Odchovanec pražské Slavie musel na svou šanci v extralize trpělivě čekat. V sešívaném dresu totiž nastoupil v nejvyšší soutěži jen třikrát a sbíral především prvoligové starty v dresu Chomutova a posledních čtyřech sezonách v Havlíčkově Brodu.

Tři starty za Slavii v extralize, to pro vás musí jako pro odchovance klubu zoufale málo. Proč jich nebylo podstatně víc?

Když mě Slavia potřebovala, tak já jsem hrál v Havlíčkově Brodu špatně. Když už jsem na tom byl výkonnostně lépe, tak Slavia zase mou pomoc nepotřebovala. To je jednoduché vysvětlení.

Nesl jste tuto situaci těžce?

Nebylo to nic příjemného. Ale na druhou stranu to v Havlíčkově Brodu nebylo špatné. Strávil jsem tam čtyři a půl roku a byla tam perfektní parta. To mi moji situaci hodně ulehčilo a nemyslel jsem na ni.

V Brodu bývá vyhlášená hokejová atmosféra. Můžete to potvrdit?

Určitě. Třeba po postupu do první ligy tam na derby s Jihlavou stáli lidi i kolem mantinelu. To bylo něco neskutečného. V Brodu je takový zimák, že když přijde třeba patnáct set lidí, tak jsou pořádně slyšet.

Vy jste byl pořád hráčem Slavie. Jak došlo k vašemu příchodu do Mountfieldu?

Hráčem Slavie jsem možná dodnes. Ani pořádně nevím, jak to kluby vyřešily. Po sezoně jsem zavolal svému agentovi panu Herstusovi, jestli by mi nesehnal něco jiného třeba v první lize. Cítil jsem, že v Havlíčkově Brodu už to není ono a potřeboval bych nějakou změnu. Sehnal mi Budějovice, za což jsem moc rád.

Když jste přicházel do Budějovic, napadlo vás, že budete pravidelně nastupovat v základní sestavě?

To vůbec. Když jsem dostal možnost jít do Budějovic, tak jsem byl rád za to, že tady vůbec budu moci udělat letní přípravu. Uvítal jsem, že mohu být přes léto v extraligovém týmu a říkal jsem si, že pak se uvidí, co bude dál. Moc si vážím toho, že v extralize takovouhle příležitost dostávám. Nečekal jsem to.

Je hodně příjemné nastupovat pravidelně v každém utkání?

Samozřejmě. K tomu není co víc dodat. Bylo to super a je to super doteď.

V první čtvrtině extraligy jste uhráli velice příjemných šestadvacet bodů, ve druhé ale jen polovinu. Čím si vysvětlujete takový sešup?

Před sezonou tady byla taková atmosféra, že nikdo nevěděl, co od letošního ročníku čekat. Trenéři ani hráči. Když se člověk bojí, co bude, tak o to víc do toho dává a myslí i na zadní vrátka. Proto jsme také v úvodu sezony měli takové výsledky. Potom si na nás také soupeři začali dávat větší pozor a my jsme trochu polevili. Tyhle dvě věci dohromady přinesly horší současné výsledky.

Hodně branek dostáváte z dorážek z předbrankového prostoru. Cítíte, že při bránění před vaší svatyní není všechno v pořádku?

Neřekl bych, že něco není v pořádku. Snažíme se pořád stejně. Soupeři do toho ale jdou také naplno. Možná více než na sto procent. To, co jsme v prvních deseti nebo patnácti kolech ubránili, to nám tam teď spadne. To je špatné.

Stále čekáte na svůj premiérový extraligový gól. Kdy jste k němu byl zatím nejblíže?

Asi v Plzni, kdy jsem trefil tyč. Ale to bylo po odrazu snad pěti hráčů. Gól bych samozřejmě chtěl dát, ale radši bych byl, kdybychom vyhrávali a já jsem pořád žádný gól nedal. Kdybych ho měl dát a prohráli jsme 6:1, tak bych z něj velkou radost neměl.

Třeba váš spoluhráč David Kuchejda čekal na první extraligový gól hodně dlouho a jako útočníka ho to pořádně sžíralo. Pro vás jako pro obránce to není až takové meta?

Kuchec zkoušel už opravdu všechno možné. Já bych také rád nějaký dal. V Brodu jsem občas nějaký ten gól vsítil a už mi to trochu chybí.

Čeká vás duel ve Vítkovicích. Neděsí vás v tomhle počasí dlouhá cesta?

Ani ne. Vyjedeme o něco dřív. Buď přijedeme včas, nebo nepřijedeme. To my těžko ovlivníme. My si můžeme jenom sednout do autobusu a čekat, až tam budeme.

Vítkovice také prošly před sezonou velkou obměnou kádru, přesto vedou po polovině soutěže extraligovou tabulku. Čekal jste takhle vysoko?

Nečekal. Nejvýš jsem tipoval před sezonou Liberec a Plzeň. Vítkovice mají podobný kádr jako my. Zatím jim to šlape, ale myslím, že na ně přijde také nějaká krize a půjdou dolů.

Ve Vítkovicích se hraje na hodně širokém kluzišti. Je to pro vás jako obránce složitější?

Neřekl bych. Je třeba hrát to, co si řekneme, a ne lítat někde po celém hřišti. Každý musí hlídat své prostory a potom to třeba vyjde. Před zápasem v Liberci si zase říkáme, že tam je malé hřiště a musíme soupeře napadat. Bereme to tak, jak to je.

Přestože hrajete na ledě lídra tabulky, tak nějaký bod by to ve vaší situaci asi chtělo.

To určitě. Minimálně jeden, ne–li dva. Nejlepší by bylo přivézt tři. Pojedeme tam s tím, že nemáme co ztratit. Vítkovice jsou lídři a my jsme v tabulce více vzadu. Zkusíme překvapit. Hrát si to svoje a nějaké body vydolovat.