Jakub Valský pozná o dva milimetry kratší hokejku, v autobusu spí v uličce

Jste rád, že jste hokejista?
Jsem. Ale také mě občas přepadnou myšlenky, kdy mě to štve. Tak to však má asi každý. Ale jsem rád, určitě.

Takže jste také někdy zalitoval, že jste se vydal právě na hokejovou cestu?
Takových momentů bylo samozřejmě dost. Občas vás podobné nálady přepadnou a máte chuť se na to vykašlat. Ale to si myslím, že je v každém zaměstnání. Když vám to zrovna nejde, tak máte myšlenky s tím seknout. S nadsázkou řečeno, samozřejmě.

Jaké jsou největší plusy pro profesionálního hokejistu? Koníček se vám stal zaměstnáním, výborné finanční ohodnocení, nebo ještě něco dalšího?
Obojí určitě, ale hlavně mi sport přinesl jistý řád do života. Když vidím, jak jsou vychovávané děti v dnešní době, a jak jsem byl vychovávaný já, tak jsem rád za dobu, ve které jsem žil. Získal jsem disciplínu. To je možná to největší plus.

Jste kvůli hokeji také v něčem v životě omezený?
Také v tomhle směru bych se vrátil do dětství. Nemohl jsem jezdit na hory, se školou na lyžařské kurzy nebo školy v přírodě. Ale tak to bylo. Buď jsem chtěl hrát hokej, nebo bych provozoval jiné aktivity. Čím jsem byl starší, tak těch omezení bylo víc.

Extraligový hokejista je také veřejně známou osobou. Stane se vám, že vás někdo pozná nebo třeba i zastaví na ulici?
Jak kde. Hokejový fanoušek mě asi pozná. Budějovice jsou menší a hlavně hokejové město, takže tady mě lidi docela poznávají. Podobné je to v Liberci, kde jsem dlouho hrál a žiji tam. Ale jinak si nemyslím, že bych byl nějaká známá osobnost, kterou by lidi poznávali, když jde v Praze po ulici, a chtěli po mě podpis (smích).

V kolik hodin vstáváte, když je v sezoně běžný tréninkový den?
Mám tři děti a vstávám zhruba ve čtvrt na osm. Tedy přesněji, to je čas, kdy bych vstávat chtěl. Ale dost často se stane, že mě děti vzbudí dřív. Se třemi dětmi je to občas blázinec (úsměv). Ale když si vzpomenu, jak jsem byl ještě sám bez dětí, tak jsem měl plno aktivit a občas jsem si myslel, jak jsem strašně unavený. Zpětně musím říct, že to byla úplná prkotina proti tomu, jak je to teď.

Přijede tchyně, pak Rolling Stones. Fanoušky Motoru láká Jágr, ne Vary

Některé z dětí už chodí do školy?
Nejstarší dcera chodí do školy, ale menší dvě jsou doma. Všechno stíhám jenom díky manželce. Za to jí musím poděkovat. Kdyby ona nefungovala tak, jak funguje, tak bych asi hokej hrát nemohl (úsměv).

Do kabiny chodíte před tréninkem raději dřív, abyste si všechno v pohodě nachystal?
Jak kdy. V sezoně, když se hodně hraje, tak chodím většinou na čas. Ale v přípravném období chodím dříve, zacvičím si a udělám si nějaké své věci. Mění se to podle situace.

Jste pedant na přípravu hokejek a výstroje?
Na to jsem docela blázen (úsměv). Potřebuji mít všechno přesně na setiny milimetru. Z každé součásti výstroje se snažím vyždímat maximum. Nespokojím se s tím, když mi dá někdo hokejku, mně to s ní nejde, a on mi řekne, že na to si zvyknu. Takový nejsem. Když si vezmu nové brusle, tak se na nich chci cítit lépe než na těch starých.

Poznal byste, že máte hokejku třeba o dva centimetry kratší?
To určitě. Poznám i dva milimetry (úsměv).

Znervózní vás hodně, když něco před zápasem není úplně tak, jak byste si představoval?
Teď už ani ne. Dříve jsem si z těchto věcí dělal hlavu. Teď už jsem schopen si vzít na zápas i kratší hokejku, nebo s úplně jiným záhybem. Vím, že je to spíš o hlavě. Ale trošku vás to vždycky rozhodí, když něco není tak, jak jste zvyklý.

Všichni nechali na ledě všechno, chválil po vítězství v Liberci Roman Fousek

Máte nějaké předzápasové rituály? Že třeba nazouváte vždycky levou brusli a až pak pravou?
Neřekl bych rituály, ale už je to pro mě spíše taková rutina. Automaticky si začínám jako první zavazovat levou brusli. Někdy se mi také stane, že to udělám obráceně. Ale nespekuluji o tom, že jsem to udělal.

Talismany máte?
Nějaké věci mám, ale není to nastavené tak, že bych to měl vyloženě jako talisman pro štěstí. Dříve jsem takových krávovin míval více, ale zjistil jsem, že to člověka akorát svazuje (smích).

Dbáte jako sportovec hodně také na zdravou stravu? Stihnete se ráno se třemi dětmi vůbec pořádně nasnídat?
Stihnu. V tomhle jsem trochu blázen a mohu snídat celý rok vajíčka na jakýkoliv způsob. Míchaná, Benedikt, s avokádem nebo s oříšky. Cokoliv. To se snažím dodržovat. Nebo mám rád pudingy, ve kterých je hodně proteinů. Těmi to občas proložím.

Jinak jíte, na co máte chuť? Nebo se musíte přece jen omezovat?
Především musím poděkovat manželce, která výborně vaří. Doma mám oběd i večeři, prostě kompletní servis, což je super. K obědu si dávám hodně těstoviny nebo rýži. Často s krůtím masem nebo miluji steak udělaný jen tak na grilu. Večer před zápasem většinou dojde na tatarský biftek.

Kachna, svíčková, vepřová. Tyhle české klasiky mají ve vašem jídelníčku také místo?
Manželka vaří úplně všechno, takže tyhle věci si dávám, když máme nějaké volnější dny. Mám to spíše na chuť.

Nikdo nečekal, že se budeme takhle prezentovat, chválí dvacítku Václav Nedorost

Hodně hráčů říká, že odpoledne před zápasem rádo spí. To se vám se třemi dětmi asi nemůže podařit?
Ono by to šlo, protože obě maličké děti chodí po obědě spát a mohl bych si lehnout s nimi. Prostor by na to byl. Dřív jsem to tak dělal. Teď se ale snažím jít spát včas večer a přes den už nechodím. Strašně dlouho mi pak trvá, než se zase nastartuji.

Je pro vás obecně spánek hodně důležitý? Kolik hodin denně zhruba spíte?
Spánek je pro mě hodně důležitý. Kolikrát se probudím večer k dětem a stejně se cítím dobře. Jindy se vyspím osm hodin a cítím se hůř, než kdybych nespal. Ale spát člověk potřebuje. Ono se to nastřádá. Když máte častější výpadky spánku, tak jste pak celý rozhozený.

Máte problém usnout po zápase?
Nemám. Měl jsem s tím trochu problém dříve, když jsem byl mladší. Teď jak padnu do postele, tak spím. Manželka si ze mě dělá srandu, že se dvakrát nadechnu a usnu.

Vaše manželka pochází ze sportovního prostředí?
Ne. Poznali jsme se v Liberci, když jsem tam hrál. Ona odtud pochází, já jsem se tam přistěhoval a zůstal.

VIDEO: Hrubec trénoval s Motorem. Rýsuje se zajímavá posila?

Ale setkali jste se díky hokeji?
Potkali jsme se ve městě a byla to úplná náhoda. S hokejem to nic společného nemělo. Ona ani nevěděla, že ho hraji.

Nosíte si hokej domů?
Moc ne. To už musí být. A myslím, že je to dobře. Když si to člověk nosí ještě domů, tak si z toho dělá zbytečně hlavu. Jak přijdu domů, tak na mě naskáčou děti a nemám ani čas o hokeji přemýšlet. Zjišťuji, že je to tak lepší. Dříve jsem si nějaké věci z hokeje tahal domů a akorát jsem se tím užíral. Je to zbytečné, protože tím stejně nic nevyřešíte.

Ale poznají doma, když přijdete po zápase, jestli jste vyhráli, nebo prohráli?
Určitě. A hlavně se na zápasy dívají na internetu. Na stadion nechodí, protože nejmenší dcera je ještě moc malá a se třemi dětmi by to na zápase bylo pro manželku strašně složité. I kvůli spaní by to nevycházelo. Na hokej se nedostanou. Synek párkrát byl, když tady byl třeba děda. Ale v televizi se dívají a samozřejmě vědí, jestli jsme vyhráli, nebo prohráli.

Hokej vaše děti baví?
Malému je tři a půl a už to trochu vnímá. Má hokejku a k Vánocům dostal brusle. Zatím to ale moc nepobírá. Ještě to chce čas.

Je v plánu, že bude také hrát hokej?
Tu šanci mu určitě chci dát. Aby se naučil bruslit, protože všichni víme, že když se to v nějakém věku nepodchytí, tak už se to pak nedožene. Nechci, aby mi pak v osmi devíti letech řekl, proč jsem ho nedal na hokej. Šanci mu v každém případě dám, ale aby hokej hrál, na to tlačit nebudu.

Nemáte sen, že jednou bude ze syna slavný hokejista?
Když vidím, kam se dnešní doba ubírá, tak na to vážně tlačit nebudu. Jak jsme se bavili na začátku. Život hokejisty je na jednu stranu hezký, ale na druhou je to strašně těžké. Prokousat se nahoru sítem hráčů není vůbec lehké. Obětovat se tomu musí hrozně moc a nikde není napsáno, že vás hokej ve finále bude živit. Asi bych byl radši, kdyby se dobře učil a dělal nějakou jinou práci. Ale když bude chtít hrát hokej a bude v tom dobrý, tak ho budu samozřejmě podporovat.

K hokeji patří také úmorné cestování. Jak zvládáte dlouhé štreky autobusem?
Není to nic příjemného. Možná je to divné, ale čím jsem starší, tak mi to vadí méně. Už jsem to prostě nějak vzal. V autobusu si lehnu na zem do uličky na karimatku a mohu si natáhnout nohy. Kolikrát třeba ani nespím, ale jenom odpočívám. Je to pohodlnější. Cesta rychleji uteče, než když sedím zkroucený na sedačce. To fakt příjemné není.

Je vás víc, kteří leží cestou v uličce?
Do uličky se vejdou čtyři, maximálně pět hráčů. Bývá plná a obsazuje se podle věku (smích).

Filmy na videu už si v autobusu nepouštíte?
Jinde to tak bývalo. Ale tady v Motoru na filmy nekoukáme ani před zápasem, ani cestou zpátky. V našem autobusu nejsou klasické televize uprostřed, ale jsou tam jenom malé obrazovky v sedačkách. A na tom by to asi ani nešlo pouštět. Dneska už má ale každý nějaký tablet nebo notebook, kde si stáhne a dívá se, na co potřebuje.

Jakou máte rád hudbu? Podle vaší přezdívky by se vám mohla líbit kapela Walda Gang…
Ta mi nevadí, ale hudbu si vybírám podle nálady. Líbí se mi metal i starší hudba z osmdesátých a devadesátých let. Klidně třeba i jazz.

Na jakém živém koncertu jste byl naposledy?
To už je hodně dlouho. Asi ještě, když jsme neměli děti. V Liberci chodíváme na festival Benátská noc. Jinak jsme byli naposledy asi na Leoši Marešovi, což budou nějaké čtyři roky.

Milevský rodák Vojtěch Tomeček si zahrál v týmu s Davidy Krejčím i Pastrňákem

Které jsou vaše oblíbené filmy?
Vyrůstal jsem na van Dammem, Sylvesteru Stallonovi a Arnoldu Schwarzeneggerovi. Tyhle filmy z osmdesátých a devadesátých let miluji. Mohu se na ně koukat pořád.

Ale s manželkou se asi zrovna na tyhle filmy společně nedíváte…
Ona má také některé tyto akční filmy ráda. Podíváme se na ně spolu, zasmějeme se, protože už jsou opravdu dost staré. Jinak se společně díváme na Netlflix a další věci. Většinou se shodneme. Na filmy jsme stejně naladěni.

Jste aktivní na sociálních sítích? Sledujete je?
Býval jsem kdysi dávno aktivní na facebooku i instagramu, ale co mám rodinu, tak už ne. Možná pět let už je nemám. Všechno jsem to smazal. Jediné co mám, je fanouškovská stránka na facebooku, ale tu nespravuji já.

Sledujete alespoň komentáře, když vám lidi třeba nadávají po prohraných zápasech?
Ke mně se to nedostane a ani po tom nepátrám, takže to nemám kde vidět a nijak mě to neovlivňuje. Maximálně si přečtu noviny, nebo se podívám na klasický internet.