premiérový extraligový gól a velká euforie. Puk jste si stačil schovat?
Hlavně jsem chtěl, abychom už vyhráli, protože jsme měli série porážek v prodloužení nebo nájezdech. Puk mám a bude schovaný u dědy.
Hovořil jste o Motoru jako týmu s ambicemi. Kam až by podle vás mohly sahat?
Určitě bych nešel do týmu, o kterém bych si nemyslel, že může hrát na titul. Myslím si, že s mužstvem, které tady máme, můžeme aspirovat na nejvyšší příčky. Jsou tady kluci, kteří byli několikrát v top desítce bodování extraligy, máme výborné gólmany a kvalitní zkušenou obranu. Nevidím důvod, proč bychom o titul nemohli hrát.
Zahrál jste si na mistrovství světa osmnáctek i dvacítek. Láká vás okusit i seniorskou reprezentaci?
Nad tím zatím vůbec nepřemýšlím. Soustředím se na Motor a pak se uvidí, co bude dál. Myslím jen na současnost a nejbližší extraligové zápasy.
