Jak se to seběhlo, že jste se objevil doma na jihu Čech?
Máme s australským národním týmem v Karlových Varech přípravný kemp na mistrovství světa. Předtím jsem měl dva týdny dovolenou, tak jsem se mohl podívat také domů.

Že se australská reprezentace připravuje právě v České republice, byla předpokládám vaše práce?
Přesně tak. Za osm let, co jsem v Austrálii, jsem u nás zařizoval už devět kempů. Bylo to jak pro mládežnické kategorie, tak pro ženy. Většinou jsme jezdili do Litoměřic, ale tam probíhá rekonstrukce stadionu. Tak jsme se rozhodli pro Karlovy Vary. V naší situaci nám to vyhovuje, protože mistrovství světa máme v Nizozemí a cestu absolvujeme autobusem přes Německo. Šampionát je v Tilburgu, což je na hranicích s Belgií. Je to nějakých sedm hodin cesty a hlavně je to pro nás jednodušší, než cestovat na letiště, kde se musíte starat, kolik máte kilo nadváhy. Po Evropě létají menší letadla, takže s tím bývá vždycky docela problém.

Budete hrát mistrovství světa čtvrté nejvyšší divize 2A. S jakými ambicemi na šampionát pojedete?
Loni jsme skončili druzí. Chtěli bychom opět útočit hodně vysoko, ale nikdy nevíte, v jakém složení přijedou ostatní týmy. S australským nároďákem jsem začal jezdit už před šesti lety. Tehdy ještě jako kustod, protože jsem neměl státní občanství. Za tu dobu se mužstvo strašně změnilo. Přibylo v něm několik Američanů, Švéd a kromě mě ještě jeden Čech. V týmu je vlastně osm nových cizinců. Takhle to ale dělají v nižších divizích všechny celky. Třeba Korea si připravovala svůj tým pro olympiádu čtyři roky. Ve skupině máme Čínu, která bude hostit zimní olympiádu za čtyři roky. Chystají si tam hráče a třeba tři Američané z KHL už mají čínské občanství. Pokud proti nám nastoupí, tak to bude něco jiného, než na co jsme byli doposud zvyklí. Ale stoprocentně chceme medaili. To je náš cíl.

Kolik týmů postupuje do vyšší divize?
Postupuje pouze vítěz. Většinou to bývá tak, že se vrátí mužstvo, které do naší divize spadne. To je letos Nizozemí, což bude asi největší favorit. Velice dobrá bude asi i Belgie. Loni jsme byli nováčkem této divize a nikdo od nás nečekal velké věci. Jeli jsme tam s tím, abychom hlavně nespadli. Ale povedly se nám první dva zápasy, dostali jsme se do pohody a prohráli jsme až utkání přímo o postup s Rumunskem, kdy nám malinko docházely síly.

Mohl byste přiblížit systém turnaje?
Hraje šest týmů, které se utkají každý s každým. Vítěz postupuje nahoru, poslední sestupuje. Důležité jsou hned první zápasy, které napoví, jestli budete hrát o medaile, nebo spíše o záchranu. Začínáme s Islandem. To by mohl být papírově slabší protivník a mohli bychom na úvod uspět. Kromě Islandu nás čekají ještě Belgie, Nizozemí, Srbsko a Čína.



Jaká je vaše role v týmu?
Loni jsem byl s národním týmem Austrálie poprvé jako hráč a neměl jsem moc představu, co od toho mám čekat. Ze střídačky totiž vypadá hokej trochu jinak než přímo na ledě. Dříve jsem hrával lepší soutěže, teď hraji horší ligu v Austrálii. Národní tým je někde mezi tím. Fyzicky už na tom také nejsem tak, jako když jsem hrával za Budějovice. Loni jsem jel na mistrovství světa poprvé a nakonec jsem hrál v první lajně. Nastupoval jsem i do přesilovek, z pěti zápasů jsem měl pět gólů a jednu asistenci. Turnaj se mi povedl. V australské lize mám pověst střelce, dělám minimálně bod na zápas, takže to ode mě čekali i v národním mužstvu. Moje úloha je především dávat góly.

Pokusil byste se porovnat, jakou českou soutěž by zhruba mohla australská reprezentace hrát?
Abych pravdu řekl, tak jsem dlouho neviděl třeba WSM ligu a nevím, jak jsou na tom kvalitou týmy ze spodku tabulky. Většinou to je ale tak, že v rámci tréninkových kempů hrajeme přátelské zápasy s našimi druholigovými celky a jsou to vyrovnané duely. Myslím, že bychom druhou ligu mohli hrát zhruba tak na střed. Možná i na lepší polovinu tabulky. Nevím, jestli bychom zvládli spodek WSM ligy. Ale když vidím celky z její úplné špičky, jako jsou Kladno a Karlovy Vary, tak ty by nás sfoukly jako svíčku.

Nejste jediným Jihočechem v národním týmu Austrálie. Roli maséra a kustoda v něm vykonává českobudějovický Petr Cirkl. Jeho příchod byla také vaše práce?
Petr s námi byl poprvé loni. Říkal jsem mu, že to bude mít těžké, protože po tak dobrém kustodovi, jakým jsem byl já, se to těžko přebírá (smích). Absolvoval s námi loni tréninkový kemp v Litoměřicích a pak i mistrovství světa v Rumunsku. Ze začátku malinko zápolil s jazykem, ale sžil se s tím dobře a odváděl parádní práci. Všichni s ním byli spokojeni a dostal tak nabídku i na další rok. Bude s námi znovu. Když jsem jako kustod skončil, tak jsem dostal za úkol sehnat za sebe náhradu. Zjistilo se, že v Austrálii není prakticky nikdo, kdo by to mohl převzít. Tak jsme se dostali na Petra a kluci z týmu si ho nemohou vynachválit.



V australské lize nadále oblékáte dres Adelaide?
Ano. V Adelaide budu začínat už svou devátou sezonu. Měl jsem teď nabídky i z jiných týmů a hodně jsem je zvažoval. V Adelaide máme hodně mladý tým. Dost kluků ale založí v pětadvaceti letech rodiny a na hokej se vykašlou. Kádr se mění. Řada hráčů skončila kvůli rodině nebo práci. Ozvaly se mi kluby, které určitě budou hrát play off. Mají na to hráče i finance. Zvažoval jsem to, protože nechci hrát nějakou ligu třeba dvacet let a ani jednou ji nevyhrát. Nakonec ale zůstávám. Také kvůli práci a protože jsme s přítelkyní ve městě koupili dům.

Máte ještě další hokejové aktivity?
Čtyři roky jsem byl jako asistent u australské reprezentační dvacítky. Tam se nám ale loni nevedlo a bylo jasné, že se bude realizační tým měnit. Navíc jsem ještě dělal šéftrenéra mládeže na jihoaustralském svazu. I tam jsem ale skončil, protože už jsem všechno nestíhal. Trénuji totiž ještě děti v akademii.

Fungujete i jako funkcionář?
Ano. Vlastním dívčí hokejový tým, který hraje nejvyšší soutěž. O ten se starám, jsem jeho vlastníkem, prezidentem a také trenérem. Přítelkyně mi pomáhá v roli manažera. Dává nám to zabrat. Sehnat sponzory není legrace.