Podle čeho jste mladé gólmany rozdělovali do skupin?
Udělali jsme tři skupiny brankářů. Rozdělovali jsme je především podle věku, abychom tomu mohli uzpůsobit tréninky. Nejdříve chodili na led ti nejmenší, potom prostřední a pak ti nejstarší. Tam byli i šestnáctiletí kluci, což je náš věkový strop.

Kolik dětí se letos kempu zúčastnilo?
Byly tři skupiny po čtyřiadvaceti brankářích, což je sedmdesát dva celkem. Dva dny před začátkem se nám jeden klučina musel ze zdravotních důvodů odhlásit, takže jsme vzali náhradníka. Hned první den nám ale volal tatínek toho odhlášeného, že by chtěl přijet, takže nakonec jsme měli o jednoho navíc sedmdesát tři.

Uspořádal jste již sedmý ročník kempu. Narůstá každým rokem počet účastníků?
Každý rok přibývá v průměru deset brankářů.

Zakladatel Nadačního fondu Naděje pro Erička Milan Nedoma.
Pomohli dobré věci, hokejisté hráli charitativní golf pro malého Erička Molka

Loni jste byli v Pouzar centru v Českých Budějovicích. Proč jste se vrátili zpátky do Písku?
Bylo to ze dvou důvodů. Tím prvním je finanční stránka. Led v Budějovicích by nás vyšel mnohem dráž než v Písku. Také veškeré pomůcky a zázemí máme v Písku, kde jsou navíc čtyři trenéři doma. Rovněž z tohoto pohledu je to pro nás výhodnější. Druhá věc je problém zajistit ubytování pro třiasedmdesát brankářů, k tomu čtyři vedoucí a deset trenérů. Taková ubytovací kapacita v Pouzar centru není a musel bych v Budějovicích děti rozdělit do většího množství ubytovacích zařízení, což je v praxi nereálné. Proto jsme se vrátili do Písku.

Zázemí jste měli mít v areálu fotbalového stadionu. Proč to tam neklaplo?
Nakonec jsme bydleli přímo na zimním stadionu v hotelu Buly. Počet účastníků byl tak velký, že bychom se do ubytovací kapacity na fotbalovém stadionu nevešli.

Kde najdete deset trenérů brankářů, protože to je celkem úzkoprofilová profese?
Hodně si zakládám na kvalitě, takže na své kempy neberu amatérské trenéry, ani brankáře z juniorek, dorostu nebo třeba krajského přeboru, jako se to dělá na jiných kempech. Vybírám si pouze ty, kteří se trénováním živí a učí styl chytání, jenž chci na kempu propagovat. Podle recenzí pak jednotlivé trenéry oslovíme.

Zdroj: Deník/ Pavel Kortus

K vedení kempu přistupujete hodně zodpovědně. Absolvujete skutečně všechny tréninky v kompletní brankářské výzbroji?
Není jediný trénink, na který bych nešel ve výzbroji. Rodiče si nejvíce stěžují na fakt, že dají děti někam na soustředění, ať je to kemp Jaromíra Jágra nebo třeba teď Mariána Gáboríka, tak buď se tam hlavní protagonista vůbec neukáže, nebo se přijede jenom poslední den na děti podívat a vyfotit se s nimi. Hned první rok jsem řekl, že takhle to dělat nechci. Děti i potom v dalším turnusu dospělí hobíci mě tady mají od rána do večera. Zaplatili si za můj kemp, takže jsem tady pro ně nonstop.

Od čtvrtka do neděle pořádáte navazující kemp pro dospělé amatéry. To jsou borci, kteří nechytají žádné vyšší soutěže?
Přesně tak. Nemáme tam žádného gólmana, který by chytal nějakou vyšší soutěž. Všichni jsou to brankáři, kteří si chodí zahrát podnikové nebo amatérské soutěže. Hrozně moc se na to vždycky těšíme, protože věnovat se amatérům je zase úplně jiná práce. V dětském kempu máme i šestnáctileté kluky, kteří už se blíží tomu, že by z nich brzy mohli být profesionálové. S hobíky je to o něčem jiném. Zajímá je, jak profesionální sportovní prostředí vypadá, a my se jim ho snažíme maximálně přiblížit.