Ptát se, jestli má pro vás letošní bronz větší hodnotu než loňský, je asi zbytečné. Je to tak?
Přesně o tom jsem mluvil po loňském mistrovství světa na Slovensku. Přál jsem si, že pokud bych ještě nějakou medaili přivezl, tak abych se o ni trochu více zasloužil. To se mi povedlo a jsem za to rád. Pocit z úspěchu je úplně jiný a člověk si té medaile na krku hned jinak váží.

Na začátku přípravného kempu byly brankářské role celkem jasně rozdělené. Jedničkou měl být Ondřej Pavelec, dvojkou Jakub Štěpánek a vy jste se měl prát o místo trojky s Tomášem Pöpperlem. Čekal jste, že byste se mohl posunout do role české reprezentační jedničky?
Nečekal. Tajně jsem si přál, abych dělal alespoň dvojku a jeden dva zápasy jsem si na mistrovství zahrál. Pavelcovo rozhodnutí, že nepojede, ale přišlo docela brzy. Navíc jsem cítil dobrou formu a docela jsem si věřil. Říkal jsem si, že žádná souboj není předem prohraný. Důležité bylo, že se mi povedl poslední zápas před šampionátem v Brně proti Rusku. Ten mě asi posunul hodně dopředu.

Před začátkem šampionátu trenér Hadamczik vyhlásil, že brankářskou jedničkou bude Jakub Štěpánek. Přitom do prvního zápasu proti Dánsku nasadil do branky vás. Nevnášelo to do vašich řad nervozitu?
Těžko říct. Nějak to bylo a nějak to dopadlo. Je pravda, že to nebylo úplně nejšťastnější ani pro jednoho z nás. I když trenér všude psal, jak je rozhodnutý a že má o všem jasno, tak to spíš vypadalo, že jasno nemá vůbec v ničem a spíše improvizuje. Celé mistrovství jsme tak trochu nevěděli, na čem jsme. Alespoň den před zápasem jsme ale vždy dozvěděli, kdo bude chytat, takže jsme se mohli připravit. Ale zvláštní to bylo.

Komunikoval s vámi trenér hodně v průběhu šampionátu?
Řešili jsme to hlavně před prvním zápasem a ještě než jsme vůbec do Švédska odletěli. Trenér si nás zavolal a sdělil nám, že chce, aby Štěpánek chytal zápas proti Švédům. Očekávalo se, že to bude těžké utkání, a proto se rozhodl, že den předtím v prvním utkání turnaje proti Dánsku dá šanci mně. Dopadlo to tak, že jsme vyhráli 2:0 a nedostal jsem gól, což asi trenéra dovedlo k zamyšlení, že by mi ještě nějaký zápas dal. Nakonec to dopadlo tak, že jsem odchytal většinu utkání.

Nastartoval vás hodně první z vaší strany povedený zápas, který byl možná těžší, než všichni čekali?
Pomohlo mi to. To určitě. Ale řekl bych, že nejvíce jsem se odrazil od povedeného zápasu s Ruskem v Brně. Na mistrovství je to úplně něco jiného, ale sebevědomí mi tento duel dodal a pak už jsem to jenom zúročil. Že jsem s Dánskem nedostal gól, to pro mě bylo pro další působení na turnaji strašně důležité.

Pomohl vás výkon z duelu s Ruskem na turnaji Euro Hockey Tour v Brně k nominaci na duel s tímto silným soupeřem i na mistrovství světa?
Trenér hodně řešil, kdo z nás proti jakému soupeři v sezoně chytal. Nastoupil jsem proti Lotyšům, proti kterým jsem chytal krátce před mistrovstvím světa v přípravě. Kuba Štěpánek chytal proti Němcům, protože proti nim hrál loni na mistrovství světa. A já jsem zase proto dostal šanci proti Rusku. Trenér se snažil to takhle rozdělovat a možná proto jsem ani moc nevěřil, že zrovna já půjdu do branky ve čtvrtfinále proti Švédsku.

Čtvrtfinále bývá označováno za klíčový zápas celého mistrovství. Vy jste v něm nastoupil proti Švédsku a nakonec jste se radovali z vítězství 4:3. Považujete to za největší zápas své dosavadní kariéry?
Je to bezesporu nejdůležitější zápas, který jsem kdy hrál. Ale rozhodně bych neřekl, že to byl můj nejlepší výkon. To rozhodně ne. Význam zápasu a jeho výsledek ale udělaly nejtlustější rýhu do mých hokejových vzpomínek a zážitků. Dokud nepřijde nějaký podobný velký duel, tak to pro mě bude zápas číslo jedna.

Semifinále se Slovenskem už vám tolik radosti nepřineslo. Mrzel vás především první inkasovaný gól, který vypadal dost laciný?
To byl hloupý gól. Trošku dopředu jsem se šteloval na střelu někam nahoru nebo do břicha. Puk Šatanovi divně sjel a prošel mi pod nohama, což byla samozřejmě chyba. Po dvou třetinách to ale bylo 1:1 a podvědomě jsme si možná říkali, že už ten zápas musíme vyhrát. Kluci možná až moc chtěli rozhodnout hned v přesilovce na začátku třetí třetiny. Bohužel nám v ní ale ujel Šatan a bylo po turnaji.

Šatan provedl své sólo brilantně. Nedalo se však přece jen gólu nějak zabránit?
Teď bych samozřejmě věděl, jak to udělat jinak. Ale přímo na místě bych se asi zachoval stejně. Viděl jsem, že ho dojíždějí dva naši hráči, tak jsem se snažil, abych nedostal gól ze střely mezi nohy nebo na vyrážečku. Je pravda, že jsem šel dost brzy dolů. Ale počítal jsem s tím, že buď ho někdo dobruslí, nebo si on nedovolí tam nějak kličkovat. Bohužel si kličku dovolil a já jsem odjel úplně na druhou stranu. On už to pak dával do prázdné branky.

Podobné to bylo i v případě třetího gólu Hudáčka?
Bylo to hodně podobné, ale měl jsem to těžší v tom, že najížděl ze strany. Když udělal dlouhou kličku, tak jsem to měl strašně daleko. Trošku si se mnou pohrál.

Trenér vás nevystřídal hned po třetím gólu, ale při následné komerční přestávce. Překvapilo vás to?
Překvapilo. Nevím, co v tom bylo. Trenér říkal, že chtěl dát mužstvu nový impulz. Nevím, jestli tohle byl impulz, který tým potřeboval. Ale takhle se rozhodl a pro mě tím mistrovství skončilo.

Tím asi bylo dané, že v boji o třetí místo nastoupí Štěpánek?
Bylo jasné, že pokud by trenér chtěl, abych chytal v utkání o třetí místo, tak z nějakého psychologického hlediska by byla hloupost mě vystřídat krátce před koncem zápasu. To, že mě vystřídal, bylo jasné znamení, že už chytat nebudu.

V semifinále jste nastoupil proti svému klubovému spoluhráči René Vydarenému, což je nesporně rarita. Stačili jste před zápasem nějak hecovat?
My jsme prakticky neměli možnost se potkat, protože jsme skoro celé mistrovství strávili ve Švédsku a do Finska jsme letěli až na semifinále. Potkali jsme se až na modré čáře před začátkem utkání. Při zápase na mě několikrát nahazoval a vždycky jsem se na něj tak trochu pousmál. Bylo hezké si proti sobě zahrát takovýto duel. Dobré to bylo v tom, že jeden z nás se dostal do finále a udělal opravdu velký úspěch.

Hodně se mluvilo o atmosféře šampionátu. Především ve Švédsku byly návštěvy doslova zoufalé. Vnímali jste to i na hřišti?
Vnímali jsme to jako velkou ostudu organizátorů. A neházel bych to jenom na drahé vstupné. Švédové obecně mezinárodní hokej moc nepodporují. Zažil jsem tam už tři mistrovství světa. Před šesti lety na osmnáctkách jsme hráli čtvrtfinále se Švédskem a stadion byl úplně prázdný. O rok později na dvacítkách to bylo stejné. Švédi nemají takové hokejové srdce, jako máme třeba my. Buď neměli peníze na lístky, které byly opravdu drahé, a nebo je to tolik netáhne a raději se dívají po hospodách nebo doma u televize.

Ve Finsku už byla atmosféra lepší?
Tam už se to dalo čekat. Třeba na semifinále se Slovenskem tam zůstalo hodně Finů z předcházejícího duelu. Čechů a Slováků tam tolik nebylo. Těžko říct, jak by to bylo, kdyby třeba Finové vypadli ve čtvrtfinále.

Proběhla po skončení šampionátu nějaká společná oslava bronzových medailí?
Vzhledem k tomu, že jsme hráli v neděli poslední zápas a domů jsme letěli až v pondělí, tak jsme si udělali oslavu už v Helsinkách. Po návratu jsme se rozešli hned na letišti, protože jsme toho všichni měli dost. Jak zápasů za celou sezonu, tak té nedělní oslavy. Všichni už se těšili domů.

Kdy se zapojíte v klubu do letní přípravy?
Byl jsem se za trenérem pozdravit a domluvit se. Teď na tři týdny úplně vypnu a pak se začnu s týmem pomalu připravovat.

Stihnete kondiční soustředění na Lipně?
Měl bych začít trénovat týden před soustředěním, takže bych tam měl jet.

V klubu máte platnou smlouvu, ale nechal jste se slyšet, že byste rád v případě zájmu rád zkusil ještě letos zahraničí. Je váš odchod reálný?
Co se ke mně doneslo, tak nějaké ruské kluby by zájem měly. Já osobně to ale vidím tak, že ještě rok zůstanu v Budějovicích. Vedení klubu i trenéři si přejí, abych tady ještě alespoň jeden rok odehrál s tím, že se tady buduje nové mužstvo a chtěli by ho na mě postavit. Předpokládám, že ještě rok zůstanu v Budějovicích a pak bych rád odešel na nějaké zahraniční angažmá.