Objevil se v extralize v dresu Mountfieldu, v I. lize nastupoval za Tábor, ukázal se v dresu juniorky HC ČB a rád plnil reprezentační povinnosti v týmu ČR „18“. V národním dresu by Jankovi neměla uniknout nominace na MS osmnáctek, které se hraje v dubnu v Minsku. Ve středu se má Bohumil Jank hlásit na sraz reprezentace. Prvním kempem pro ni začíná finální příprava na MS.

Smutnili jste s dorostenci moc po vyřazení ve čtvrtfinále play off?

Bylo zklamání, protože tým měl na to, abychom postoupili na závěrečný turnaj. Smutnili jsme cestou z Pardubic, utkání jsme rozebírali, bavili se o tom, ale nakonec jsme to vzali sportovně. Nějaký smutek samozřejmě zbyl.

Medaile vám v mládežnické kategorii smolně uniká . . .

Nejblíže jsem k ní měl loni v juniorech. Ve Vítkovicích jsme vedli v rozhodujícím třetím zápase po první třetině 2:0. To už jsem věřil, že postoupíme do finále a medaili budeme mít! Ale domácí srovnali na 2:2. Postup nám utekl o fous. Než jsem teď šel na play off do dorostu, ptal jsem se kluků, jestli je na medaili. Říkali, že ano, tak jsem řekl, že do toho půjdu a rád jim pomohu. Nějak se to nepovedlo . . .

Od postupu na závěrečný turnaj čtyř vás dělilo jedno vítězství. Kdy byla v Pardubicích větší šance vyhrát? V pátek, nebo v sobotu?

Stoprocentně v prvním utkání! Sice jsme 1:4 prohrávali, ale ve třetí části jsme je nepustili ze třetiny. Rousek jel sám na branku, ale puk neprošel do branky, velkou příležitost měl Barnat, který jel taky sám na bránu, Koblasa v šanci trefil ležícímu brankáři hokejku! Štěstí se k nám nepřiklonilo, na 3:4 jsme snížili asi deset vteřin před koncem, to už bylo pozdě. Dlouho nám to tam nemohlo padnout, i když jsme celou dobu brankáře ostřelovali.

V sezoně jste postupně nastoupil za čtyři týmy plus národní tým do 18 let. To je trochu rarita, ne?

Začal jsem v áčku, trénoval s ním, odehrál jsem celou přípravu. Když přišla sezona, šel jsem do juniorů a odehrál za ně asi dvacet zápasů. Pendloval jsem, a když v áčku někdo z obránců nemohl, zaskočil jsem místo něj. Pak došlo k výměně trenérů a pan Výborný mi řekl, že si musím zvyknout na dospělý hokej, a někdy před Vánoci mě poslali do Tábora, kde jsem strávil zbytek sezony. Postoupili jsme do play off, já v tu dobu zrovna odjel na nároďák, takže jsem si play off za Tábor nezahrál. Když jsem se vrátil z turnaje v Bělorusku, odehrál jsem dva zápasy s juniory v Budějovicích a v závěru sezony pomáhal dorostu v play off.

Klubová sezona vám skončila v pátek. Jak ji hodnotíte?

Zpočátku jsem byl spokojen, ale když se na ni podívám s odstupem, jako moc úspěšnou ji nehodnotím.

Vážně?


Chtěl jsem dokázat víc, nastálo se protlačit do áčka. Takhle si ji já sám hodnotím, že pro mne příliš úspěšná nebyla.

Přestože jste v sedmnácti letech pravidelně hrál za Tábor první ligu? Nejste na sebe moc přísný?

Je to možné, ale v současnosti musím vzhlížet ke starším hráčům a s nimi se rovnat. Asi jsem neměl tu kvalitu, abych mohl hrát extraligu.

Zdáte se být trochu rozčarovaný. Neuvažujete o odchodu do zámoří?

Odejít jsem mohl před sezonou, ale rozhodl jsem se, že zůstanu. Teď nevím, vše je v jednání a uvidíme, jestli v Českých Budějovicích zůstanu. Jestli se dostanu s áčkem do přípravy, a jak všechno dopadne po mistrovství světa osmnáctek. Teď si přeji hlavně odehrát co nejlepší turnaj, abychom my Češi na šampionátu uspěli.

Ve středu začíná první přípravný kemp českého týmu. Budete se hlásit trenérům?

Ve tři hodiny máme sraz v Kravařích. Čtrnáct dnů budou kempy, po nich se mužstvo přesune na tři dny do Berouna a odtud odcestuje rovnou na letiště do Prahy, odlétá do Minsku.

V širší nominaci jste byl už před rokem, ale na mistrovství jste nakonec nejel.

Loni mi to uteklo, vyhodili mě dva dny před odletem. Udělám všechno, abych se tentokrát do závěrečné nominace propracoval a mohl s týmem 11. dubna odletět!

Nakoukl jste do extraligy, půlku sezony hrál I. ligu. Je v osmnáctce zkušenější hokejista?

Všichni hrají extraligu juniorů, nevím o nikom, kdo by nastupoval v první lize nebo extralize.

Vraťme se k Táboru. Asi to pro vás byla dobrá lekce, ne?

Víc jsem si zvykl na dospělý hokej, na jeho chytrost na úkor zbrklosti. Hodně mi to dalo, vyrostl jsem i psychicky. Šel jsem nahoru tím, že jsem byl mezi staršími zkušenými hráči, kteří mi radili, co a jak.

Bývá zvykem, že vedle mladíčka nastupuje na beku někdo z ostřílených kozáků. Kdo vzal pod ochranná křídla vás?

Já jsem hrál s Honzou Kudrnou a docela mi to vyhovovalo. Nebyl problém.

Kdo vám nejvíc radil, pomáhal?

Asi Zdeněk Šperger, s ním jsem se v Táboře o hokeji hodně bavil. Z dalších hráčů Rob či Štrba. Hodně jsem se přiučil. Do mé hokejové kariéry je to plus, že jsem poznal nové lidi a jiný hokej. V Budějovicích mi hodně často radil Pepík Melichar, hráči mě v kabině přijali bez problémů, hodně pomohli maséři.

Takže nelitujete, že jste nevsadil na zámořskou kartu?

Nelituji, určitě ne. Pro mne to byla přínosná a příjemná sezona. Kdyby mi před ní někdo řekl, že budu trénovat s áčkem nebo za ně i nastoupím, tak bych mu odpověděl, ať neblázní.

Po klubových povinnostech vás čeká vrchol reprezentační sezony. Minulý turnaj osmnáctek v Minsku se Čechům nepovedl. Ovlivní to vaše ambice? Jste před šampionátem skromnější?

Myslím, že můžeme akorát překvapit. Máme tým na to, abychom postoupili ze skupiny, to bude náš cíl, a dál se uvidí. Máme ve skupině soupeře, kteří jsou podle jmen lehčí, ale třeba s Bělorusy, i když jsme naposledy vyhráli 3:1, to nebyl vůbec jednoduchý zápas! Bude rozhodovat všechno, hlavně budeme muset mít dobrý kolektiv. Víme, že světová špička českému hokeji uniká.

Před časem osmnáctka z elitní skupiny na rok sestoupila. Připouštíte si komplikace se záchranou?

Bylo by to nepříjemné, ale na to teď vůbec nechci myslet! Musíme porazit Slováky, Bělorusy, Lotyše
a postoupit ze druhého místa.