Českobudějovický tým čekají do konce kalendářního roku ještě tři extraligové duely. V úterý na druhý svátek vánoční bude hostit Hradec Králové (17), ve čtvrtek se představí v Brně na Kometě (18) a v sobotu přivítá Vítkovice (17).

Kam se posunulo a jak se změnilo chytání od doby, kdy jste naskočil do velkého hokeje?
Hokej se posouvá dopředu a hlavně se hodně zrychluje. To se netýká jenom gólmařiny, ale hry jako takové. Pokud mluvíme přímo o chytání, tak už se nejede podle nějaké finské, švédské nebo ruské školy jako dříve, ale každý gólman si uzpůsobuje styl svým parametrům a tomu, co mu vyhovuje, aby byl připraven reagovat na různé herní situace. Samotný styl chytání už se tolik neřeší.

Ještě nedávno bylo hodně populární slejdování, tedy rychlý přesun po kolenou od jedné tyčky ke druhé. Od toho už se začíná upouštět?
Určitě. Hodně je to odvislé od výšky gólmanů. Když se podívám na nás dva s Hráškem (Dominik Hrachovina, Strmeňův brankářský kolega v Motoru – pozn. red.), tak já v brance tolik lítat nemusím. On je menší postavy než já a musí být dynamičtější. V brance rozhodně vypadá rychlejší. Já často jenom klečím, roztáhnu se mezi tyčkami a pouze vyjíždím. Hrášek to má v tomhle směru těžší, protože musí úhlovat. Také je na něm vidět, že v dynamice je trošku někde jinde než já. Gólmanský styl se však celkově už moc nemění. Jednotlivé školy se promíchaly dohromady. Hodně se to posunulo. Mladí gólmánci v žácích mají základy, které jsem se já učil teprve v dorostu. V technice chytání tak mají proti nám náskok. Základ všeho je, aby gólman stíhal být u všeho co nejdřív.

Ještě za éry současného prezidenta Banes Motoru Romana Turka platilo, že gólman má co nejdéle stát a na led chodit minimálně. To už vůbec neplatí?
Přesně tak, to už je pryč. Hrozně rád se dívám na záznamy starších zápasů z období Nagana nebo slavné éry Vsetína. Bylo až k pousmání, jak se všichni hákovali, což se teď striktně píská. Gólmani opravdu víceméně jenom stáli, nebo naopak skoro leželi na zádech a dělaly se skluzy. Podobné zákroky už jsou dnes spíše vzácností. Hlavně by se takhle vůbec nestíhalo čelit rychlé hře.

Hokejová Tipsport extraliga: Banes Motor ČB - Olomouc 4:0.
V dané situaci jediné správné řešení, Motor dnešní zápas v Plzní hrát nebude

Která herní situace vám jde nejlépe? Nájezdy, střely z dálky, nebo třeba dorážky?
Byl bych rád, kdyby mi šlo všechno (úsměv). To ale bohužel nejde. Záleží hodně na konkrétních situacích. Nejraději mám střely z dálky, když před sebou nikoho nemám. To je dobré pro sebevědomí v zápase, kdy si na puk takhle s jistotou sáhnu. V dnešní době se ale většinou puky nahazují před branku, kde je chumel hráčů, kotouče se různě odrážejí a musím reagovat na dorážky. Nebo když nevyužijete přečíslení, tak se to hned otočí na druhou stranu a podobnou příležitost má soupeř. To jsou složité situace. Kdybych měl vypíchnout jednu věc, tak by to byly ty zmíněné střely z dálky. Těch je ale v zápasech strašně málo.

Stačíte v té rychlosti vnímat konkrétní hráče soupeře, kteří jsou právě na ledě?
Před každým vhazováním se dívám, proti komu na ledě stojím. Podle předzápasových rozborů na videu vím, na koho si mám dávat pozor, nebo jakým stylem která lajna soupeře hraje. Sleduji, kdo je zrovna na ledě a na koho se musím nejvíce zaměřit.

Dá se z pozice gólmana říct, že máte oblíbené a naopak méně oblíbené soupeře? Nebo je to dané jenom hokejovou kvalitou konkrétního protivníka?
Každý má svůj oblíbený tým, a nebo zase ten, který mu svým herním projevem moc nesedí. Některé celky moc nestřílí a hrají to až do prázdné branky, což pro gólmana není moc příjemné. Musíte se soustředit na každou střelu, protože je jich málo. Pro mě osobně je lepší, když jsem pod palbou a chytám jednu střelu za druhou. Za poslední dobu ale nemohu říct, že bych měl nějakého oblíbeného soupeře, nebo naopak. Extraliga je hrozně vyrovnaná a v hokeji se může stát cokoliv. Každý zápas začíná od stavu 0:0 a vždycky je šance porazit i ten nejsilnější tým. Ale na druhou stranu je i jednoduché s kýmkoliv prohrát.

Takhle odvážně se útočník Banes Motoru Josef Koláček tlačil před brankáře Branislava Konráda. Nad Olomoucí vyhráli Jihočeši 4:0, v pátek se představí v Plzni (17:30).
OBRAZEM, VIDEO: Hokejisté Banes Motoru ve vánočním duelu jasně přehráli Olomouc

Zmínil jste předzápasovou přípravu u videa. Jak obsáhlý je videorozbor speciálně pro gólmany?
Pro gólmany jsou videorozbory trošku chudší než pro zbytek mančaftu. Máme je potom ještě zvlášť s naším trenérem brankářů Standou Hrubcem. Jinak na videu si ukážeme naše chyby z minulého zápasu, ale i dobré věci, které se nám povedly. Potom už se rozbor zaměřuje na hru soupeře, který nás právě čeká. Na jeho zakládání útoku, hru pět na pět, přesilovku, oslabení, bránění středního pásma. Z pozice gólmanů jsou pro nás důležité přesilovky soupeře, abychom věděli, jak je hrají a jaké používají signály. Speciálně si pak vyhodnocujeme třeba nájezdy, kdo je z týmu soupeře jezdí a co nejčastěji dělává. Ale je to jenom informativní, protože si nemůžete dát do hlavy, že tento hráče dělá bekhendový blafák, a on vám pak udělá něco úplně jiného. Spoléhat se na to samozřejmě nedá. Každopádně se snažíme na soupeře připravit co nejlépe.

Jaká je role vašeho trenéra gólmanů Stanislava Hrubce? V seniorském týmu už vám asi těžko může měnit třeba techniku chytání. Je to tak?
Samozřejmě je pořád na čem pracovat, ale spíše už společně ve třech i s Hráškem probíráme některé situace, ke kterým v zápasech došlo. Víceméně už nás ale Standa nechává. Máme nějaký věk a něco nám funguje. Spíše nám chystá brankářské tréninky a připravuje nás na jednotlivé soupeře. Je to hlavně takový náš mentor, kterému můžeme všechno říct. Náš táta na ledě.

Občas jste jezdil chytat na střídavé starty první ligu do Třebíče a později do Prostějova. Je to pro gólmana pořád stejný hokej, že prostě musíte chytit puk, aby neprošel do branky?
Je pravda, že pro gólmana to není takový rozdíl jako pro hráče v poli. Důležité je, aby chytal a měl zápasovou praxi. Zkušenosti nejvíce nasbíráte právě v utkáních. Je to něco jiného než trénink, kterým zápas nenahradíte. Ze své zkušenosti ale mohu říct, že gólman z první ligy, který jde nahoru do extraligy, to má o hodně lehčí. Hra je tam sice rychlejší, ale není takový problém si na to zvyknout. Já jsem to měl v Třebíči a v Prostějově těžší v tom, že jsem s mužstvem neměl žádný trénink a přijel jsem rovnou na zápas. Najednou jsem hrál s úplně novými hráči a proti mně stáli soupeři, se kterými se moc nevídám. Bylo pro mě obtížné z extraligy zase najednou zpomalovat. Hra je v první lize pomalejší a není tak přesná. Chvíli mi trvalo, než jsem se na tenhle rytmus napojil. Prvních deset minut jsem si na to zvykal. V některých situacích jsem tam byl rychleji než puk, přehrával jsem je a škodilo mi to. Bylo by samozřejmě lepší, kdybych s týmem absolvoval alespoň nějaký trénink, ale bohužel je to časově obtížné skloubit a jsem rád, že tam vůbec nějaké zápasy mohu odchytat.

Mikuláš Hovorka má za sebou reprezentační debut.
Obránce Mikuláš Hovorka má za sebou debut v reprezentaci. Životní zážitek, tvrdí

Již třetí sezonu platí pravidlo, podle kterého gólmani nesmí vyjíždět pro puk do rohů kluziště, ale mohu s ním hrát pouze ve vymezeném lichoběžníku za brankou. Jak moc tato změna ovlivnila vaši hru?
Nebudu lhát, pro mě to byla docela pomoc, protože práce s hokejkou není zrovna moje přednost. Jak říkával trenér Modrý, já jsem vždycky jenom ohříval karbanátek (smích). Pro Hráška to teď je složitější, protože on si s pukem hrozně rád hraje a s hokejkou je velmi dobrý. V řadě situací bychom bez tohoto pravidla klukům pomohli víc a je to určité omezení. Ale mně to zase tak nevadí, protože teď skutečně jen ohřeju karbanátek, nebo ho jenom zastavím (úsměv). Hráška to přibrzdilo mnohem víc. On by i založil nějaký útok a bekům pomohl. S tímhle omezením je to ale složité a navíc si musí dávat velký pozor, abychom nedostali zbytečně dvě minuty. Hra se zrychluje a všechny týmy ví, že řada gólmanů umí s hokejkou výborně pracovat, tak puky nahazují trochu jinak, aby se k nám nedostávaly.

Pokusil jste se někdy dát gól přes celé hřiště při power play soupeře do prázdné branky?
Zatím jsem se o to nepokusil. Ještě nepřišla příležitost, abych měl dost času srovnat si puk a vystřelit. Rád bych to někdy zkusil, ale nejsem ten typ, který by to za stavu 2:1 nebo 3:1 riskl. Než bych udělal chybu, tak se radši nebudu pouštět do takových velkých akcí. Když se před sezonou dělají extraligová Nej, tak tam my gólmani máme střelu přes celé hřiště a musíme přehodit vzduchem červenou čárku, aby se gól počítal. To se mi párkrát povedlo, takže uvidíme, jestli třeba nějaká taková šance přijde. Ale moc tomu nevěřím.

Adam Kubík už je zase fit a chystá se na duel s Olomoucí.
Muž z reklamy Adam Kubík už chce zase dávat góly, nejlépe hned proti Olomouci

Na extraligových stadionech v Litvínově a v Olomouci panuje tradičně citelné chladno. Je pro gólmana problém udržet se tam v provozní teplotě?
Pokud chytáte, tak ne. I když při velké zimě vám mrznou prsty i přímo v brance. Příjemné to není a je třeba se hýbat alespoň při komerčních přestávkách. Problém je to pro druhého gólmana, který stojí nebo sedí na střídačce. Někdy v prosinci nebo v lednu, když je největší zima, tak je to hodně nepříjemné.

Stále spolupracujete s vaším mentálním kouče a bývalým výborným hokejistou Jiřím Vykoukalem? Pomáhá vám to?
Pomohlo mi to opravdu hodně. Byl jsem jeden z jeho prvních klientů. Takový testovací králíček (úsměv). Spolupracujeme dál, i když mi naznačoval, že už vím, jak na sobě pracovat. Vždycky jsem ale radši, když mu mohu zavolat a probrat nejen hokejovou situaci. Jsem za něj strašně rád a chtěl bych s ním pokračovat i nadále. Spolupracuje s ním i několik dalších kluků z našeho týmu.