Hokejová legenda se poprvé v Jihočeské pravdě objevila před padesáti roky. V kontaktu s redakcí Deníku je dodnes.

Kdo o vás v uplynulém půlstoletí nejčastěji psával články do novin?
Dvojnásobný mistr světa a trojnásobný vítěz Stanleyova poháru Jaroslav Pouzar.V Jihočeské pravdě psal o sportu Petr Turek. On hrával hokej, pak skončil, dělal sportovního novináře, hlavně psal o hokeji, známe se velmi dobře.

Viděl jste ho hrát hokej?
To přímo ne. Už jsem ho poznal právě jako novináře. Ale hokej uměl, také proto jsme nikdy neměli spolu žádný konflikt.

Vyrážel za vámi po zápasech často? Objevoval jste se na stránkách Jihočeské pravdy (dnes Deník) pravidelně?
Chodil za námi za všemi. Když my ale hráli v reprezentaci, tak s námi dělal víc rozhovorů. Dělali jsme hodně besed, třeba ve školách, často s Mírou Dvořákem, také o tom Petr Turek psával. Byli jsme v kontaktu opravdu hodně.

Opravdu si za ty roky nevzpomenete na žádný konflikt hráč – novinář?
Ne. Nevím, třeba Míra Dvořák, ale já určitě ne. Také se trochu jinak psávalo, dneska je to samá senzace. Nepsaly se drby, hlavně se psalo o hokeji. Dneska vidíte nadpis: Rozvod! A když si to přečtete, tak zjistíte, že to je úplně jinak. Články Petra Turka v Jihočeské byly vždy seriózní. O mně v novinách psali, že jsem talent, budoucnost budějovického hokeje, to jsem se přece nemohl rozčilovat. Je lepší, že píšete o zápasech než o vymyšlených senzacích.Deník dodnes pořádá na konci roku populární anketu, ve které odměňuje nejlepší jihočeské sportovce.

I vy jste vítězem. Co jí říkáte?
Vyhrál jsem třikrát, Míra Dvořák také, v naší době jsme se střídali, Já, Míra Dvořák a Lída Polesná. Je to dobrá věc.

Máte z vítězství v anketě, když se za nimi s odstupem let ohlédnete, radost?
Potěší to. To je jasná věc. Hlavně v začátcích. Každý chce vyhrávat. Každý úspěch bere vážně a má z něj radost. Dneska je to trošku jiná situace.

Jiná? V čem?
Třeba u dětí. Ty hrají už žákovské turnaje, všechny dostávají medaile, to u nás nebylo. My hrávali, ale bez medailí, maximálně jsme dostali diplom. Dneska si mladí ocenění možná neváží tolik, jako jsme si ho vážili dřív my. V hokeji se všichni hned už dívají na Kanadu, všichni na světovou úroveň.

To je špatně?
To ne, ale všichni by měli začít pomalu. Od Jihočeského kraje. Nejdřív musíte chtít být nejlepší v kraji, pak se dostane do republiky, odtud do světa.

Z velkého světa se domů do Motoru vrátil Václav Prospal. Sledujete jeho kroky, které by na lavičce Motoru měly vést až do extraligy?
Sleduju. Samozřejmě. On je srdcař. Trenér, který asi bude přísný, ale nevím, jestli to bude k tomu, aby kluky dokopal až do extraligy. Baráže a postupy jsou v hokeji velice složité.

Vám se to ale podařilo, takže víte, jak na to?
Když jsme postupovali my, žádné baráže nebyly. Hrálo se o postup ve druhé lize. Trvalo to hodně let. Když kluci postoupili, zase druhý rok hned spadli a zase se čekalo. Motoru samozřejmě fandím, ale bude to mít hodně těžké.

Povídáme si u vás přímo na zahradě, tady trávíte léto? Tady si užíváte volný čas?
S manželkou máme velikou zahradu, snažíme se, aby tady byla zeleň. Abychom tady měli nějaké ovoce a zeleninu. Aby si třeba kluk mohl něco utrhnout. Na to jsme mysleli odmalička, teď už je veliký.

Co pěstujete?
Máme tu jahody, borůvky, maliny, broskve, dýně. Všechno možné.

A také hokejovou branku…
…ta je teď za domem ve slepé ulici. Na zahradě, když byla, tak se nám kluk trefoval po odrazu pukem do stromů. Teď když trefí tyčku, tak puk odletí do křoví, takže ho zase nemůžeme najít. Dřív střílel víc, teď už tolik ne, ale občas tam jde, je tam plachta, ve které jsou vymezené rohy, je to jako u brankáře. Prostor mezi nohama, horní rohy, dolní rohy, nad ramenem…

Projeví se pak to, co nastřílí na zahradě, přímo v hokeji?
Určitě. Jeden čas byl nejlepším střelcem v pražské Síni slávy československého hokeje. Tam se střílí na rychlost. Pak ho překonali kluci, kteří přímo tam trénují a to je také znát. Kluk tam byl jednou a je stále na třetím místě. Je vidět, že střelba na branku na zahradě pomáhá.

I v zápase?
Určitě. Když má šanci, dostane dobrou přihrávku, je schopný dát gól, to je u některých hráčů problém. Někdo je třeba velice dobrý na puku, dostane se do šance, ale nepromění ji, protože to zkrátka neumí.

Vraťme se k vašemu vztahu k novinám. Poprvé v Jihočeské pravdě jste se objevil před padesáti roky. Slavíte společně docela pěkné jubileum…
Jihočeskou si kupujeme pořád. Noviny čteme. V novinách se vlastně o mně poprvé psalo už o pár let dřív, to jsem ale ještě hrával za KDPM, pak až jsem přešel do Motoru.