Nyní už se ale opora českobudějovického klubu plně soustředí na závěrečných šest kol základní části extraligy, ve kterých bude jeho tým bojovat o účast v předkole play off. Mimořádně důležitý bude hned středeční duel s Chomutovem (17.30).

Ve Švédsku jste na třetím turnaji Euro Hockey Tour odchytal jen závěrečný duel proti Rusku. V prvních dvou dostal příležitost váš klubový spoluhráč z juniorských let Alexander Salák. Taková byla předběžná dohoda s trenérem?
Bylo to tak skutečně celkem dané dopředu. Trenér Hadamczik většinou ctí teorii, že chytá ten, komu se proti danému soupeři často daří. Sašovi se v minulosti dařilo proti Švédům, tak bylo dost jasné, že začne. Bál jsem se, že nakonec nedostanu ani jeden zápas a pojedu do Švédska jen na výlet. Naštěstí pro mě se trenér rozhodl dát mi příležitost alespoň v tom závěrečném utkání. Dostal jsem šanci a myslím, že jsem ji využil docela dobře.

Právě proti Rusku nastupujete často a daří se vám. Je to jen shoda okolností?
Abych řekl pravdu, tak chytám jenom proti Rusům. Čtyřikrát jsem byl na turnaji Euro Hockey Tour a čtyřikrát jsem chytal právě proti Rusku. Je fakt, že se mi vždycky celkem dařilo. Žádný debakl tam nebyl.

Povedl se vám i ten nedělní duel. Jediný inkasovaný gól a vítězství nad nabitou sbornou je dobrým vysvědčením. Potěšilo?
Určitě. Myslím si, že to byl jeden z nejlepších zápasů, co jsem vůbec kdy odchytal. V první třetině jsem měl čtyři velké zákroky a dařilo se mi i v průběhu celého zápasu. Řekl bych, že s tím jediným gólem jsem toho nemohl moc dělat.

Kuzněcov vás překonal až druhou dorážkou, když našel skutečně milimetrovou mezírku u vaší tyče.
myslím si, že nohu jsem tam měl tak, jak jsem mít měl. Puk se mu ale postavil na placku a tak trochu šťastně mu proskočil mezi bruslí a tyčkou.

Jednou jste naopak měl i patřičný kus štěstí zase vy, když se puk odrazil od tyčky vaší klece a sunul se brankovištěm.
To bylo opravdu štěstí. Už jsem počítal s tím, že puk skončí v brance. Odrazil se mi zpátky pod zadek a štěstí bylo i v tom, že jsem si ho za čáru nesrazil sám. Proběhl až na druhou stranu a skončil vedle branky.

V reprezentačním týmu jste se potkal se svým brankářským kolegou z juniorky Alexandrem Salákem. Bylo příjemné se sejít po tolika letech v kabině národního týmu?
Bylo to samozřejmě trošku něco jiného, než kdybych tam byl s nějakým úplně jiným gólmanem. Na druhou stranu jsme se spolu už nějakých sedm let neviděli, takže už jsme byli tak trochu jako cizí lidé. Bylo ale fajn se zase vidět, protože jsme se od malinka potkávali.

Trenér Hadamczik vás oba gólmany za výkony ve Švédsku chválil. Myslíte, že jste si upevnili pozici směrem k nominaci na letošní mistrovství světa?
Doufám, že ano. Našich gólmanů, kteří by se tlačili do nároďáku, teď po Evropě  moc není. Pokud si udržím formu a budeme mít dobré výsledky, tak bych snad zase mohl mít šanci o místo v týmu pro mistrovství světa zabojovat. Pak bude samozřejmě také záležet na tom, kteří gólmani by mohli přijet z Ameriky, a jestli by je trenér nominoval.

V Mountfieldu jste podepsal smlouvu i na příští sezonu. Váš plánovaný odchod do zahraničí tedy není tak aktuální?
Smlouvu jsem v klubu podepsal, ale to neznamená, že jsem se rozhodl zůstat další rok v extralize. Ve smlouvě mám klauzuli, že pokud dostanu zajímavou nabídku ze zahraničí a rozhodnu se odejít, tak mohu jít. V jiném případě už bych tady smlouvu nepodepsal. Na tom jsme se s vedením klubu domluvili, když jsme smlouvu podepisovali. Obě strany s tím byly spokojené. Budu tady chytat tak, abych si nějakou zajímavou smlouvu zasloužil. Vedení klubu s tím počítá a ví, že když se rozhodnu odejít, tak jim to oznámím. Takhle jsme domluveni a je to i černé na bílém.

Ještě před Švédskými hrami ale přišla zřejmě dost lukrativní nabídka z Petrohradu. Mrzelo vás hodně, že jste ji musel odmítnout?
Že jsem nemohl odejít, mě samozřejmě zklamalo, protože v Rusku asi není větší klub než Petrohrad. Byla to dobrá možnost jít chytat za velký tým, ale pokud bych byl v roli manažera Budějovic, tak bych se asi také nezachoval jinak. Na nikoho jsem se proto také nezlobil. Čímž ale pochopitelně neříkám,  že není škoda, když to nevyšlo.

V každém případě tedy dochytáte letošní sezonu v Mountfieldu?
Určitě. Už je po přestupních termínech, takže je jasné, že to dochytám tady.

Ještě ale existuje možnost odejít do NHL, kde by o vás měl být docela zájem. Tuhle variantu nezvažujete?
Možný odchod do NHL, to byla čistě novinářská záležitost. Rozhodně nepřipadá v úvahu, že by mě Budějovice někam pouštěly. Tato situace by mohla nastat pouze v případě, pokud bychom tady ukončili sezonu dříve, než skončí přestupy v NHL. I tak by mě klub do Ameriky musel uvolnit a já bych tam musel podepsat smlouvu. Ani jedna z těchto záležitostí momentálně není aktuální. Je to spíše skutečně taková novinářská hádanka. S ní přišli oni a ne já. Vím, že nějaký zájem v NHL je, ale že bych tam šel ještě letos, to je pouze a čistě novinářská spekulace.

V médiích jste se vyjádřil v tom smyslu, že NHL je sice vaším snem, ale možnost jít do KHL byste asi upřednostnil, protože jsou tam lepší podmínky. Platí to?
Neřekl jsem, že bych šel radši do KHL. Řekl jsem, že jsou to dvě cesty a je možné, že budu muset zvolit jednu z nich. Pokud budou nabídky z obou stran, tak nebude snadné se rozhodnout. Budu muset vybrat tu, která pro mě bude zajímavější.

V NHL počítáte s tím, že byste dostal dvoucestnou smlouvu?
U nováčka to ani jinak být nemůže. To je dáno pravidly. Do nějakých osmadvaceti let tam pro mě není jiné východisko.

V extralize vás nyní čeká poslední celek tabulky Chomutov, který jste ale ani jednou nedokázali porazit. Čím to je, že se vám právě na tohoto soupeře tak nedaří?
K tomu bych snad ani nic říkat nechtěl. Ptali se mě na to už o Vánocích a my jsme pak v Chomutově odehráli asi nejstrašnější zápas sezony. Už jsem to několikrát opakoval. Jsme takový tým, že když nebudeme hrát na sto procent a každý, včetně mě, ze sebe nevydá maximum, tak nemáme absolutně šanci konkurovat žádnému týmu v extralize. To se nám potvrdilo i v posledním utkání na Kladně.

Recept tedy zní: především stoprocentní nasazení a bojovnost za každých okolností?
Ano. Pokud do toho dáme všechno, bude se nám dařit a budeme mít i štěstí, tak jsme schopni řadě týmů konkurovat a být třeba i lepší. Záleží na tom, jak se na zápas připravíme a jak se nám bude dařit. Pevně věřím, že to zvládneme a vykročíme dobře do závěrečných rozhodujících zápasů. Snad to desáté místo nějak umlátíme.

Z posledních šesti zápasů hrajete čtyřikrát doma a jen dvakrát venku. Lze to považovat za výhodu?
Vůbec ne. Už jsem několikrát říkal, že našemu týmu se možná lépe hraje venku než doma. Teprve se ukáže, jestli to třeba byla výhoda. Mně osobně je to celkem jedno. I kdybychom jeli šestkrát hrát ven, tak to nijak neřeším. Prostě nás čeká šest zápasů, ve kterých se nebude hrát na to, kde budeme hrát, ale jak budeme hrát.